Procitnutí slečny Primové
Natalia Sanmartin Fenollera
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225581/bmid_procitnuti-slecny-primove-225581.jpg
4
192
192
Slečna Prudencia Primová, nezávislá, distingovaná a „intenzivně otitulovaná“ žena, se nechá zlákat sugestivním inzerátem v novinách a přichází do kouzelného městečka San Ireneo de Arnois, kde nic není takové, jaké se zdá. Slečna Primová dostane za úkol uspořádat knihovnu „muže z křesla“, inteligentního, kultivovaného a hloubavého člověka. Překvapivý životní styl obyvatel městečka napřed vzbudí v nově příchozí údiv a zmatek. Postupně však tito podivuhodní a nekonvenční lidé, především muž z křesla a děti, vystaví zkoušce její vizi světa, její předsudky, nejniternější obavy a nejhlubší přesvědčení. Procitnutí slečny Primové je líbezný příběh o městečku, které se postavilo zády vlivům moderního světa. Je to kniha plná rozhovorů a diskuzí, zmatků a paradoxů, mužů a žen, knih, žárlivosti, lásky, květin, koláčů, a dokonce se v ní objeví i vánoční krocan.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Host
Originální název:
El despertar de la señorita Prim, 2013
více info...
Přidat komentář
Tak mne osobně se tato kniha moc líbila. Tak moc, ze si ji planuji koupit a zařadit do mé knihovny, abych se k ni v budoucnu mohla vracet. Asi mi ani tak nejde o dějovou linku jako spis o to, kolik mouder v knize je. Celkově jsem spíš stará škola, a tak je mi kniha velmi blízká. Rozhodně bych rada, aby ji četly i mé děti.
Je zajimave, ze komentare na knihu jsou bud cerno cerne nebo zarive bile a sede je tu jen pramalo. Docetla jsem pred par minutami a asi nedokazu shrnout vse, co se ve mne behem cteni delo, bylo to tak krasne a moudre, misty naivni a o to jeste vice moudre. Nadhera. Kdo tvrdi, ze byla kniha o nicem, nepochopil.
Jedná se o zajímavě laděný filozoficko-romantický příběh. Spíše více filozoficky. V knize jsou hodně probírány postoje k životu, postavení žen ve společnosti, vzdělání, lásku a způsob života. Ale řeší se tam hodně i věcí v praxi. Kniha může být v jednom ohledu náročnější, ale na druhou stranu je to zajímavá a dobře čtivá kniha spíše odpočinkového charakteru, zasazená do pěkného prostředí.
I když mi stále uniká důvod potřeby žen z města sehnat Prudencii manžela. A musím přiznat, že mě občas štvala i samotná hlavní hrdinka, ale to k té postavě patří, protože kdyby byla jiná, nebyla by námětem na knihu.
Jedná se o knihu, kterou jsem přečetl ke konci roku 2021 a kupodivu v mém rozpoložení jsem knihu přečetl na jeden zátah. Kniha se celkově četla dobře. Vyskytovaly se v ní také filosofické myšlenky, otázky vztahující se k postavení žen ve společnosti. Hlavní hrdinka PRUDENCIE se v některých okamžicích chovala příliš důvěřivě až naivně. Seznámíme se s obyvateli městečka a myšlením těchto lidí, kteří se rozhodli žít jiným způsobem života než většina lidí. V knize nalezneme také prvky romantiky. Závěr mi připadal docela useknutý, což je škoda. Autorka mohla připsat pár stran, určitě bych to přivítal.
Kniha má pěkný přebal.
Citáty, které mne oslovily:
Ve skutečnosti nerozpoutá válku něco, ale nepřítomnost něčeho, chybějící kus. A když chybí kus – například ve skládance-, když chybí hlavní dílek, nic nefunguje.
Tvrdíval, že andělé jsou v prostých věcech a že ve věcech složitých naopak nikdy nejsou. Byl přesvědčený, že malé je důležité.
Je jednodušší svalovat vinu na druhé a hájit se před nimi, než se s ní střetnout ve vlastním nitru, kde obrana neexistuje.
Kniha to byla vcelku milá a obsahovala pasáže s hlubšími myšlenkami k zamyšlení. Nicméně problém je s tím, že zde není prakticky žádný děj - na otázku "o čem kniha vyprávěla" bych upřímně těžko hledala odpověď. Prudencie byla hodně urážlivá, a ačkoliv to v knize i sama vyvracela, zdála se mi i pyšná. Nelituji času stráveného čtením knihy, nicméně dále se k ní vracet nebudu a ostatní knihy autorky nemám v plánu číst
Asi mě tahle kniha přesvědčila, abych si konečně přečetla Malé ženy (od dob Joeyho schovávání téhle knihy v mrazáku to přeci už nějaká ta doba je), ale jinak to pro mě byla vlastně ztráta času.
Knihu jsem si přečetl s v elkým zalíbením pro její příběh, literární zpracování a v neposlední řadě pro ideové souzění.
Přečetla jsem do konce s velkým sebezapřením.
Příběh je od začátku jasný a překvapivé je na něm snad jen to, jak špatně je napsaný.
Postavy (převážně ženy) jsou slepice z Stepfordu, které mají kdykoli čas popíjet čaj, cpát se dortem a vybírat vhodného ženicha. Jediná důležitá mužská postava je navždyvkřesleusazený rádoby filantrop, který se chová celkem nepřijatelně a vyznačuje se zdlouhavými pseudointelektuálními promluvami, což z něj očividně dělá pana Božského.
Nepochopila jsem, co měla kniha sdělit. Leč myšlenka společnosti žijící „postaru“ mi připadá zajímavá a hvězda za to.
Kniha mě opravdu velmi zklamala. Podle spousty kladných hodnocení jsem se na ni těšila,ale výsledek byl slabý. Vyprávění natahované a v podstatě o ničem,místo historických faktů bych raději lépe vykreslila jednotlivé postavy,ani muž z křesla se v podstatě k ničemu nevyjadřil.Knihu bohužel nezachránil ani očekávaný závěr,který byl úplně useknutý a nevysvětlil už nic. Znovu určitě nepřečtu.
Kniha se mi četla opravdu těžce. Od roku 2015 mi zůstala rozečtená ležet v knihovně a až letos jsem se rozhodla ji dočíst (vlastně přečíst od začátku znovu). Děj je vleklý a vlastně o ničem konkrétním. Svým způsobem něčím zajímavá kniha, ale určitě ji ke čtení nemohu doporučit.
TROCHU SPOILER: Chtěla jsem dát čtyři hvězdy, ale ten závěr to zabil. Kniha má už v názvu celou pointu, procitnutí, a autorka ji nakonec vynechá? To nejtěžší, s čím se člověk může poprat a to hlavní, proč to čtenář vezme do ruky? Jelikož jsem četla v angličtině, jediné, co mě k tomu napadá je: what the f...k?!
Pohled do světa žen, které přes veškerou vnucenou emancipaci a tlak společnosti pochopí, co je důležité a řídí se tím. Poetické i reálné, pohoda při čtení, něčím připomíná staré anglické romány Jane Austen v moderním a aktuálním hávu. Srovnávání životních hodnot hlavní postavy - pracovní úspěch, kariéra, shon x vztahy, pochopení, laskavost, empatie, respekt. Žádné náhlé dějové zvraty, ale hodně zajímavých myšlenek. Příjemné čtení.
Zvláštní..Jiné slovo mě nenapadá.Začátek celkem nudný,ale pak se to celkem dalo a mělo to i něco do sebe..Kniha nutí člověka změnit svůj pohled na svět okolo sebe.Tedy takhle jsem to já pochopila(tak snad se nepletu:)
Snové městečko, plno otázek k zamyšlení, spousta literatury.. místo, kde by chtěl každý člověk žít. Kniha se četla lehce, příběh ne nijak obsáhlý, ale věřím, že každý si v něm něco najde. Za mě super
Byly tam knížky, zamyšlení o vzdělání, takže se mi to líbilo. I když to z hlediska děje bylo skoro "o ničem". Myšlenka vesnice, která tak docela nepřijímá některé stránky života v moderním světě, byla zajímavá.
Pochybuji, že by se hlavní hrdinka tak otevřela a svěřovala tolika lidem své "srdeční problémy".
Oceňuji trochu otevřený konec.
A o tom, co je potřebné vzdělání, bych si s autorkou popovídala ( viz diskuze),
No i když je to zvláštní příběh, přesto se mi svým způsobem líbil. Tak trochu připomíná knihy Jane Austenové. Celkem příjemně stávené chvilky s touto knihovnou a knihovnicí :-)
Zajímavý námět, který by se dal dle mého lépe využít. Místy je příběh překombinovaný....
Zvláštní to kniha.....Četla se lehce, byť neměla nijak oslnivý příběh, byla vlastně tak trochu o ničem.
K hrdinům jsem si díky stylu psaní nevytvořila žádný vztah, což se mi u ostatních knih nestává.
Pro mě hodně nepovedený pokus jak převést zajímavý námět do knižní podoby. Celek je podivně překombinovaný. Objevilo se příliš mnoho věcí, které mě iritovaly. Více v mé recenzi zde na DK, Procitnutí do zlého snu.
Tuto knihu jsem si pořídila a rozečetla na základě lákavé anotace. A musím říct, že jsem ji po dočtení nakonec odkládala s určitými rozpaky a s pocitem, že vlastně nevím, co si o knize mám myslet.
Líbil se mi jazyk, kterým kniha byla napsaná, četlo se to pěkně, snadno, rychle. Způsob, jakým se tu přistupuje ke vzdělávání, mi přišel docela zajímavý a nutil mne přemýšlet nad tím, jakými způsoby se člověk vlastně k vědění dostává. To se mi líbilo.
Rozpaky ve mně působil vztah hlavní hrdinky Prudencie se záhadným "mužem z křesla", který naši hrdinku zaměstnává. Docházelo tam mezi nimi k určitému napětí, vypjatým rozhovorům, kdy se naše hrdinka cítila z určitých důvodů pokořována, a celkově ten vztah mezi nimi byl dost zvláštní - a já si vlastně nejsem jistá, jestli správně rozumím tomu, o co mezi nimi vlastně šlo. Fakt jsem z toho zmatená.
Nevím, jestli je to jen můj dojem, ale u Prudencie mi přišlo, že tu platí nomen omen - Prudencie se mi zdála prostě prudérní, upjatá. A některé ty rozhovory tak byly pro mne vedené poněkud na sílu a úplně zbytečně, jako že kdyby Prudencie nebyla tak upjatá, ušetří si tím spoustu problémů a čtenář by byl ušetřen křečovitých rozhovorů.
Poslední třetina knihy mi pak přišla tak trochu jak z červené knihovny, což mi přišlo trochu na škodu.
Nakonec tedy jen 3 hvězdy z 5 a asi to nebude úplně kniha, ke které bych se chtěla vysloveně vracet.