Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138752/bmid_proc-bychom-se-nepotili-aneb-jak-se-Pjl-138752.png
4
339
339
Druhý díl dnes již kultovní vodácko-horácké trilogie (Proč bychom se netopili..., Proč bychom se nepotili..., Proč bychom se netěšili...) nám znovu dovolí prožít nevšední zážitky se známými postavami. Parta přátel se tentokrát toulá po tatranských vrcholech a seznamuje čtenáře s krásami a nástrahami vysokohorské turistiky. Ilustroval Adolf Born.... celý text
Přidat komentář
Úsměvná, místy vtipná kniha. Opravdu jsem se některým situacím v knize docela zasmál. Škoda jen, že tam bylo promícháno několik příběhů, byly to vlastně tři knihy v jedné. Rozhodně by dílu prospělo, kdyby se autor věnoval jen pobytu partě kolem Křižáka.
Tak tohle je dokonalá knížka na zlepšení nálady. A že se čte už po pátý, vůbec nevadí.
Poslechnuto jako audiokniha.
Láska k přírodě, zážitky, ale hlavně humor. Jako milovnice turistiky jsem tuto knihu uvítala. A navíc krásný přednes.
Kniha plná humoru a lásky k horám a přírodě. Pro dnešní dny balzám na duši a efektivní psychoterapie . I kdo nikdy neprožil pobyt v přírodě s vtipnými přáteli, tak si tuhle knížku užije a snad taky zkusí vypravit se ven do přírody oproštěn od zbytných výdobytků civilizace.
Kdybych nepotřebovala doplnit Čtenářskou výzvu, asi by to nebyla moje první volba. Teď sáhnu i po ostatních Šmídových knihách. Zjistila jsem, že jsem čistokrevný druh horačky a jen doufám, že - vzhledem k aktuální situaci - se do slovenských a jiných hor budu moci vrátit co nejdříve.
Knihu, která této předchází je mi známá daleko více, než tato. Ale když jsem se doslech,že má pokračování, tak jsem si řekl, že to zkusím. Je to humorné, ale občas ta poetika, je trochu mimo hranice oddechové četby. Přesto výborná někam do hor, na čtení do stínu stromu...
Skvělá humorná četba, přečteno v rámci výzvy, ale určitě si přečtu celou sérii, něco tak zábavného jsem dlouho nečetla... Ideální letní četba...
Takový Saturnin. Akorát na horách. S Bongem místo Milouše. A Saturninem je osm lidí. Perfektní.
Je to parta kamarádů, kterou chce mít každý... nebo ne? :-) Krásné, humorné příběhy, díky kterým se člověk přenese do prostředí slovenských hor. Zároveň jsem si však na povídkách uvědomila, jak moc se za posledních 40, 50 let svět a život v něm opravdu změnil. Pro mě (především v této době) opravdu milá oddychová četba, ačkoliv si myslím, že Keny, Bongo, Křižák, Dana a spol. prostě patří na české vody, a proto se těším na třetí díl :-)
V této knížce je na každé stránce cítit láska ke slovenským horám. Při čtení jsem ráda zavzpomínala i na svoje výpravy po těchto končinách. Je to mé druhé setkání s touto sympatickou partou a už teď se těším na další.
Skvělá knížka pro všechny milovníky hor. Kniha je napsána velmi humornou formou a i když byla vydaná v roce 1984 a mnohé se od té doby změnilo, "živočišný druh horáků" je pořád stejný. Jen škoda, že Tatry už nám nepatří. Každý kdo provozuje vysokohorskou turistiku s dobrou partou, mi dá jistě za pravdu, že tolik srandy se jinde nezažije. Knihu vřele doporučuji.
Knížka, u které se vždycky musím smát nahlas. Jinak to nejde. Naprosto skvěle napsaná, opět jsem ji vytáhla z knihovny a opět pobavila.
Skvělé oddychové čtení. S dalším dílem se vidím někde na pláži u vody nebo pod stromem na chalupě. Myslím, že kdo má rád Jirotku, užije si i Šmída.
Krásná, humorná čtivá knížka o to, jak se chodí po horách :-) Skvělé počteníčko :-)
Pobavil jsem se. Pro horáky povinnost, velmi vhodné jako instruktážní kniha před cestou do hor.
Asi po 30-ti letech jsem z knihovny vytáhla tuto útlou knížku, abych opět otevřela její stránky a nechala se bavit skvěle napsaným příběhem z pera pana Šmída. Důvod byl prostý, jela jsem se svým synem do hor na Slovensko. Vlakem. S batohem na zádech. Úplně přesně jak před výše udaným časovým údajem. Tehdy byla tato kniha doslova naší biblí, četli jsme ji ve vlaku, večer u ohně, ve stanu, a vše, co v ní bylo napsáno tak neskutečně odpovídalo skutečnosti. Cítili jsme se jako “horalové”, kteří jsou pro lásku k horám schopni obětovat pohodlí socialistických domovů a zvládnout i zákeřné nástrahy hor. Překvapilo mě, jak i po letech, v úplně jiné době, téměř nepřetržitě v dosahu mobilního signálu a internetu (mluvím o Slovenských horách, nikoli o Balkánu), jsou mnohé věci aktuální. Nebo, přesněji řečeno, jednotlivé situace jsou popsány tak působivě a uvěřitelně, že jim rozumíme i dnes. Je pravdou, že cesta vlakem na Slovensko již není bojem o místa ve vlaku, dnes dostanete zadarmo nejen vodu, ale i kávu, výkřiky, které je ve vlaku slyšet, když jsou vidět Tatry, jsou však stále stejné. Můj syn se při četbě této kapitoly doslova dusil smíchem. Je potěšující, že má česká literatura i takové autory, jako je pan Šmíd. My, čtenáři, se pak můžeme k jeho knihám nostalgicky vracet a prožívat tak opět příběhy, které nám v našem mládí přinášely pocit svobody.
Podle komentářů to vypadá, že zatímco Proč bychom se netopili začalo číst mnoho lidí, kteří se se Šmídovou poetikou nemohli potkat, druhý díl už čtou jen znalci. A tak to má být. V Proč bychom se nepřiznali přiznává Zdeněk Šmíd, že tuto knihu už psal "profesionálně" a je to znát na struktuře. Oproti Proč bychom se netopili je v ní struktura přísně dodržována, ale není to na úkor, naopak. Jenom pro znalce prozrazuji, že poslední kapitola o cestě domů vlakem byla na koncertech Plavců čtena v rámci Lodního deníku. A Tatranskou svitu najdete na Porta 3.
Úsměvná knížka (v mém případě audiokniha) s několika snad i veselými příhodami...