Procitnutí slečny Primové
Natalia Sanmartin Fenollera
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/225581/bmid_procitnuti-slecny-primove-225581.jpg
4
192
192
Slečna Prudencia Primová, nezávislá, distingovaná a „intenzivně otitulovaná“ žena, se nechá zlákat sugestivním inzerátem v novinách a přichází do kouzelného městečka San Ireneo de Arnois, kde nic není takové, jaké se zdá. Slečna Primová dostane za úkol uspořádat knihovnu „muže z křesla“, inteligentního, kultivovaného a hloubavého člověka. Překvapivý životní styl obyvatel městečka napřed vzbudí v nově příchozí údiv a zmatek. Postupně však tito podivuhodní a nekonvenční lidé, především muž z křesla a děti, vystaví zkoušce její vizi světa, její předsudky, nejniternější obavy a nejhlubší přesvědčení. Procitnutí slečny Primové je líbezný příběh o městečku, které se postavilo zády vlivům moderního světa. Je to kniha plná rozhovorů a diskuzí, zmatků a paradoxů, mužů a žen, knih, žárlivosti, lásky, květin, koláčů, a dokonce se v ní objeví i vánoční krocan.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Host
Originální název:
El despertar de la señorita Prim, 2013
více info...
Přidat komentář
San Ireneu a jemnocit .. bavila jsem se představou městečka, jeho obyvatel a životního stylu, který by někde ve skrytu duše chtěl snad každý z nás..
Kniha se mi celkově líbila. Jen postava Prudencie mě jemně rozčilovala, ale chápu, že to tak mělo být, aby mohla dospět k "osvícení". Není to kniha na jedno odpoledne. Ráda se k ní ještě vrátím.
Jsem ujetá na příběhy, ve kterých se objevují knihy nebo knihovny, a proto jsem po přečtení anotace musela tuhle mít. A určitě nelituju. Moc se mi líbilo prostředí, v němž se příběh odehrával. A obyvatelé městečka působili příjemně starosvětsky. Částečně mi připomínali postavy z knihy Čokoláda. Hlavní hrdinka určitě nepatří mezi mé favoritky, ale její zaměstnavatel ji vždy tak skvěle utřel, až jsem z toho měla škodolibou radost. Ale pěkně to mezi nimi jiskřilo, jen co je pravda. Knihu si určitě přečtu znovu, je to opravdu velmi příjemná oddechovka, u které člověk na chvíli zapomene na svoje starosti.
A zase je tu taková ta kniha u které vás obsah překvapí. Kniha klame... Příběh je to poměrně zvláštní.. Tato kniha byla pro mě těžká na přečtení..takové filozofické úvahy atd jsem prostě nedávala... A Prudencia,panebože co to je za jméno... A navic byla děsně nesympaticka.....
Mnoho pěkných myšlenek, děj nepodstatný a téměř žádný. Asi se ale nutně potřebuju odstěhovat do San Irenea de Arnois.
Velmi příjemné čtení, které zahřeje na duši. Také zastavení v kouzelném městečku San Ireneo daleko od všeho shonu a spěchu.
Uf... tak jsem ji dočetla... Na knihu jsem se, po celkem pozitivním hodnocení, těšila, avšak u mě propadla. Pro mě příliš zdlouhavé, filozofické... asi bych se měla naučit pomalu zavírat dveře :-)
Přiznám se, že od knihy jsem čekala něco trochu jiného. Vlastně jsem čekala mnohem víc, když jsem četla a slyšela na tuto knihu samou chválu. Jak píše alzbeta4340, také jsem měla problém někomu z knihy fandit nebo si ho oblíbit. Sympatický mi byl jen "muž z křesla", ačkoliv nedokážu přímo říci proč.
Za mě ani nenadchne, ale ani neurazí. Četlo se to příjemně a rychle.
Autorka u mě má plus, že na konci nesklouzla do klasické červené knihovny (miluji červenou knihovnu, ale někam se to prostě nehodí, a tato kniha je důkazem).
No mám rozporuplné pocity, chvilkami ano, zajímavé, chvilkami nudné..takže za mě průměr a 3 hvězdy.
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami. Bylo to takové "úplně normální". Za skvělý konec, který mě dostal, dávám plný počet.
Těžko vyjádřit slovy. Kniha asi nezasáhne každého, ale koho ano, věřím,že nastane procitnutí, jak píše sama autorka.
Magický, zvláštní a přívětivý román. Nicméně působí akademicky, dělalo mi potíže se do postav vžít nebo jim fandit. Až do konce jsem zůstala nad věci a měla pocit, že čtu zajímavou literární studii.
Milý příběh, který zahřeje stejně jako čaj na návštěvách v domech obyvatel městečka San Ireneo, kteří neopouštějí klasické tradice. Někdy by stálo za to, přenést se v čase... "Zatopíte v krbu? Je tu dost teplo." "Vím, ale pokoj v zimě bez zapáleného krbu ke pro mě nepochopitelný. Oheň je víc než prostředek k vytopení místnosti, pro mne představuje srdce domova."
Chvílemi maličko zdlouhavé, ale velmi příjemné vyprávění.
Překrásné. Kniha je tak podivná, čtivá, laskavá a na problémy společnosti ukazující že mně mrzelo, že není delší.
Zajímavě neuchopitelný román, navozuje pocit jakoby se hlavní hrdinka ocitla snad v Anglii na začátku 20. století, ale se zkušenostmi z dnešní doby. Nutí k zamyšlení nad tím, jestli je naše odmítání některých "starosvětských" zvyklostí úplně to pravé. Konec? Buď to mohlo skončit tak nebo tak, každopádně jedna polovina čtenářů by vždycky byla zklamaná, záleží na očekávání. Rozhodně stojí za přečtení.
Tuhle knihu jsem si pořídila a přečetla na základě zde uvedené skvělé recenze Jana Hofírka a jsem ráda, že jsem to udělala.
Už samo fiktivní městečko San Ireneo de Arnois a jeho vykreslení v příběhu vyjadřuje touhu osvobodit se a vyhlašuje válku modernímu světu. Charaktery jednotlivých postav jsou popsány do detailů a jsou vlastně často vyjádřeny již v jejich křestních jménech. Kniha je protkána odkazy na literaturu, staré jazyky, zabývá se systémem vzdělávání a konfrontací různých filozofických názorů i rozdílnými názory víru. Je to román plný zajímavých diskusí, výjimečných žen a mužů, mezilidských vztahů, ale i knih, květin, přátelských setkání s tradičními zákusky a čajem.
Jak řekla sama autorka v jednom interview (můj volný překlad)
Městečko neexistuje, je to imaginární místo, ale je inspirováno evropskou tradicí. Evropa byla vybudována na malých obcích poblíž opatství, s ekonomikou založenou na řemeslech, pevných rodinách, dávných tradicích a pečlivě organizovaném životě, ve kterém má každá věc svůj vlastní čas. To je model, ze kterého jsem čerpala inspiraci pro tuto knihu a na jehož základě se narodilo San Ireneo, místo, kde životy lidí mají lidské rozměry a kde tradice a kultura jsou chápány jako poklady.
Knihou jsem byla fakt nadšená. Nápad kolonie se starými zvyky přenesené do dnešního světa mě nadchl. Každopádně mé nadšení úplně zabil konec.Čekala jsem něco trochu víc.
Procitnutí slečny Primové je líbezná kniha. Autorčin vypravěčský a popisný styl je nádherný (ne nadarmo se inspirovala Pýchou a předsudkem od Jane Austen) a kromě skvělého námětu a milých postav v příběhu mě román zaujal svým umem příjemně mě donutit k zamyšlení se nad vlastním životem. A ne ve stylu nadhodit otázku či moudro, ale nenásilně, na základě narážek skrytých mezi řádky. Ne u každé knihy se mi stane, že si ke knize vezmu bloček a zapisuji si poznámky a vlastní krátké úvahy. V knize je kromě vylíčení městečka stavícího se stranou od zběsilé a povrchní moderní civilizace nastolen i rozvíjející se vztah mezi slečnou Primovou a mužem z křesla. Není to ale žádný typický román pro ženy, a priori jde o sebepoznání hlavní hrdinky, respektive čtenáře, alespoň tak to na mě zapůsobilo. Je to román inteligentní, s mnoha odkazy na klasickou literaturu a filozofii, takže koho toto zajímá a má rozjímavou náladu, neměl by být zklamán.
Zvláštní kniha. Líbil se mi styl psaní a atmosféra příběhu. Dokážu si představit v městečku z příběhu žít. Přesto některé pasáže se mi zdály takové zvláštní.