Probudím se na Šibuji
Anna Cima
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385705/bmid_probudim-se-na-sibuji-Ios-385705.png
4
1320
1320
Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by zde zůstala navždy. Záhy se přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ocitne se totiž uzavřená v magickém kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí městem, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, čtyřiadvacetiletá Jana v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Tokia a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem japonské povídky. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly… Čtivě a svěžím hovorovým jazykem napsaný román mladé debutující japanoložky je o hledání cesty k odlišné kultuře, o nejednoznačnosti reálného světa a o ošemetnosti splněného snu.... celý text
Přidat komentář
Toto je kniha, ve které se nevyskytují narušené vztahy, psychické problémy hrdinů ani nutnost čelit těžkým dějinným nebo životním událostem, která prostě jen popisuje život, obohacuje o nové znalosti a čtenáři je při ní dobře. Kniha, jakou je příjemné číst. Přesto mi připadá, že většina současných českých autorek (pomineme-li fantasy) se vydala přesně opačným směrem. Jako by kniha, která neobsahuje dostatek útrap, neměla na čem vystavět příběh. Anna Cima ovšem dokazuje, že to jde a že to jde skvěle.
Líbila. Mám pocit, že autorka opravdu ví, co říká... co píše. Baví mě její styl vyprávění. Díky za hezkou knihu!
Když čtu komentáře, jsem ráda, že jsem si dlouhou dobu počkala v knihovně na CD, protože v přednesu A. Kameníkové se žádné chyby, které by mě jistě při čtení vytáčely, nevyskytly. Hvězdičku dolů za nelogičnost - jak může snová Jana držet v ruce knihy, aniž by to někdo zaznamenal?
P. S. Knihu jsem poslouchala po poslechu dvou spisovatelských matadorů, tedy Vladimíra Neffa a Andrzeje Sapkowského. Oba, ač mistři slova, neváhají použít v textu nejen slova nespisovná, ale i vulgarismy. Nechápu proto, jak může někomu vadit hovorová čeština právě v této knize.
Debutní román Anny Cimy mi připomíná vzpomínky ze zápisníku mladé dívky, studentky japonštiny, který by tak zasloužil štítek YA literatura. To by dalo čtenáři více podkladů pro úvahu, zdali román číst nebo ne. Japonskou literaturu mám ve virtuální kolonce vysoce oblíbené a totéž se týká literatury s Japonskem spojené. Tady jde spíše jen o rámující zajímavý kulturní kolorit a s Japonskem hlavní postavy spojují - vedle studia japonštiny - highlighty jako Ginza, Šibuji a japonská jména dalších vystupujících postav. V díle je nicméně patrná inspirace japonským vnímáním společnosti i japonským literárním světem.
Hledání osudu téměř zapomenutého japonského autora Kijomarua Kawašity probíhající paralelně ve dvou rovinách, zemích i světech, v němž vystupuje něco jako rozdvojená osobnost hlavní hrdinky, je velmi zajímavá zápletka vtipně okořeněná magickým realismem. Neřešenou otázkou pro mě však zůstává, jak si bez svého ducha (či myšlenky) poradila hrdinka ve světě fyzickém. Příběh by se mohl přenést do jakékoliv kultury, tedy nejde primárně o Japonsko, ale samotný příběh. Nevyhovuje mi příliš ani závěr knihy, který vnímám nedokončený v mnoha aspektech. Nepochybně však jde o zajímavý jak samotný debut, tak i autorčin potenciál.
Na dotisk Probudím se na Šibuji jsem čekala pro mne nesnesitelné 3 měsíce. Už od první ukázky jsem věděla, že tohle si nutně potřebuji přečíst. Nebylo proto divu, že jsem na knížku měla velká očekávání. A ona je nejen do posledního splnila, ale i předčila.
Nejvíc mě baví, že nečteme jen jeden příběh, ale několik příběhů zároveň. Kromě příběhu Jany z Šibuji a Jany z Prahy je tu příběh, který Jana z Prahy překládá. Pro některé to bude možná chaotické a komplikované, já si ale těchto několik příběhů v jednom užívala. Vždy se vám ukáže kousek jedné části a pak se jde dál. Tím se dostáváme k tomu, že se mi více líbily části odehrávající se v Praze. Přišly mi daleko více zajímavé, hlavně také díky překladu Milenců, a také zde byl Viktor Klíma, kterého jsem si po pár stránkách neuvěřitelně oblíbila.
Pro mě je tato knížka asi jedna z nejlepších, které jsem četla. Věřím, že tomu pomohla i moje láska k Japonsku a zájem o japonskou kulturu. To bude i za mě i největší problém. Japonské nadšence potěší knížka daleko více, než člověka, kterého Japonsko tolik nebere. I tak jde za mě o úžasný a velmi zajímavý příběh, který vám všemi 10 doporučuji. Je to přesně ta knížka, u které bych prodala duši, abych si ji mohla přečíst znova poprvé.
Tak tohle byla pecka! :-) Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Byla jsem "vtažená" do děje, prožívala jsem s postavami jejich strasti a slasti, užívala jsem si jak "exotičnost" Japonska, tak bezpečně známé reálie Prahy. Přijde mi, že během mých bohemistických studií jsme se určitě musely s J(Annou) někde v Malé Rybě, Sedmém nebi, na Palachově náměstí nebo v Celetné potkat (i když v duchu Barthese je "autor samozřejmě mrtev"!)... :-) Taky jsem se po delší době u knihy fakt pobavila (humor Jany mi sedí). Bavil mě styl vyprávění, propracované postavy i dialogy, uzavřenost příběhu, funkčnost fikčního světa se všemi jeho "magickými" přesahy. Téma rozpolcenosti je dost nadčasové a vůbec zde nepůsobí kýčovitě.
°
Ich-forma mě překvapivě vůbec nerušila - ačkoli mi u mladých autorů a jejich debutů běžně zavání přílišným egoismem a autobiografičností, tady mi to bylo jedno - respektive příběh fungoval sám o sobě tak dobře, že jsem se nad ničím podobným ani nepozastavila.
°
Prostě čtivá oddechovka s přesahem v tom nejvíc pozitivnim a nikoli primitivnim duchu. Chci číst vícero takových děl!
°
"Mám pocit, že je ve mně obrovská trhlina, a čím víc se o Japonsku dozvídám, čím víc tam toužím jet, tím je takhle trhlina větší, až si doopravdy připadám jako dva různý lidi" (s. 36).
Japonsko je láska, stejně tak knihy o něm! A stejně tak jako titul Probudím se na Šibuji.
V knize se prolínají tři dějové linky - všední život studentky japanologie Jany, děj knihy záhadného japonského autora Kawašity a magicko-realistická linka Janiny zatoulané myšlenky na Šibuji. Ono to takhle asi nezní moc lákavě, ale věřte mi, že kniha opravdu stojí za to. Myslím, že mohu říci, že se jedná o takového Murakamiho v českém kabátku, avšak pro mladší a nenáročnější čtenářstvo.
Atmosféra Japonska na vás při čtení nebo poslechu bude dýchat z každé kapitoly, magický realismus vás bude nutit přemýšlet nad tím, co je skutečnost a co sen a závěr knihy vám asi také ponechá jistý prostor pro polemizaci :D No, asi je jasné, že já jsem byla z knihy nadšená!
Román, vlastně vzpomínky mladé slečny na dobu a pobyt v zahraničí, ve státě, který je pro mnohé z nás zvláštním díky svým zákazu nebo nařízenim. Jana se ale mnohé dozví, i když se na ní první pohled může zdát, že je ztracená. Kde?
Vyhlížím druhý díl v knihkupectvích:)
Nečekala jsem, že se mi tato kniha bude tak líbit, začátkem jsem se sice trošku prokousávala, ale po pár stránkách se příběh pěkně rozběhl. Kniha se četla výborně, bavila mě část odehrávající se v Praze i na Šibuji. Zajímavý byl nápad s "rozdvojením" i příběh spisovatele Kawašity. Navíc jsem se opět dozvěděla něco nového o Japonsku. Mimochodem na psa Hačikó asi hned tak nezapomenu. Jen bych uvítala, kdyby byla kniha ještě o pár stran delší.
Anna Cima je takový náš "český Haruki Murakami" :) Inspirace Murakamim je v autorčině díle nepopiratelná (magický realismus,prolínání reálného světa s fikčním, intertextualita ....a koneckonců i sama autorka svůj obdiv k japonskému velikánovi přiznává), ale to vůbec neubírá na originalitě, půvabu, dynamice a celkovém pojetí jejího románu.Myslím si, že se jí velmi obratně podařilo uchopit kouzlo Murakamiho románů, zasadit ho do českého prostředí a tím si získat duši českého čtenáře, který leckdy Murakamiho literárním hrátkám odolává.Cimy příběh má spád, stupňující, ale trefně dávkované napětí,magická fikce se nerozjíždí tak divoce jako u Harukiho, a proto i čtenář, který tomuto žánru zcela neholduje, je ochoten přimhouřit oko a nechat se unášet příběhem linoucím se ve třech rovinách. Moc mě to bavilo !
Vplyv Haruki Murakamiho, prípadne aj iných japonských autorov a japonskej kultúry to bol citeľný. Je zaujímavé čítať takéto veci z pera mimojaponskeho autora.
Je však vidieť, že autorka má tamojšiu kultúru, literatúru a reálie naštudované.
Páčilo sa mi rozdelenie príbehu na viacero dejovych línii, pričom mňa najviac bavili úryvky z diel autora Kawašity.
Duchovná časť v Japonsku bola zvláštna, podľa mňa nedotiahnutá, nelogická a najslabšou časťou knihu, pričom práve tá mala byť asi najviac "japonská".
Inak fajn, celé to pátranie po autorovi a odkrývanie jeho minulosti bolo zaujímavé a pútavé.
Perfektní!
Jsem se tak trochu vrátila do svých mladých let na filosofické fakultě, i když já byla teda totální lůzr a ani jsem ji nedostudovala, natož abych si myslela na doktorát, haha.
Každopádně autorka naprosto ví, o čem mluví - o nadšení Japonskem, o podivný lásce, o pochybnostech, atakdále.
Propojení snové a realistické části mě fakt bavilo, nepůsobilo vůbec rušivě, naopak. Plus ještě trocha historie a dobových reálií. Fakt skvěle napsaná kniha. Jak po technické stránce, tak s příběhem. Až jsem trošku v šoku. I když občas mi to přišlo jako YA románek, ale spíš pro chytrý holky.
Japonsko i tak pro mě ale zůstane úplně jiným světem, do kterého netoužím se podívat, netoužím moc po jeho kultuře (vyjma literární), nesouzním s ním. Na druhou stranu obdivuju ty, co jsou do něj tak zapálení.
Skvělý debut! Je vidět, že autorka Japonskem žije. Umí si pohrát s formálními rovinami vyprávění, vymyslela pozoruhodný klíč k časové smyčce nebo spirále či jak to nazveme. Pohybuje se tedy permanentně mezi sci-fi a realistickou prózou z prostředí současného vysokoškolského prostředí humanitního zaměření. Má to šmrnc, napětí a opravdu zcela nenásilnou vzdělávací formu - o Japonsku jsem toho mnoho nevěděl a jsem rád, že mě Anna Cima vzala za ručičku a posadila na Šibuji. Opravdu povedené. Zároveň chci upozornit, že Český rozhlas knihu načetl, resp. výborně ji přečetla Barbora Goldmannová.
Na knihu som narazila úplnou náhodou a až potom som zistila, že je to prvotina českej spisovateľky a dokonca veľmi pekne ocenenej. A aj napriek akýmsi nevysvetlitelným pochybnostiam, či predsudkom voči tejto, mne neznámej autorke a jej dielu, to bolo prekvapivé a originálne.
Byť uveznenou myšlienkou je desivá predstava, ale v tomto podaní to bolo zaujímavé a veľmi vydarené. Do toho "vsuvka" so zabudnutým Kawašitom bola ďalšia výborná záležitosť a asi najnapínavejšia časť z celej knihy, ktorá ma nútila pokračovať v čítaní a knihu neodkladať.
Nie všetko bolo úplne úžasné, našlo sa pár zamyslení s úsmevom, ale aj tak hodnotím knihu ako celok, ktorý sa fakt podaril.
4/5
Na knihu jsem se těšila - nejen kvůli získanému ocenění, ale i proto, že se o Japonsko zajímám a na japanologii jsem se dokonce i hlásila, takže vylíčené reálie trochu znám :-)
Nezklamala mě, i když se najde pár věcí, které lze vytknout, ale ráda je odpouštím, neboť jde o velmi zdařilou prvotinu.
Autorka dokázala skvěle propojit několik časových rovin: zvláště mistrně pracuje s napětím, neboť umí děj včas "utnout" a přesunout pozornost na další linii. Děj nestaví pouze na příběhu rostoucí náklonnosti dvou postav - hravě zvládla i kompozici "románu v románu", kdy do textu vměstnala nejen průběh bádání nad osudem neznámého a tajemného spisovatele, ale i jeho vlastní text.
Jana, hlavní hrdinka a vypravěčka, je nepochybně autorčiným "alter-ego" - určitě vychází z vlastních zkušeností při hledání smyslu svého života, který nakonec nachází ve studiu japonštiny. Její styl psaní hodně připomíná spisovatele Murakamiho, jímž se bohužel až téměř "nezdravě" nechala inspirovat. Možná i proto přidala "duchařskou notu", neboli pobyt Janina "mladšího já", které bloudí po Šibuji. Tato linie však zároveň celý příběh ozvláštňuje.
Trochu problematické je to s psychologií postav - jsou příliš povrchní, jejich vnitřní prožívání je poněkud upozaděno /výjimku snad tvoří líčení spisovatele Kawašity/. A z příběhu se navíc zcela zbytečně vytratí nejméně dvě další zajímavé postavy: otázkou zůstává, proč zde byly vůbec zmiňovány a zda se jim tedy nemohlo dostat většího prostoru.
Autorka chce zřejmě za každou cenu zpopularizovat japonštinu u nás, způsobem psaní /hovorový jazyk/ cíleně míří na mladší generaci čtenářů. Ti pak mohou získat dojem, že na japanistice se toho vlastně moc neděje. Přitom jde o velice náročný obor, vyžaduje plné zaujetí, pečlivou přípravu a ponoření do studia - zdá se mi, že Jana je taková "flákačka", v reálu by asi tímto způsobem neuspěla.
S napětím jsem očekávala konec: byla jsem však trochu zklamaná, přišel mi příliš ukvapený a jaksi... nedomyšlený. Hodnotím vysokým počtem bodů právě za způsob zpracování náročné látky. Líbí se mi myšlenka "uvíznutí v čase" a motiv přízraků. Rozhodně si nemyslím, že jde o nějaký "lepší dívčí románek": je jen na čtenáři, co si z textu vybere. A těším se na autorčinu další tvorbu :-)
“A pak mě to napadlo. Jestli já náhodou nejsem myšlenka. Doslova jsem se v duchu modlila, jenom ať nemusím domů, ať tady můžu zůstat.”
Strašně se mi tahle knížka líbila! Kompozice románu, kdy se proplétají tři děje ve třech časových rovinách je velmi příjemný, prvky fantasy příběh ještě ozvláštňují. Nemám ráda knihy psané hovorovou češtinou, ale tady autorce nejen prominu, dokonce si myslím, že tímto oslovila i “málo čtoucí “ počítačovou generaci -náctiletých.
Čekala jsem, že to bude povedené, ale nečekala jsem, že až tak moc. Autorka píše zralým způsobem, jako kdyby měla za sebou už nejméně 5 románů. Nejvíc nadšená jsem byla z paralelních textů, které hrdinka nachází při výzkumu a které úžasně korespondují s tím, co sama prožívá. Kniha ve mně probudila zájem o japonskou kulturu. Opravdu nerada jsem dočítala, takovou knihu bych četla nejraději pořád.
Japonsko, Šibuja, japonská literatura, trochu duchařina a romantická zápletka. Tuhle jsem si dala jako audioknihu a po poslechu mám chuť začít se učit japonsky, což asi stejně nezačnu, ale chci tím demonstrovat, jak moc skvělá tahle kniha je. A myslím, že mě teď chvíli ta fascinace Japonskem nepustí
Tuhle knihu jsem měla v hledáčku už dlouho (Magnesia Litera), ale až teď během olympiády jsem dostala chuť po ní sáhnout a vydat se na náštěvu do Tokia.
Nikdy jsem nic podobného nečetla, Japonsko je pro mě úplně neznámej vesmír. Příběh mě oproti očekávání tak uchvátil, že jsem ji přečetla nadvakrát (večer jsem začala, ráno po probuzení jsem ji dorazila). Postupné odkrývání životního příběhu spisovatele Uedy bylo tak tajemně poutavé, že jsem se nemohla od knížky odtrhnout... Moc mě nebavily Janiny milostné románky (přišlo mi to nějaké nevyzrálé), a hodně mě mrzel ten trochu zbrklý konec - ještě bych se tam na pár večerů klidně vrátila.
Takže už jsem si v knihovně objednala Verše psané na vodu a možná si přečtu i nějakého toho "Murakáče" ;)
Probudím se na Šibuji
Sama pracuji jako překladatelka a japonštinu jsem studovala a opět studuji, proto mě toto dílo velmi zaujalo. Líbila se mi hlavně první půlka. V té druhé jsem měla tak trochu pocit, že se autorka ztrácí a neví, jak vlastně zápletku rozuzlit. V případě magického realismu to samozřejmě není nutné, takže mi ta potřeba svázat všechny nitky dohromady připadala trochu zbytečná. Přesto, zajímavé dílo.