Proč lidé pláčou před obrazy
James Elkins
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60142/bmid_proc-lide-placou-pred-obrazy-AwW-60142.jpg
4
29
29
Autor – historik umění, profesor na univerzitě v Chicagu – se v knize zabývá tím, jak výtvarné umění působí na naše city. Vychází z výpovědí současných návštěvníků muzeí a galerií – laiků i odborníků –, sleduje jejich přístup k uměleckým dílům z různých historických období a z rozboru získaných poznatků vyvozuje obecnější závěry o tom, jakou roli hrají emoce v dnešní době nejen v přístupu k umění, ale i v mezilidských vztazích. Autor postihuje také historický vývoj citového vnímání uměleckých děl, který samozřejmě výrazně ovlivňuje i skutečnost, že někteří umělci upadají časem v zapomnění a jiní, jejichž dílo v době svého vzniku nedosáhlo většího ohlasu, jsou naopak mnohem více oceňováni s odstupem třeba několika století.... celý text
Literatura naučná Umění
Vydáno: 2007 , AcademiaOriginální název:
Pictures and Tears: A History of People Who Have Cried in Front of Paintings, 2001
více info...
Přidat komentář
Kniha skvělá! Moc se mi libi, jak tam autor rozebira to, že cloveka oddalují od prozitku z obrazu prave znalosti o něm. Líbí se mi příběhy lidí, kteří měli s uměním osobní zážitek. Také bych něco takpvého chtěla prožít. Zatím zažívám jen nadšení, že se setkávám s významným obrazem. Některé části knihy mě zastak ale nebavily, přišlo mi, že se autor hodně opakuje a omílá to samé. Ale jinak skvělá kniha!
Začalo to slibně, ale čím dál víc mi to s dalšími kapitolami připomínalo slepenou seminárku, spousta věcí, až moc přeinspirované, subjektivní cosi, na konci není nic. (něco jako tento můj komentář)
Elkinsova kniha mi trochu připomněla Bayardovo kontroverzní dílo Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli — v obou dochází vzdělaný akademik k jakýmsi terapeutickým radám, jak si najít k umění vlastní cestu a nefrustrovat se jeho intelektuálními nároky a přemírou encyklopedických znalostí, jež je třeba pro akademické porozumění načerpat, přičemž vychází z toho, že se současné umění — ať literární či vizuální — "normálnímu" člověku odcizilo. Na tom by nebylo v zásadě nic špatného, jak Bayard tak Elkins ovšem, i když každý jinak, předkládají pouze nesystematický souhrn banalit či podivných dojmologií (v případě Bayarda tedy ještě podepřené demagogickým přístupem). Jediné, co je na Elkinsově knize skutečně zajímavé, je samotný nápad dívat se na percepci umění tímto "neakademickým" způsobem a samotné zveřejněné výpovědi dotazovaných diváků. Zpracování vytyčeného tématu je ovšem slabé a ne příliš přínosné. V dílčích psychologických vysvětleních některých pohnutek se Elkins jeví být značně naivním či nedovtipným, díky čemuž jsem začal o jeho celkovém způsobu uvažování dost pochybovat. Přestože mi tedy jeho pohled na umění není v zásadě vzdálený, ve většině závěrů s ním nesouhlasím a kniha je pro mě celkově zklamáním.
Vynikající kniha o specifickém pohledu na umění. Nesmírně čtivá, až kouzelná. Zabývá se galerijním a muzejním prostorem, o umění, které zasahuje člověka, který před obrazem stojí. Obsahuje jeden z velmi důležitých textů o Rothkových obrazech v houstonské kapli.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Proč lidé pláčou před obrazy |
| 2005 | Vizuální teorie: současné angloamerické myšlení o výtvarných dílech |
Už pár týdnů se snažím najít zdroj od kud si knihu koupit, ale je bohužel všude nedostupná. Kdyby kdokoliv o něčem věděl, prosím kontaktujte mě, dekujii