Profesoři
Ota Dub
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33229/bmid_profesori-RuD-33229.jpg
4
34
34
Jestliže se Marii Tilschové v románu Alma Mater podařilo zachytit svár dvou vynikajících chirurgů pražské univerzity v době po první světové válce, postavil Ota Dub v knize Profesoři podobně vedle sebe dva vědce dnešní doby: rozvážně pracujícího internistu profesora Grunda a rychle k úspěchu se deroucího, o moderní elektronické vyšetřování se opírajícího profesora Krejčího. Jejich životní zápasy plynou v sledu příběhů spíš paralelně, i když život Grundův je zakončen klidným stářím a osud Krejčího tvrdým, až neuvěřitelně odstrašujícím pádem. Ve špičkových chvílích životních příběhů vidí však čtenář před sebou vše: tvrdé mládí kariéristy Krejčího a jeho lidské ztroskotání i vlídné a laskavé prostředí Grundovo na klinice stejně jako doma. Tak jako v románu Přísahám a slibuji vyportrétoval Ota Dub lékařské pohraničí v jeho zakladatelských letech, portrétuje v Profesorech celé prostředí současné pražské klinické medicíny se všemi jejími vazbami. Jsou tu lékaři i pacienti, lékaři neúplatní i hmotařští, pacienti protekční i podplácející, je tu celý onen svět lidí v bílých pláštích, jak jej poznal a dobře prohlédl právě lékař-spisovatel, docent Karlovy univerzity, který vědeckého i autorského úspěchu dosáhl ve zralých letech svého života. (nakladatel)... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha z lékařského prostředí v socialismu se zaměřila hlavně na postavu zralého lékaře Krejčího. Působí poněkud nuceně spořádaně, je to takový vzor správného doktora, pracovitého, vysoce vzdělaného, zkrátka perfektního. Aniž by ovšem z postavy dýchala nějaké zajímavé nebo provokativní charisma, autor mu dopřál náklonost mladé kolegyňky, která kvůli němu opustí svého mladého přítele. Její vzhlížení ke strašímu se jeví až absurdní, nebot' on se chová spíše blazeovaně. Autor laciným způsobem vykresluje Krejčího původní rodinu jako otravnou, děti drzé a manželku tlustou, úmyslně akcentuje nechutnosti typu mlaskání u večeře, aby tak dodal legitimitu pro její opuštění. A právě tenhle pohled poukazuje na klasický komplex stárnutí muže nejen románové postavy, ale možná i autora samotného.
Knížka se čte sama, děj utíká, postavy se vyvíjí. I když něco stále platí a něco se ve zdravotnictví zcela změnilo, pro milovníky románů z lékařského prostředí je to dobrá volba.
Docela jsem ráda četla tyto ,, budovatelské romány i když se tento název v 80.letech moc nejmenoval. Tenhle román je napsán tak, jako to tvrdil můj otec když musel zasedat v různých pouličních výborech- generační problémy- lidé po válce se s nadšením vrhali do lepších zítřků, kdežto další generace pomalu toto nadšení ustupovalo. Moc se nechtělo dělat něco zadarmo.
Velmi čtivě napsané a spousta přetrvává, zlepšila se pouze technika a to je žalostně málo :(
Prostředí i tématiku dobře znám a je mi blízké. Tohle mi ale přišlo takové trochu "vyčpělé", poznamenané životem za totáče. Z lékařského prostředí jsem četla lepší.
Knihu jsem četl už hodně dávno, ale co mi z ní v hlavě zůstalo, co se mi vybavuje, tak jsou velice skromné poměry, z kterých vypravěč pocházel, poctivě studoval, vystudoval a praktikoval medicínu a ke konci říká své ženě, snad jsi se mnou neměla tak nudný život, ne?
Kniha se mi tehdy četla dobře, ale nejde o literaturu - řečeno postaru - vyšší - ale spíše - oddychovou, lehkotonážní.
Tak mi to připadá.
Štítky knihy
lékařské prostředíAutorovy další knížky
| 1986 |  Doktorka |
| 1990 | Profesoři |
| 1984 |  Přísahám a slibuji |
| 1986 | Byt na Vinohradech |
| 1980 | Mimořádný případ |
Různé pohledy na život v lékařské studii se odehrávají mezi dvěma profesory Emila Grunda a Karla Krejčího. Každý má jiný postoj, důležité je se však v něčem shodnout. Což je někdy velmi těžké a různé potyčky vyvolávají negativní postoje. Musíme brát ovšem v potaz, že toto téma je vždy a všude, jen se s tím člověk musí umět popasovat.