Proces
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288870/bmid_proces-bCg-288870.jpg
4
2256
2256
Na svém románu Proces začal Kafka pracovat již v roce 1914, prvního vydání se však toto dílo dočkalo až po autorově smrti, roku 1925. Zavádí nás do fantomatického, a přesto přesně viděného světa - do světa, v němž věci odporují logice všedního života a podléhají zákonitostem tíživého snu. V den svých třicátých narozenin se prokurista velké banky Josef K. probudí a ke svému překvapení zjistí, že dva neznámí muži vnikli do jeho bytu, aby jej zatkli, protože je obžalován pro neznámé provinění před záhadným soudem. Začíná rok trvající proces, v němž se průměrný úředníček musí utkat s neviditelným mocenským aparátem, s dusivou byrokracií, z níž pozná jen nejspodnější příčky, s přezíravostí okolí...To vše v něm vzbudí sic enejasný, ale nutkavý pocit vlastní viny. Kdo jej soudí a proč? ptá se čtenář společně s protagonistou románu, a přesto - anebo snad právě proto -že tato otázka zůstává až do poslední stránky bez odpovědi, je Kafkův Proces jedním z nejvýznamnějších literáráních obrazů odrážejících atmosféru pohnutého dvacátého století.... celý text
Přidat komentář
Kafkovi málokdo rozumí už jen proto, že je na něm nabalena spousta stereotypů a literárně-vědních pojednání a interpretací. Až si člověk říká, že už to ani nemá cenu číst, když je to taková věda. Ve skutečnosti je třeba všechno tohle hodit za hlavu. Číst Kafku takového, jaký je – pro každého jednotlivého čtenáře. Teprve pak oceníte přízračnou snovost a současně oslnivě ostré vnímání detailů, existenciální vážnost a přitom všudypřítomný absurdní humor a odstup. Dokonale vystavěné drama hodné antické tragédie, jež ale zůstává nedokončené, otevřené a ne(do)vyslovené... Pro mě osobně je Josef K. vůbec nejoblíbenější románovou postavou. Zdaleka není pasivním kolečkem v soukolí nesmyslného sytému, jak se obecně tvrdívá, naopak je to velký bojovník, pokušitel a hledač smyslu. Prostě "svému Kafkovi" rozumím a sám zažívám v jiné podobě stejné pocity jako jeho románové alter ego. Pro mě jedna z největších knih, která kdy byla napsána!
Hodnotím kladně, ale si jen díky tomu, že jsem knihu zkonzumovala formou dramatického zpracování.
Strašně jsem se snažila, ale bohužel nejsem schopna dočíst, ve svých 30 jsem zřejmě ještě nedozrála a obávám se, že pro tuto knihu už ani nedozraji. Tahle kniha byla moje první a poslední od Kafky a ukamenujte mě, ale pro mě je to brak.
Navzdory pár pomalejším částem hodnotím velmi kladně. Pro milovníky absurdní literatury je tato kniha povinností. S každou další postavou se absurdnost procesu zvyšuje až k hodnotám, vedle kterých vypadá spontánní proměna člověka ve hmyz jako běžné pondělí.
Má první kniha od Kafky a obávám se, že i poslední. Kniha sice vyloženě nenudí, ale na druhou stranu čtivostí rozhodně neoplývá. Kafka se snaží děj pomalu rozplétat a když už to vypadá, že se něco začne dít, tak přijde závěr, který je vzhledem k celkové povaze knihy ryze absurdní. Bohužel ve mně Proces nezanechal takový dojem jaký asi autor zamýšlel a nemohu tak než dát čistě průměrné hodnocení.
Knihu jsem četla, protože me zaujal děj z vyprávění. Bohužel jsem z ní zklamaná. Kniha mě nezaujala, nebavila a ani nic jiného. Jinak je to určitě zajímavý námět.
Napsat tohle někdo dnes, každý nakladatel se mu vysměje.
Nedělalo mi potíže přečíst to, ale ničím mě to nenadchlo. Atmosféra je monotónní. Bez zvratů. Celou dobu jsem čekala na nějaké vysvětlení, na nějaké vygradování...
I když chápu, že je to účel - ukázat zbytečnost a absurditu celého života... K. stejně jako každý z nás nechápe, co vlastně dělá, proč to dělá, kam to vede, jaký to má smysl? A pak konec. Smrt. Nepřijde žádné rozuzlení. Žádný padouch nevyzradí všechny podrobnosti o svém plánu. Nenajdeme smysl života. Žádná pointa. Jen pachtění a - konec.
Jenže tohle všechno se dá vyjádřit lépe. Tak, aby mě absurdita udeřila přímo do tváře.
Takhle mám jen dojem, že jsem přečetla další zbytečnou knihu v tomhle zbytečném životě.
Sartre nebo Camus to zvládli lépe.
Od Kafky bych doporučovala spíše kratší povídky.
S touto knihou mi došlo, proč je autor PAN Kafka. Byla pro mě těžká; na strávení, na čtení mezi řádky, občas na čtení řádků samotných, na zasazení do souvilostí, na opuštění myšlenek na knihu při jejím zavření. Nicméně její nadčasovost i styl vyprávění pohladily můj hlad po literatuře dostateně na to, aby tento kousek stál v přední řadě mé knihovny.
Připouštím, že s takovou knihou jsme se ještě nesetkala, ale hrozně mě pohltila, přečetla jsem jí za den. Ačkoliv některé kapitoly nebyly dopsány, na ději se to nikterak nepodepsalo, naopak mi to dalo prostor k vlastní fantazii a k hlubokému přemýšlení...
Marný boj člověk se svým osudem, který nemá možnost odvolání (tedy spíše dovolání), ztráta nadějí, odevzdání se. Na co opravdu nezapomenu je rozdělení procesu - skutečné osvobození, zdánlivé osvobození, průtah..."jako pes".
Abych popravdě řekla tak tahle kniha pro mne byla utrpením a kdybych jí neměla číst kvůli škole asi bych jí nedočetla... pan Kafka mě teda moc nepotěšil a upřímně po této naší menší schůzce už zřejmě nepotěší, poněvadž sama od sebe ho vyhledávat zřejmě nebudu... Kniha byla pro mne dlouhá až dost nesrozumitelná a velmi nudná... Rozhodně jí nebudu doporučovat
Možná je moje intelektuální úroveň nevalná, Kafka zkrátka nebude autor, kterého bych v knihovně nebo na pultech knihkupců vyhledával. Jednou stačilo. Zřejmě jsem na něj příliš prvoplánový, hledat v sáhodlouhých nudných statích skrytý význam a přitom přemýšlet, zda na psychiatrii patřím já nebo autor, mě prostě nebaví.
Mé první setkání s Kafkou a pokus o zasazení knihy do kánonu. Měla jsem z knihy celkem strach, ale na začátku jsem byla nadšená. K. je zatčen, proces, který je proti němu veden, mu obrací celý život naruby a on se snaží situaci vyřešit, aniž by se, ironicky, zajímal o to, proč je proti němu proces vůbec veden. Geniální. Ale tak do čtvrtiny, když to přeženu tak do poloviny knihy. To se tam ještě něco děje a čtenář je udržován v mírném napětí. Poté ale děj končí a přichází nudné a zdlouhavé popisy různých úředních procesů apod., které čtenáři nic, ale naprosto nic nedají. Pouhé plítvání stránkami knihy nesmyslnými větami. Snažila jsem se, ale knihu jsem odložila nedočtenou. Zklamání.
Mé první setkání s Kafkou. Setkání to bylo nečekaně zajímavé. I když se toho co se týče děje a zvratů moc nedělo, bylo to čtení zajímavé poutavé a hlavně k zamyšlení. To co mi u většiny autorů příjde jako zbytečná, nic neříkající omáčka, pro mě bylo v procesu čtivé a zajímavé.
Nosnými motivy jsou ANONYMITA a SAMOTA. Víc se toho nedozvíme, než dozvíme. Místem děje je Praha, ale chodí se po nějakém mostě (Karlův), těče nějaká řeka (Vltava), navštíví nějaký velechrám (Svatovítský), čas neurčitý i hlavní postava je anonymní Josef K. (Josef Kdokoliv). Kdokoliv může být obviněn a odsouzen anonymním soudem, nepsaným zákonem - společností.
Čím se Josef K. provinil? Svoji samotou, ignorací společnosti, neměl přátele, jeho "přítelkyni" Elza byla jen osobou známou a za to musel pykat před nepsaným zákonem.
Kafka nikdy nechtěl být spisovatelem, dílo není hotové a řeší v něm svůj nejtěžší životní problém - chce (a zároveň musí) v mezilidských vztazích jednat naprosto korektně, slušně a zdvořile. Často si vyčítá každou špatně konstuovanou větu, špatné vyznění slov.
Celou knihou mě provázel silný pocit bezmoci a temna. Myslím že není třeba zaměřovat se na to co je na povrchu ale na to co je pod ním... Pro mě byla kniha sledováním obrazů, ostatně příběh ani není dokončený, a to dávalo větší svobodu mojí představivosti.
U této knihy nevím, jestli se mi líbila či nikoliv. Líbil se mi děj, protože rychle uplíval. Potom se děj zastavil. Poprvé mi to nevadilo. Když se to podruhé opakovalo, tak jsem měla chuť knihu odhodit. Popis okolí a charakteristika postavy byly dobře vykresleny.
Poklad plný úžasných nápadů. Hlavní zápletku považuji za jednu z nejlepších, co byly kdy vymyšleny. Kafka ve vrcholné formě; těžko pochopit, že mohl takové dílo se zklamáním odložit...