Profesor Neřád neboli Konec tyrana
Heinrich Mann
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/44057/mid_profesor-nerad-neboli-konec-tyrana-2YF-44057.jpg
4
126
126
Profesor Neřád – středoškolský učitel, prototyp človíčka s narušeným egem, který ve své přízemnosti zneužívá svých omezených možností k tyranizování svých studentů a svého okolí se ve snaze o překažení erotických eskapád jednoho ze svých studentů Lohmana, kterému se jinak nemůže dostat na kobylku zamiluje do místní povětrné dívčiny. Postupně s ní promrhá jak své peníze, tak i sporný kredit váženého občana, naplno se obrací proti maloměšťácké morálce, odhaluje svým anarchismem až ke krajním mezím její pokrytectví a prohnilost. Ta kniha by měla mít název Profesor Neřád aneb z uvozhřeněného šosáka anarchistou. Profesor Neřád tady není jen hrdinou – je nemilosrdně nastaveným zrcadlem společnosti své doby. Byl také po svém vydání nekompromisně odsouzen společností „lepších lidí“, která se jím cítila být – a to právem – napadena a zostuzena. Proto také trvalo 25 let, než se dočkal filmového zpracování a pod názvem Modrý anděl učinil jak z Josepha von Sternberga,který jej režíroval, tak zejména z herečky Marlene Dietrich hvězdy první velikosti, kterým se kořil i filmový Hollywood.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Professor Unrat oder Das Ende eines Tyrannen, 1905
více info...
Přidat komentář
Líbilo. Jazykově, protože všechna ta "baže arciť" a "arciže dozajista" a "věruže ovšem" ..., a neméně pro vykreslením postav a jejich vývojem.
Fantastická "komédia". Zvrat vo vývine situácie v klube ma odrovnal. Môžem len odporúčať.
Trefná prozaická kritika soudobých poměrů vilémovského německého císařství (nadvláda aristokracie, nepotismus, klientelismus, maloměšťáctví), napsána ovšem složitým a "těžkým jazykem".
Jako dobrý, sranda docela, akorát se mi obtížně četla a nevtáhla mě do děje.
Temná kniha s obludně karikaturními hrdiny. Toliko dvě poznámky:
1. Asi nikdy nebudu mít ráda bratry Mannovy, protože mám příliš ráda vilémovské Německo. Nejspíš jsem měla jako čtenář sympatizovat s kvintány Lohmannem, Kieselackem a von Ertzumem. No, nepovedlo se.
2. Zdá se, že autor chtěl, aby se čtenářův vztah k Neřádovi vyvíjel analogicky se vztahem Lohmannovým. Není divu, pokud je Lohmann autobiografický hrdina. Ke konci knihy se tedy stává nemožné s profesorem soucítit, protože tehdy už vůbec není člověkem, stává se ideou, Mannovou varovnou ideou misantropa a despoty. [spoiler] Nemohl skončit jinak, je determinovaný jako meteor k zániku „ve tmě".
Trochu smutné, trochu depresivní, ale když si vzpomenu na film s Marlene Dietrichovou tak dám tomu čtyři hvězdy.
Když jsem přidával na můj blog knihy od Thomase Manna a následně jsem chtěl přidat knihy od Heinricha Manna, zjistil jsem v Databázi knih, že knihu Profesor Neřád neboli Konec tyrana nemám zatrženou v položce PŘEČTENO. Asi jsem na tuto knihu zapomněl, poněvadž v minulosti jsem si nezaznamenával průběžně přečtené knihy v Databázi knih.
Kniha se mi líbila. Ve skriptech se uvádí, že tato kniha patří k nejkritičtějším dílům Manna. Jeho vydání vyvolalo prudkou vlnu nevole v příslušných německých kruzích, které se v románu poznaly. Je sondou do zvrácené morálky maloměstské "elity", odhaluje některé zvrhlé rysy německé povahy a nachází v školském systému zbabělost a malost.
Při čtení této knihy mne napadlo, že je hodně důležité, jaký profesor nás vyučuje konkrétnímu předmětu. Na střední škole se mi vybavuje profesor, který byl hodně přísný, vyučoval mě dějepis, naštěstí jenom v prvním ročníku. Dále vyučoval Český jazyk a literaturu a opětovně píšu, že štěstím bylo, že jsme měli na tento předmět jiného vyučujícího. Měl hodně vědomostí, byl chodící encyklopedií, ale z druhé strany mi připadalo jakoby neměl srdce. Dá se říci, že studenti měli z jeho hodin strach. Z jedné stránky mne "donutil" studovat, ale jeho forma výuky byla diskutabilní. Osobně se mi styl výuky a jeho zkoušení nelíbil. Chci říci, že jsou mi raději sympatičtější středoškolští profesoři, kteří nemají až tak rozsáhlé znalosti, ale mají z mého úhlu pohledu dobré srdce, jednoduše řečeno jsou lidští a na každého studenta mají stejný metr, studenti se v jejich hodinách cítí příjemně a vyučování je baví. Podle mě je důležité, aby profesor dokázal motivovat studenty k výuce, nikoliv aby měli studenti sevřený žaludek zejména při ústním zkoušení, aby výuka spočívala jen v psaní poznámek do sešitu. Právě při čtení této knihy se mi vybalil profesor, který mne v minulosti učil dějepis.
asi jsem zvolil zastaralý překlad (na originál jsem si kvůli specifickému jazyku, který je záměrně volen pro dokreslení rozdílu mezi společenskými vrstvami, netroufl), a tak jsem se do příběhu začítal jen velmi pomalu
logika příběhu je, domnívám se, pevně svázaná s dobou a místem, v nichž se děj odehrává
Profesor Neřád mě jako postava opravdu bavil. Jeho vývoj a zvláště pozorování jeho vnitřního souboje v poslední části knihy.
Ze začátku mi dělalo problém jeho krkolomné vyjadřování, ale brzy jsem začala přeskakovat všechna “arciť, jistěže” a hned to začalo dávat smysl :D
Kniha nepopře svého autora, poměrně těžký text, i když zábavné pasáže vám opravdu někdy vykouzlí úsměv na srdci, protože postava Raata (nerad bych mazal do pelechu) je svým způsobem velmi komická a úsměvná. Některé pasáže jsou trošku zdlouhavé, ale jiné zase energické a dynamické . Doporučuji vydání z roku 1964, které je doplněné o pěkné a dobarvující ilustrace. A při čtení pozor na mravní Neřády!
Kniha se tak náhodou namanula ke čtení, ale kdybych věděla dopředu o čem to bude, zřejmě bych se do čtení nepustila. Téma celkově mě moc neoslovilo, ale docela dobře jsem se bavila postavou pana Neřáda. Byl to takový zlý a urputný maniak, až to bylo komické.
Další kniha z povinné četby. Většina spolužáku nadávala na styl jazyka v jakém byla napsána. Dle mého názoru to, tak strašné nebylo a knihu jsem v pohodě přečetl a dokonce se mi i líbila.
Kdybych býval nemusel číst tuto knihu kvůli referátu na hodinu němčiny, nikdy bych se k ni zřejmě nedostal a nemyslím si, že by to byla nějaká velká škoda. Kniha se mi od samého začátku četla velmi špatně a nechápal jsem spojitosti, i když jsem se sebevíc soustředil. Postavy mě absolutně neoslovily a nudily mě. Neřáda bych měl asi obdivovat pro jeho obměnu, ale nevidím k tomu žádný důvod. A jestli v tom bylo něco hlubšího (kromě ukázky tehdejší společnosti), tak jsem to opravdu nepochopil.
Šosácký profesor Neřád má zpočátku velice daleko k tomu, aby se stal hrdinou, s nímž bych snad mohl vnitřně sympatizovat. Zdá se, že jedinou náplní osamělého života tohoto stárnoucího pedagoga je důsledné dodržování maloměšťácké morálky a "dopadávání" odbojných studentů, kteří se opovažují tropit žerty z jeho autority či školního řádu. Mezi jejich řadami obvzláště vyčnívá volnomyšlenkářský romantik Lohmann, Neřádův zdánlivý protipól. Když se ale umanutý Neřád vydává na stezku soukromé msty chtějíc dopadnout Lohmanna ať to stojí, co to stojí, získala pro mě kniha najednou úplně nový, sympatičtější rozměr. Neřád zůstává dál neřádem, ale jeho vnitřní přerod v anarchistu ne nepodobného Lohmannovi je prostě úžásný. Stejně tak jako sveřepost, s níž se Neřád obrací zády ke svému dosavadnímu životu a pálí jeden most za druhým. Uznávám, že tak nečiní z nějakého náhlého prozření, ale i tak jsem se velice bavil tím, jaký poprask a morální rozvrat maloměsta ve spolupráci s úmělkyní Frölichovou způsobil a odhalil ostatním měšťákům jejich pravou tvář. Ne že by pro mě byl profesor Neřád na konci lepším člověkem, zdaleka nikoliv, ale jak by řekl Lohmann - je to uznáníhodné, s jakou vytrvalostí si šel za svým i proti všem společenským konvencím.
Zcela nadčasové téma, takže hvězdičky především za ně, bohužel mi nesedl překlad. Za zmínku stojí skvělý film natočený podle této knihy.
Kniha mě nijak neoslovila, dozvěděla jsem se jak v autorových očích vypadala atmosféra německého provinčního města vilémovské doby, ale asi mi to nic jiného nepřineslo. Je to spíše bych řekla až satira, za mě ne příliš povedená.
Profesor Neřád je v podstatě tragikomická figurka. Z jeho pohledu (pokud by jej byl schopen - jakože ne). Tak i z našeho. Z našeho víc tragická. Tragičnost vidím v tom, že se s podobnými figurkami setkáváme i my dnes, po více jak 100 letech. Quo vadis? , člověče.
Štítky knihy
satira humor zfilmováno německá literatura prostituce Německo učitelé, učitelky
Autorovy další knížky
| 1964 |  Profesor Neřád neboli Konec tyrana |
| 1999 |  Mládí krále Jindřicha IV. |
| 1958 | Poddaný |
| 2000 | Zrání krále Jindřicha IV. |
| 1986 | Honba za láskou |
Při čtení knihy mi byla poměrně rychle jasná hlavní myšlenka díla, tedy komicky laděný popis měšťáctví a s tím spojená jeho kritika.
Z dnešního hlediska je to pro mě osobně námět neaktuální, a tedy i méně zajímavý.
Na druhou stranu musím uznat, že Mann a překladatel odvedli stylisticky dobrou a zajímavou práci.
Kniha si tedy zaslouží čtenářovu pozornost z hlediska historické vypovídající hodnoty a jazykové vytříbenosti.
Celkově odpočinková četba. 3/5