Proces
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31305/proces-31305.jpg
4
2247
2247
V den svých třicátých narozenin se bankovní prokurista Josef K. probudí ve svém bytě za přítomnosti dvou cizích mužů, kteří mu oznámí, že je zatčen. Nedozví se však, z čeho je obviněn. Během vyšetřování na svobodě se Josef K. snaží záhadu svého nesmyslného zatčení vysvětlit, ale když je opravdu pozván k procesu, ukáže se všechno jako mnohem závažnější a absurdnější, než si myslel. Nedokončený román považovaný za jedno z klíčových děl dvacátého století se stal předlohou řady divadelních zpracování po celém světě. ... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , Nakladatelství Franze KafkyOriginální název:
Der Prozess, 1925
více info...
Přidat komentář
Příběh prokuristy banky Josefa K., který je v den svých třicátých narozenin náhle zatčen, aniž mu kdokoliv oznámí důvod. Je však ponechán na svobodě a čas od času je povolán k vyšetřování , které probíhá na nezvyklých místech např. půda činžovního domu. Josef podstupuje absurdní situace než se ocitne před anonymním soudem. Ten však nezkoumá vinu, jelikož obžalovaný je vinen od okamžiku, kdy soud obvinění vyřknul. Josef K. pochopil marnost obhajoby a postupně i když není vinen, rezignuje. V předvečer jeho jednatřicátých narozenin přicházejí dva muži, kteří ho odvádějí do opuštěného lomu, kde vykonávají rozsudek.
Z knihy na mě dýchla beznaděj, připomíná u nás soudy a procesy v padesátých letech. Moc bych si přála, aby Kafkova kniha nebyla nadčasová a aktuální.
Z Procesu na mě dýchala sklíčenost a deprese. Pan K. běhal slepě v kruhu a už od začátku byl předem určený konec, který si uvědomí jen minutu před ním. Proces obsahuje spoustu myšlenek. Po sto stránkách jsem se musela do čtení nutit, ale i přesto to za to stojí.
Bohužel nejsem nadšenec Kafky, a tak pro mě jeho knihy byly spíše utrpením. Proces ještě celkem ušel.
Pecka a všechny tyhle pochvalný nálepky, bylo o tom napsáno už všude mnoho. Tak jenom pár poznámek.
Styl: strohý, lakonický, přímý, ale zároveň plný velmi znepokojující detailů, zejména když se K. pohybuje na městské periferii. Ze začátku matoucí konstruování přímé řeči (promluvy nemají samostatný řádek), ale vlastně to k celé té stísněné atmosféře celkem pasuje. Občas jsem kvůli tomu ztrácel ponětí o tom, kdo zrovna promlouvá – ale opět, to pěkně sedí k sršící nejistotě.
Další věci k tomu: nejvíce frustrující je na tom vlastně to, jak se postupně ta absurdní mašinérie procesu rozrůstá do všech možných sfér života K., jak systém pohltí i nejbližší okolí, a to i přes to, že se vůči tomu K. snaží stavět racionálně. Ale jak se postupně ukazuje, "vina" nakonec dorazí i K., který v poslední kapitole již rezignovaně následuje své katy... Soukromé a veřejné zde nemá jasné hranice – mnoho scén u postelí (což je samo o sobě velmi intimní prostor), informace o vedeném procesu se ventilují různě po městě, osoby spolupracující s K. se jeví spíš absurdně a jejich rady se čím dál víc rozpouští v nemožnosti procesu uniknout...
Dílo nelze redukovat na to, že Kafka nastínil podobu totalitních režimů. Může jít o jakýkoliv systém, z nějž se vytratila lidskost – a prostý individualismus na něj zkrátka nestačí.
Kráčeli několika stoupajícími ulicemi, kde tu a tam stáli nebo obcházeli strážníci; hned v dálce, hned docela blízko. Jeden s hustými kníry, s rukou na rukojeti šavle, přistoupil jako s nějakým záměrem ke skupině, která mu připadala poněkud podezřelá. Pánové se zarazili, strážník jako by užuž otvíral ústa, tu K. pány mocně popostrčil. Několikrát se opatrně obrátil, zda jim strážník není v patách; když však měli mezi sebou a strážníkem nároží, dal se K. do běhu a pánové museli běžet rovněž, ačkoli sotva popadali dech.
(s. 195)
Těžké čtení o osudu pana Josefa K., který je souzen bez důvodu a trestán bez soudu. Kniha je plná bezmoci, hořkosti vůči byrokracii a ukazuje, jak funguje labelling a stigmatizace a mnohé další. Úžasné dílo, které má pokaždé co nabídnout.
Knížka s mi nečetla snadno, ale když jsem si zvykla na pro mě dost neobvyklý styl psaní, nemohla jsem přestat číst. Kafka mistrně popsal depresivní pocity, strach z neznámého, úzkost, absurdní soudní systém jako všudypřítomné monstrum, z kterého až mrazí. Dokonalé dílo.
Nevím, co jsem čekala a vlastně ani nevím, co jsem dostala. Absurdnost procesu, o kterém neví nikdo nic a přitom každý něco. Náhodná setkání, zmatené rozhovory...
Mé první setkání s Kafkou, nevím, jestli bude nějaké další. Nebylo to špatné, ale asi mi unikla ta správná pointa. Je tam ale vůbec nějaká?
A bude hůř. Nedovedu si představit, jaké to muselo být uvnitř Kafkovy hlavy.
Musela jsem se k textu několikrát vrátit, abych ho zcela pochopila. Aby na mě zapůsobil tak, jak nejspíš měl. Je to dokonalé.
Nemohu si pomoci, ale v absurdním příběhu se zhmotňuje absurdita naší doby. Zdá se, že jsem musel zažít diskriminaci a náznaky totality na vlastní kůži, abych plně pochopil a ocenil sílu tohoto díla. Velkolepé, nadčasové a děsivé zároveň.
Absurdistán, do něhož se dostal hlavní hrdina knihy, prokurista velké banky Josef K., skýtá nejednu paralelu s dnešní dobou. Hlavním dojmem z knihy je zoufalost, beznaděj, šílená depka a absurdní stav, dovedený až do maxima. Knihu jsem četla již na gymnáziu a neškodí si takovou klasiku připomenout i po letech.
Zmatek, absurdita a nesmyslnost
Čím jsem si ale naprosto jistý je to, že Proces zůstává z mé strany nepochopen. Zmatek. Absurdita. Nesmyslnost. To jsou slova, která mi při čtení knihy v hlavě naskakovala. Má snad kniha odrážet zmatek, absurditu a nesmyslnost života? Nevím. V knize se mi skutečně jakýkoli skrytý význam hledá velmi těžko. Možná tam ani není.
Ostatně, proč by nemohla stačit samotná absurdita, a nač pořád hledat nějaký hlubší smysl, že? To nemyslím špatně, naopak, činím toto prohlášení jako někdo, kdo si formát zdánlivých (geniálních) literárních slátanin velice užívá (co takhle Stopařův průvodce galaxií nebo Zeměplocha Terryho Pratchetta?). U Procesu to ale bylo přece jen trochu jiné. Při jeho čtení jsem si onu absurditu neužíval. Naopak mě na tom všem něco docela deptalo.
Metafora…ale na co?
Ve snaze přijít tomu všemu na kloub jsem si od začátku pohrával s myšlenkou, že to je možná celé metafora a odehrává se to jen v hlavě hlavní postavy, prokuristy Josefa K., který možná soudí sám sebe aniž by si připustil, za co. Konečně, mnoho popisovaných výjevů působilo přece jen dost snově (např. „odnos/únos“ mladé uklízečky studentem práv a poslíčkem vyšetřujícího soudce, nebo její výstup při prvním výslechu K., či výslechy, které připomínají klání v blázinci atd.). Děj je celkově vylíčen jako by to byl celé nějaký zlý a absurdní sen. To vše je ale možná jen ona pověstná kafkovina, že by?
Na druhou stranu z textu jsou některé věci naopak velmi zřejmé. Tak třeba filipika proti úředníkům a byrokracii, která se prolíná celým dílem, a také ona absurdita vykresleného soudního procesu jako soukolí, které se hýbe bez jakéhokoli ohledu na ty, kterých se týká.
Čeho, že se vlastně proces týkal? Dobrá otázka. Beru si z toho, že to není vlastně důležité. Slovy jedné z postav „[…] řízení přejde ponenáhlu v rozsudek […]“ tak jako tak.
Když se řekne Kafka, téměř každý koho znám, si vybaví Proměnu, lepší aspoň Proces jako věc o které slyšeli. Ti nejlepší pak tvrdí, že pokud jde o Proces, Proměna se může jít bodnout. A já s nimi spokojeně souhlasím. Jedna z nejpodmanivějších knih, která vás přesvědčí, že kdybyste šli do domů na kraji města a našli byste cestu na (v letním dusnu se topící) půdy, byly byste tam uviděli ...
... ale to už si přečtěte sami. Stojí to za to. Do posledního písmene. Mám Proces od letošních narozenin doma a je v krátké řadě "přečíst znovu dřív, než mnohé ještě nečtené knihy, které si chci přečíst"; a to úplně zaslouženě.
Můj první Kafka. K mému údivu se kniha četla velmi dobře, ikdyž z počátku člověk trochu tápe a udiveně kroutí hlavou, cože se to zrovna odehrává před jeho očima. Absurdnost některých situací je až mrazivá a místy se mi skoro nechtělo věřit, že to bylo napsánu před více jak sto lety. Je škoda, že kniha není dokončená, jinak bych šel na plný počet. Rozhodně toto není poslední Kafka, kterého jsem četl.
Kniha bez začátku a snad bez konce. Přišlo mi, že kniha "nějak" začíná, plyne svým tempem, kdy jsem se jako čtenář pozastavil nad absurditou a jistou abstrakcí psaného textu, abych si vlastně na konci řekl, jak je kniha nadčasová a že je Kafka vlastně až brilantní autor. Byť se příběh může jevit jako těžkopádný, vlastně reflektuje jakoukoliv politickou dobu a že je vlastně každý z nás v pasti svého vlastního životního procesu.
Kniha plná deprese, absurdity, nespravedlnosti, apatie, nechutné byrokracie a úvah nad životem. Příběh je vlastně jednoduchý, ale dovedený do nejvyššího absurdna, které umí stvořit jedině Kafka. Příběh plný podivínů, hlavní hrdina ovšem není o moc ,,normálnější". Určitě si Proces přečtu ještě jednou, protože, jak se zdá, myšlenky z něj jsou stále aktuálnější.
Franz Kafka, se mi nikdy nečetl dobře. Už kdysi na střední, mi jeho styl psaní, dělal problém. Snad, až na tuto knihu. Ta mě doslova pohltila a i svým způsobem nadchla.
Tento román od Kafky, s jeho hlavním představitelem Josefem K, mi nějako připomíná knihu od Miguela Carvantese, s jeho rytířem Donem Quijotem de la Manchaou . ; ) I tam se nesmyslně válčilo s někým - něčím, nad čím se nedalo normálně zvítězit... Takže pro oba pány, vlastně i knihy se úsloví o boji s ,,větrnými mlýny...," nadmíru hodí.
Štítky knihy
tajemství soudy byrokracie rozhlasové zpracování absurdno středoevropská literatura
Zajímavý příběh, ale někdy trochu matoucí