Proces
Franz Kafka
V den svých třicátých narozenin se bankovní prokurista Josef K. probudí ve svém bytě za přítomnosti dvou cizích mužů, kteří mu oznámí, že je zatčen. Nedozví se však, z čeho je obviněn. Během vyšetřování na svobodě se Josef K. snaží záhadu svého nesmyslného zatčení vysvětlit, ale když je opravdu pozván k procesu, ukáže se všechno jako mnohem závažnější a absurdnější, než si myslel. Nedokončený román považovaný za jedno z klíčových děl dvacátého století se stal předlohou řady divadelních zpracování po celém světě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1958 , Československý spisovatelOriginální název:
Der Prozess, 1925
více info...
Přidat komentář
První dílo, které jsem od Kafky přečetla, a naprosto mě zdeprimovalo. Josef K. je souzen za neznámé provinění v procesu, který nakonec pohltí celý jeho život a naprosto ho semele. Situace, které jsou v knize popisovány jako naprosto běžné a normální, byly na nejvyšším stupni absurdity. Přirovnala bych to k surrealismu v umění, úplně mimo realitu. Stručně řečeno, velice zvláštní dílo. Děj nemá typickou formu úvod-zápletka-závěr, prostě plyne bez jakékoliv gradace, až je zničehonic konec. Význam díla si každý vyloží jinak, pro mě je příběh ekvivalent lidského života - reakce na nečekané události, boj proti něčemu, pocity zoufalství střídající se s pocity "jako ve snu".
Osobně mám raději Zámek, který absurdní logiku byrokracie a neotřesitelnou setrvačnost její mašinérie vyjádřil ještě trefněji. Proces je ovšem údernější a především výrazně kratší, takže si získal větší oblibu. Pokud ho chcete pochopit, nestačí si ho přečíst, ale musíte si něco odžít. Já jsem obě knihy plně docenil poté, co jsem dva a půl roku pracoval pro Českou poštu. Nemusíte ale zacházet do extrémů - každý korporát postačí.
Zaujaly mne komentáře velkého počtu mladých lidí, zejména děvčat, která Proces přečetla v rámci povinné četby. Trpěly při tom jako zvíře a absolutně nepochopily o čem to je. Mám za to, že mladý člověk tenhle román pochopit nemůže. Při čtení Procesu jsem rovněž trpěl jako zvíře, ale vzhledem ke svému seniorskému věku jsem Proces pochopil. Je v něm popsán svět, ve kterém žijí všechny generace od nepaměti. Ačkoli nemám dostatečný rozhled, abych mohl uvést příklad, jsem přesvědčen, že ve světové literatuře je víc knih, které se vyrovnávají s jevy popsanými v Procesu méně složitě a zejména méně depresivně. Proces byl napsán duševně nemocným člověkem a hrozí nebezpečí, že jeho dílo uvrhne do duševní nemoci mnoho dalších, méně odolných čtenářů.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četl. Jde zároveň o jednu z nejvýznamnějších knih 20. století.
Tohle je ta správná literatura! Žádná lehká na přečtení, a přesto, nebo snad i proto je tak výjimečně naladěná.
Komentář k Procesu píši s jistým časovým odstupem od přečtení a zjišťuji, že u této knihy to není takový problém, jaký jsem očekával. Je vidět, že kniha ve mně nějakou tu stopu zanechala.
Jedná se o skvělé dílo, ve kterém se autorovi podařilo s nepříjemnou dokonalostí vykreslit tísnivou atmosféru, které se kolem procesu Josefa K. a oné doby vůbec, vznáší. Je podivné, jak se panu Kafkovi daří čtenáře deprimovat a frustrovat, přes to, že tento sedí doma v pohodlném křesle.
Ohromný problém (osobního, vnitřního charakteru), který s Kafkou mám, je jeho schopnost iracionalizace postav a jejich chování. Takové postavy, bez logického odůvodnění jejich činnosti, jsou na každé straně a mě z toho bolí hlava. Taktéž je pro mě občas utrpením pan Josef. K., se svým agresivně afektovaným chováním a pro mě nepříjemnou nestálostí.
Myšlenky knihy jsou různé a spletité, dá se nad nimi dlouze dumat a polemizovat, považuji však za naprosto zbytečné a hloupé (budu-li tak smělý), snažení se o pochopení toho, co se svým dílem autor snažil říct. To není podstatou beletrie vůbec a dívat se takto na Kafkovo dílo, je vysloveně barbarské. Člověk má uvažovat nad tím, co dílo říká jemu, ne nad tím, co autor chtěl dílem říci. Navíc u této knihy, která nabízí tolik interpretací (plus mínus přesně tolik., kolik si najde čtenářů), to kazí požitek.
Další věcí, která mě fascinuje, je srovnávání Procesu s moderním světem. Byrokracie je kolem nás samozřejmě ohromující – a znechucující – množství, ale opravdu je validní srovnání soudního jednání, či vztahu stát – občan v současné době oproti době, ve které se Proces odehrává? Ne. Osobně si myslím, že dnešní svět se lidem natolik poddal, že jakákoliv paranoia (říká člověk velice paranoidní) z tohoto díla je naprosto zbytečná.
Konec knihy, kde se odhaluje zakončení procesu, nedozvíme se však - stejně jako Josef K. -, proč byl vlastně souzen, je pro mě vrcholem depresivnosti. Z nějakého důvodu se mi však zdál být i podivně krásný, melancholický a vlastně až uklidňující. Byl to opravdu konec, konec osvobozující.
Dovolím si zakončit lehce z kontextu vytrženou citací z Ortenových Elegií:
"... a řekl zvolna: Počítám tu něco.
A nevím proč a nevím ani kterak.
Ale já musím. Slyšíš? Musíš také!"
Mám ráda příběhy za příběhy. A taky mám ráda příběhy za čtenou knihou. Chápete, to co většina lidí odsuzuje a říká "to není komentář". No, nasr$@t, to je můj komentář. A pokud se vám nelíbí, tak ho nečtete. Nebo si napište svůj. Karty na stole. Ok. Tak jdeme na to :)
Kafka byl na mém listu dlouho. Spolu s ním tam byly ještě Lovecraft a Poe. A já na tom (řekla bych docela) poctivě dělám (ale karanténa mi brání půjčování knih, jak bylo v plánu, z knihovny). Jenže já nejdřív chtěla číst jinou knihu. Chtěla jsem si přečíst Černou ozvěnu. Ale znáte tu poučku. "Člověk míní, Lenka.Vílka mění." Jop, jop, nejdřív jsem viděla adaptaci. Kde mě tedy hodně zaujalo theme. Hlavně to, co v něm hrálo. (Už se dostáváme na konec.) Takže jsem si to na našla. A právě video k tomu songu je...(Vážně mi stále věříte, že se dostanu na konec toho příběhu? Muha haha!) ...poskládané z filmové adaptace Procesu z roku 1962 (vydání Academia 2008). Tohle propojení mě totiž moc baví. Jinak bych se třeba nedostala nikdy ke knize Žltá tapeta, což je povídka, která je silnou inspiraci k textu i videu mé oblíbené zpěvačky. Takže jestli tohle není náhoda (na osud nevěřím), tak už nevím, jak to jinak nazvat. (Chápeme, že tohle je konec příběhu?) Takže poslední den, než nám zavřeli knihovny, jsem si domů přinesla Proces.
Četla jsem Proces v komiksové adaptaci, takže základní děj znám. A tam problém nemám. Ale číst celou knihu, bylo...náročné. Jo, na některé dialogy jsem se musela vyloženě soustředit, protože jsou jednolité, neoddělené odrážkou. (Už je to nějaká doba, co jsem četla starší knihu. Ale tak od 50 stránky to už bylo úplně v pohodě.)
Co jsem si z knihy odnesla? Pocit zmaru, flustrace a mírného nasrá...štvání. K. neví, za co ho soudí a jeho následné chování, paranoia a myšlenky jsou strašně dobře popsaný a napsaný. A taky, že kdo mlčí, možná na tom nebude tak špatně jako ten, kdo nemlčí. No, jak z této situace ven...? Jako v knize nebo to lze i jinak?
Musela jsem číst a číst, prostě nešlo přestat. Jak jsem si zvykla na styl, kterým autor píše, nešlo to zastavit.
Nadčasová kniha, kterou dobou tisknout do té než přestanou tisknout knihy. Nikdy nevíte, třeba budou zpátky časy, kdy bude lepší mlčet. Tak tomu nikdo nepomáhejte.
Po velmi dlouhé době jsem se odhodlala přečíst si dalšího Kafku (kdysi přečtena Proměna). Nebylo to lehké čtení, často mě to nebavilo, obzvlášť táhnoucí se vysvětlování toho, jak vlastně "soud" a "zákon" funguje.. Mezitím však byly čtivé scény, kdy jsem se plna očekávání těšila, co se teď stane.. většinou se ale nestalo téměř nic.
Absurdita některých scén byla ohromující, až jsem si říkala, jestli si to představuji správně (např. kdy se do pokoje malíře vchází z kanceláří přes malířovu postel).
Nevím, zda má nad významem příběhu smysl přemýšlet, navíc vzato, že Kafka knihu vlastně nedokončil.
Přečtení knihy ale určitě nelituji. Pomohl závěr s něterými vysvětlivkami a úvahami, které pomohly spojit si některé věci z románu s autorovým životem a tak jsem lépe pochopila, kdo to vlastně F.K. byl.
Sama od sebe bych si tuto knihu nepřečetla, jelikož mě ani povídka, kterou jsme jednou četli na němčině, o pozitivech Kafkova vyprávěcího stylu příliš nepřesvědčila. Atmosféra knihy, postavy i situace v ní byly naprosto absurdní až bizarní a bylo těžké se do románu začíst. Dle mého názoru, se v díle v zásadě nic nedělo a román by se bez větších problémů dal zpracovat jako povídka, přičemž by poselství zůstalo stejné.
Proces má svojí atmosféru. Je to divné svým vlastním kouzelným způsobem. V mysli se mi to dění v textu krásně vizualizovalo. Občas lituji, že nemohu projektovat své představy druhým jako film.
Josef K. častokrát reaguje zvláštně a pokládá nesprávné otázky, ale to jen tvoří dojem jisté komplexnosti spiknutí okolí, jenž je šito přesně na míru toho ubohého človíčka.
Věděl jsem, že protagonista v závěru přijme vinu, ale těn dějový oblouk, v němž k tomu dojde není dle mého tak propracovaný a kniha tedy neřízla tak hluboko. Zdálo se mi to jenom ajko takový náčrt. Kéž by to mělo silnejší psychologickou rovinu.
Během těch let, co jsem o Procesu věděl, se mi v představách vytvořila jistá představa. Říkal jsem si, že pujde o projekce Kafkovi sebelítosti. Ví se, že byl velmi senzitivní. Okolí Josefu K. bude dávat najevo, že udělal něco špatně a je vinen. Vzdor se pozvolna mění do úvah a relevantnosti své viny právě skrz lítost nad sebou samým, kterou v něm vyvolají ostatní tím, jak dobře na něj hrají (viz. spiknutí).
Teď po skončení knihy spíš tvrdím, že jde hlavně o projekci té byrokratické tahanice, kterou si prožil, když byl proces věděl proti němu jeho bývalou snoubenkou.
Kafkova neodbytná touha vykřičet do světa trýzeň predátora moderní doby opanované stádem byrokratických antilop, mezi nimiž se fatálním nedopatřením souhlasně nalézá, je nápadně podobná možným problémům introvertů hledajících autentické bytí v současnosti. Ne náhodou je proto román "Proces" považován soudobou inteligencí za dílo geniální a stále platné. Ba co víc, je svědectvím toho, že postmoderna tak úplně modernu nezabila, že vytvořila pro dnešek něco strašlivého, co se bláznivým způsobem vyvíjí, co však stojí na již v daleké minulosti položených základech. Snová a magicky-realistická forma díla zajišťuje, že zveřejněný celek v podstatě vůbec netrpí svou publikační nedokončeností. Ještěže "Proces" krásný introvert Kafka před smrtí nespálil, jak měl opravdu velkou chuť učinit!
Opravdu je tu víc než 2,5 tisíce lidí, co tu knihu přečetli? Jako že opravdu přečetli? Od začátku do konce? Nemám slov :-) . Já to jen zkusila, ale ne moc usilovně a ne moc dlouho
Moje první od Kafky a jsem nadšená. Určitě není jednoduché ji přečíst a člověk se někdy musí trochu donutit ale stojí to za to!
Pro mě hrozné čtení, modlila jsem se, aby už byl konec. Asi to má být hlavně kritika byrokratického zřízení, ale mě knihy o ničem prostě nic neříkají.
Boj se systémem napsaný velmi svérázným stylem a četlo se mi to dost těžce, hlavně se nutit dočíst až do konce.
Od Franze Kafky jsem v minulosti četl knihu PROMĚNA A JINÉ POVÍDKY. Nejznámější je asi povídka PROMĚNA. Po letech jsem se rozhodl, že si přečtu knihu PROCES. Než jsem začal číst, trochu jsem se obával, jestli kniha nebude příliš náročná na četbu, ale musím říci, že mi četba nedělala příliš problémy, vcelku jsem všemu porozuměl, ačkoliv jsem musel číst pomaleji, více se soustředit na text, u některých částí se více zamyslet, k některým úsekům se ještě vrátím (např. ke dveřníkovi). Určitě čtení této knihy vyžaduje větší soustředěnost a čtenář, alespoň v mém případě, musí mít naprostý klid, aby pronikl do Kafkových textů a snažil se porozumět, co nám autor chtěl sdělit. Kafkovy knihy jsou zařazeny do povinné četby na některých středních školách a pro studenty asi bude jednodušší povídka PROMĚNA než román PROCES.
Kniha se skládá z 10 kapitol. Hlavní postavou je Josef K., bankovní úředník, který je v den svých třicátých narozenin zatčen a vtržen do PROCESU. Zajímavé je, že v celém románu není uvedeno, čím se provinil, že proti němu byl zahájen proces. Celkově to působilo absurdně. Během procesu se seznamuje s několika lidmi, se kterými rozebírá situaci o svém procesu, například s malířem, obchodníkem, advokátem, kaplanem a jinými lidmi. Zajímavá a současně zábavná byla také postava jeho strýčka, který za ním přijel, aby mu pomohl. V knize se nedočteme, jaké měl Josef K. záliby. Z jeho postavy vyplynulo, že má rád ženy. :)
Josef K. se dotazuje ostatních, jak má bojovat, aby ve svém procesu vyhrál, vynakládá úsilí, aby pohnul se svým případem. Dozvídá se, jaký je skutečný průběh soudních procesů, jak pracují advokáti na vyřešení případů svých klientů, dozvídá se o různých druzích osvobození (skutečné, zdánlivé, odklad). Bez vlivných lidí nemá šanci uspět. Ať se Josef K. snaží sebevíce, aby proces vyhrál, je jakoby v začarovaném kruhu, ze kterého nemůže uniknout. Je to mechanismus, který jednotlivec vlastními silami nepřemůže. Jak nakonec proces s Josefem K. dopadne? Podaří se mu nalézt nějaké páky, kterými zvítězí nad procesem, anebo naopak ho pohltí? Samozřejmě odpověď lze nalézt v jakýchkoliv skriptech nebo učebnicích, ale přesto ho nebudu prozrazovat pro čtenáře, kteří by si knihu chtěli přečíst.
V knize se nachází také DODATKY I – NEDOKONČENÉ KAPITOLY, které nebyly zařazeny do románu a také DODATKY II – MÍSTA ŠKRTNUTÁ AUTOREM.
Bohuslav Blažek, který napsal DOSLOV, píše:
„Franz Kafka podal možná první – svou pronikavostí však nepřekonaný – realistický portrét totalitarismu.. Kafka psal dystopické – nebo katastrofické – scénáře.
„Proces je složen z pozoruhodně nezávislých kapitol, které často mají charakter do sebe uzavřené, jedinečné hudební věty (není proto překvapivé, že existují spory o pořadí kapitol). V jednom však se kapitolami vine jako neustále sílící ostinátní motiv jediná nit: je to popis toho, jak se Josef K. zaplétá tím, že stále více přijímá hru na utajování.
Citáty, které mne oslovily:
Pro podezřelého je pohyb lepší než klid, neboť kdo je v klidu, může být kdykoli na miskách vah a být vážen i se svými hříchy, aniž o tom ví.
Na Procesu, ale i Kafkovi obecně je krásné to, že je to vlastně hrozná slátanina, která ani v surrealistickém měřítku neobstojí.
Přesto v tom je ale něco, proč lidi pokládají díla tohoto očividně psychicky narušeného jedince adorují do nebes. A já se jim ani nedivím. Jako Kafka, tedy asi spíše Josef K. (ale dá se to dobře aplikovat taky na Proměnu a Řehoře), se totiž cítí velká spousta lidí, jen si zvykli to vydržet a moc nepeskovat.
A oni to většinou vydrží, protože zase tak psychicky narušení jako Kafka nejsou, ale stejně... Úzkostmi se to v dnešním světě jenom hemží a byrokracie to jenom podporuje. Vždycky, když přijdu na úřad, ale i když musím něco řešit v práce, škole, ale i třeba u lékaře a něco se zadrhne, nejde podle plánu nebo mám někde dlouho čekat, umírá v těch šedivých, studených chodbách kousek mně. Vždycky si totiž uvědomuji, jak je můj život až moc řízen velkým a všemocným systémem.
Myslím, že není náhodou, že tohle anti-byrokratické dílo napsal Kafka zrovna z Prahy. My totiž u nás máme skoro až zvláštní zálibu v byrokracii, ponižování se navzájem, udávání se, posuzování, ponižování, poměřování pozic atd. Dokonce ještě více než je to v Evropě obvyklé. V takové ČÍně to třeba zvedli na úplně jiný level, ale o tom zas někdy jindy.
Myslím, že je to zdůrazňováno v souvislosti s Procesem až příliš málo na to, jak je to zřejmé, proto ještě jednou zdůrazním klíčovou větu mé krátké recenze: Proces je ANTI-BYROKRATICKÉ DÍLO. Myslím, že Kafka je skutečným bojovníkem za svobodu lidské duše. Je sice pravda, že systém musí nějak fungovat, ale všeho moc škodí a o byrokracii, které je schopna pár razítky rozhodovat o našem životě, zmařit lidské sny a ve výsledku i životy, to platí dvojnásob.
Na závěr jeden citát z písničky Tata Bojs, který podle mě ve dvou řádcích totálně vystihuje to, o čem Proces je. Bratři Neuwerthové hrají kromě Tata Bojs také v kapele Kafka Band, který hraje a zpívá jen písně inspirované Kafkou, a tak si myslím, že tahle geniální kafkovská věta z jejich písně "Filmařská" nezní kafkovsky čirou náhodou:
„Občas mám pocit, že nežiji.
Ve své vlastní režii.“