Program apokalypsy
Vilma Kadlečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496277/bmid_program-apokalypsy-DMB-496277.png
4
116
116
Ve chvíli vrcholící Hvězdovlády se rozhoduje o budoucí podobě světa. Psychotronický program běží. Končí starý věk… a pro Zemi, která má ve svém civilizačním plánu apokalypsu, to nemusí být nic příjemného. Sgenové, Lodě a lidé bojují o to, aby svět naformátovali podle svého vkusu. A Lucas si také nárokuje svůj podíl. Přináší – a požaduje – oběti. V tuhle chvíli může získat všechno. A taky může všechno ztratit. Aš~šád může být jeho nejlepším spojencem v boji se Sgenem, nebo se stát jeho nejhorším nepřítelem. Prsty Chaosu se kdykoliv mohou natáhnout ze tmy. V osudí plném bílých míčků je jeden černý, který znamená smrt. Může to být vítězství. Nebo zkáza. Nebo naděje.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Ne, já vážně nepotřbuji happy endy. A otevřené komce mám taky rád (například Temnou věž). Ale toto je humus.
Dám přirovnání, není to jedna ku jedné, ale bylo by to podobné:
Harry Potter na konci umírá, dodělá ho Hermiona. Která sloužila ve skutečnosti Voldemortovi. Harry udělal dítě Ginny, kterou měl rád. Ale nechal ji, aby mohl od rána do večera pích** Lenku Láskorádovou. Hermiona nakonec smaže a upraví vzpomínky Ginny na Harryho, a Ginny nakonec skončí s Deanem, který bude vychováte dítě Harryho. Jo a odkaz, dopis s krví Harryho, který mohl mít nějaký význam, Ginny ztratí. Dítě Harryho a Ginny možná bude mudla, to nevíme, protože ten konec je otevřený a nevíme, zdali dostalo dítě do sebe látku, která ho zbaví kouzelných schopností nebo ne. Harry ve skutečnosti neumřel, ale to ví jen Hermiona. Ve skutečnosti bloudí a dostane se na neznámou planetu. Možná na planetu, kde je miliarda Aragogů, ale možná jinam. Zdali tam bude Lenka nebo ne nevíme. Ve světě idea, kterou vyučoval Brumbál skončila. Voldemort sice nakonec taky umřel, ale to co učil Brumbál je taky pryč. Sice ne vše co Brumbál učil bylo dobré, no ale Harry to měl rád. Ale ani on už jeho učení v sobě neponese. Brumbálova armáda ve skutečnosti k ničemu nebyla a neměla vliv na nic. Nu a konečně to nejodpornější, Hermiona předtím, než zničila psychicky Harryho, chrápe s Dudlánkem, který se btw. Harryho pokusil zavraždit. Taková krásná rodinná idylka. A Hermiona je šťastná a pokud nezemřela, žije navěky.
Paní spisovatelko, odpornější zakončení série jsem nikdy, ale nikdy nečetl. Četl jsem spoustu skvělých (Temná věž), pár nic moc (konec Duny od syna Herberta) ale toto je absolutní nechutnost.
(SPOILER) Vážená paní spisovatelko, šeredně mě se**, že jsem vám dal své peníze koupí této ságy. Respektive, ona byla skvělá. A vy jste ji závěrem zprasila jak to jen jde. Ne vždy vše musí končit happy endem. Ale vy jste nechala vyhrát zlo a byla to jedna prohra vedle druhé. Pinkertýna s vymazanýma vzpomínkama, s dítětem a bez Lukase. Ok není to růžová knihovna. Ale nevíme ani, zda Lukas nakonec alespoň skutečně skončí s Kamilou. Ašád, tedy největší zlo spokojeně žije s rodinou. Zlo vyhrálo a nebylo potrestáno a žije si spokojeně. Neurčitosti na konci s Monou, zdali pomstí Lukase nebo ne. A Pinkertýna ztratí i její jméno, které Lukas pro Monou zanechal krví. Prostě, absolutně žádná veselá věc na závěr. Naprostá odpornost.
Nevěřil jsem nejdřív, že tuhle ságu dokážu dočíst, ale nakonec mě velice chytla a mohu teď směle prohlásit, že recenze nelhaly. Mycelium je na české poměry opravdu unikát. Závěr byl možná až moc kinematografický a emocemi, které vyvolával, mi trochu připomněl přehnaně akční bitvu o Bradavice z Harryho Pottera, ale vlastně proč ne? Oceňuji bezchybné uzavření všech dějových linek a jak se vše pěkně vysvětlilo a čtenářova zvědavost tak byla vlastně perfektně uspokojena. Tohle ne každý český autor dovede.
Celkové dojmy jsou velmi silné a všechno budu muset ještě nějakou dobu zpracovávat, ale už teď vím, že ta Magnézka za fantastiku je zcela zasloužená. Čeští autoři teď ovšem mají nasazenou poměrně vysokou laťku, kterou nejspíš jen tak hned nepřeskočí.
Konečně poslední díl, kdy se všechno završí. Má to docela spád od začátku do konce. Na to, jak je to rozsáhlé dílo, tak závěr byl důstojný, ukončil většinu dějových linek.
Nicméně jsem z toho smutný. Celou dobu to k takovému závěru spělo, ale stejně mě to vzalo. Tolik emocí ve mě žádná kniha už dlouho nevzbudila. Vlastně ze všech postav z knihy to dobře dopadlo tak pro šest z nich a ne všem to přeji. Závěr je mlhavý ve smyslu, že nevím, jak to s některými vlastně dopadlo, takže si můžu domyslet, že to dopadlo dobře. Ale celkový dojem to nezachrání.
Uff, dočteno... Chtěl jsem dát jen dvě hvězdy za ten přebujelý text, ale závěr to napravil. Třeba se v příštím vydání podaří druhou polovinu série důkladně zredigovat (=proškrtat). Třeba u příležitosti překladu do angličtiny? Ale oceňuji, že se autorce se zahradnickým stylem psaní podařilo ukormidlovat příběh do konce. Naopak mi čím dál víc vadil ten velmi pokřivený pohled na víru. Hodně by mne zajímala recenze Mycelia z teologického hlediska :-)
A prečo nie? Pointa sa dala tušiť, no takéto ukončenie dáva priestor ďalšej sérii. Prišlo mi, že veľká časť tých vedľajších dejových línií nevyužila svoj potenciál a len tak vyšumela, ale i tak som si to celkom užil. No teraz viac ako kedykoľvek predtým som presvedčený, že príbehu by prospela redukčná diéta.
Tohle bylo... ani nevím. Sérii jsem si zamilovala, čekala na další díl. Zhruba do toho čtvrtého. Pak to šlo bohužel z kopce. Spousta věcí vyšuměla a nedořešila se. Spoustu věcí jsme se ani nedozvěděli. Když došlo na ten finální boj, říkala jsem si "OMG, JOOO!"... a jo, ten konec byl hodně zajímavý. Sice vlastně nevím, jestli se mi líbí nebo ne, ale BYL rozhodně silný. Bohužel autorčin styl, který místo slova KONEC, znamená "Skončilo to. Šlus. Provázky se navázaly, skládačka se poskládala, jednotlivé dílky zapadly do sebe, vesmír se zhroutil." a to jsem možná ještě skromná, to ve finále totálně zabil. Jako ten styl je super. Na začátku se mi strašně líbil a ke knize i seděl, ale jak se nafukoval do enormních výšek, ztrácel na svém půvabu a naopak vypadal jen jako absurdně nafouknutá ropucha.
No tak to teda no fuckin way. Spasitel Duny hadr.
Jediný, co jsme chtěli bylo epický finále, plný psychotroniky a cool bitev a dostali jsme... tenhle shit.
Kde začít? Össeanská linka, opuštěná. Organizace? Nevyužitá. Práce s Aš-šádem a Lucasem? K smíchu. Deus ex machina? Na každém kroku. Teď to tady jako budou řídit ženy? WTF? A finální boss fight? Ubohý.
Jak zabít slibnou českou ságu grafomanií.
Série nejen že se parádně čte, ale má jeden z nejzajímavějších konců, které jsem kdy kde potkala.
Pro klid duše si ho můžete přizpůsobit, ale stejně jsou v tom momenty, kdy si rvete vlasy a říkáte si, že takhle ne, takhle sakra vůbec, ani omylem :).
Po psychoterapii a stoleté hibernaci si to dám znovu :).
Když bych měl hodnotit jen poslední díl, tak je to asi hlavně o tom konci. Ten mě moc nepřekvapil, ale to je vlastně dobře. Autorka se taky mohla pokoušet překvapit a to by asi dobře nedopadlo... Dovolím si ale hodnotit i celou sérii, protože ono to vlastně platí na poslední díl stejnou měrou. Zrovna v posledním díle mi vážně vadilo, jak moc je to dlouhé. To okecávání všeho, neustále nějaké vnitřní dialogy, zbytečně... (a to jsem fanda S. Kinga!) Kdyby to bylo zkráceno na 1/3 tak to bude stále dlouhé, ale bylo by to OK. Dlouhé je to tak, že na konci dílu si vlastně nepamatujete co bylo na začátku. No, potom tu máte postavy, kterým se věnuje zbytečně moc prostoru a nakonec se ukáže, že to byla opět jenom výplň. Atd. Je to vážně škoda, protože autorka vymyslela opravdu UNIKÁTNÍ kombinaci sci-fi, fantasy, náboženství. Celý ten koncept psychotroniky měla vymyšlena geniálně. Ale ta délka, ten počet dílů... Myslím, že díky tomu, se toto dílo nikdy nestane světově známým bestsellerem. Já osobně jsem rád, že jsem se tím prokousal, ale asi do toho znovu nepůjdu.
Dlouhé, dlouhé, strašně dlouhé.
Ze začátku mě tyhle knížky tak strašně nadchly. Celý ten svět vypadal tak zajímavě.
Ale poslední dvě knížky byly ubíjející, tam se to mělo smrsknout na jednu. Nemít audioknihu, nezvládla bych to. Celou dobu je to hrozně ukecané a přitom se tam skoro nic nedeje. Ale abych jen nehanila, jizdu celou serií jsem si užila a opravdu mě zajímalo jak to dopadne. Taky je dost velká šance, že se k nim ještě někdy vrátím.
Na poslední díly se čekalo tak dlouho, že už jsem se nedokázal upamatovat, proč se mi začátek tak líbil. Snad na tom bude lépe ten, kdo přijde k hotové sérii. Ve mně zůstal dojem, že původně velmi nadějný příběh se nějak ztratil v moři postav, nesrozumitelných slov, emocí a nejasného naznačování.
Uf, dočteno po letech, tak hurá. Jenže… je to takové konec nekonec, vyřešeno nevyřešeno, klidně by se mohlo dál ještě psát a pokračovat. Mé počáteční nadšení z konečně výborné české sci-fi během let vyprchalo. Je to popisné, vleklo se to. Každý šroubek a každý kapesník se řeší a jo, no, někdo by mohl namítnout, že kdyby neřešila vyčtou jí čtenáři, že to nedělala. Bohužel se ale nemůžu zvládnout zbavit dojmu, že tohle je prostě obrovské sousto. Pro čtenáře, pro autorku, prostě pro všechny. Škoda, no, přitom je to tak parádní svět, příběh, postavy i vlastně všechno.
(SPOILER)
Páni, páni, páni! To tedy bylo něco!
Celá tato sága byla neskutečná a poslední díl famózně uzavřel to dlouhé houbové putování. Já jen nechápu, že Mycelium není přeloženo do 20 jazyků, že Marvel nebo Netflix se nesnaží u paní Kadlečkové vykopnout dveře a že na Google není u synonyma pro slovo invence kromě "vynalézavosti, nápaditosti, důvtipu atd." i autorčino jméno.
Ano, na jednu stranu souhlasím s těmi, kdo si stěžují na popisnost, ale - Re Akkütlix! - ten svět je tak komplexní, má tolik výrazných postav a ty postavy jsou tak plné vlastních běsů a nejistot. A pokud vezmu některé velikány obdobné literatury, tak Tolkien, Sapkowski, Martin nebo King jsou také značně ukecaní.
Jsem jednoduchá osoba, takže mám ráda happyendy. A teď samozřejmě trpím, protože po závěrečném utkání Lucase Hildebrandta s jeho manwar~luem se Aš~šád z Fomalhivy ukázal jako nemorální hajzl, Lucas vše ztratil a teď bloudí kdesi ve vesmíru, navíc s Fionou místo s Kamëlë. Mona přišla o milujícího otce a zbytek světa o pravdu! No a hodně mě sebral i zánik Lodí, to tedy ano.
Problematika náboženství, fanatismu a víry obecně je rozprostřená napříč celou ságou a nabízí se tu spoustu postřehů. Neskutečně inspirativní, plné momentů k zamyšlení a ačkoliv fantasy - intriky, podrazy, zrady, vliv médií, politikaření a boj o moc - to všechno známe moc dobře i ze současnosti. Při čtení jsem musela občas na chvíli přestat, abych získala vhled. Bože, to byla ale věc!
Děkuji paní Kadlečková, byl to vynikající zážitek, vaše invence je nezměrná.
Ságu čtu už od začátku a ani se nedivím, že dostala tu Magnesii Literu. Musela být fuška tohle všechno sepsat. Konec mě mírně zklamal, ale cesta k němu byla nesmírně napínavá, chvílemi až nervy drásající, chvílemi zklidněná a chvílemi objevná. Díky, že jsem po ní mohl jít!
Tak tohle byla dlouhá cesta. Od prvního dílu jsem příběh hltal a byl fascinován autorčinou představivostí. Další kniha vždy přidala střípek do té velké mozaiky a když se na ni teď podívám jako na celek, musím smeknout pomyslný klobouk. Jsem rád, že jsem tuto ságu našel. Bavila mne.
Jsem rád, že většina věcí se uzavřela, ale mrzí mě, že až moc věcí zůstalo na konci mnohoznačných. Hlavně závěrečná scéna rozvíří otázky a chvíli mě i vyděsila, než jsem pár odstavců přečetl a pochopil, že můj odhad byl mylný. I tak ale tam není jasné, co je pravda a z pohledu koho...
Celkově ale tahle a předposlední kniha byly hrozně vleklé (až na těch posledních pět kapitol). Šly by určitě zkrátit do jedné bichle.
Jak byste se cítili kdybyste vás vyzvali na podium, ať popíšete a oceníte obraz geniálního autisty, právě prodaný za desítky milionů, když vy sami zvládnete nakreslit tak koně o dvou kruzích a pěti čarách? Asi jako já, když bych měl hodnotit Mycelium. Naštěstí nemusím - tuto práci si už dal a tento geniální počin zhodnotil Richard Klíčník na konci Programu apokalypsy. A já s ním nemohu než souhlasit.
(SPOILER) Jak jsem ze začátku byla nadšená, tak od pátého dílu nadšení postupně vyprchalo. Poslední díl jsem četla už jen víceméně se setrvačnosti, jak to dopadne a jakože cože? Stovky a stovky stránek, ve kterých hlavní, vedlejší i ty úplně poslední postavy neustále a dokola řeší své vnitřní pocity a dojmy, a když už se konečně těším, co z toho bude, tak brutálně useknutý konec ve stylu jeden to odře a druhý vypočítavě shrábne všechnu odměnu. Škoda, mohla to být vynikající série, neotřelých nápadů tam bylo spoustu, ale místo toho si odnáším jen dojem promarněného času.
Štítky knihy
apokalypsa psychotronika, parapsychologie Magnesia Litera argenitový vesmír (fiktivní vesmír)Autorovy další knížky
| 2013 |  Jantarové oči |
| 2016 | Hlasy a hvězdy |
| 2013 | Led pod kůží |
| 2014 | Pád do temnot |
| 2014 | Vidění |
Úplnému zakončení dám podobné jako předchozí knize, se kterou tvoří téměř ve všem jeden celek.
Naplno se tu rozbalují všechny filozofické a metafyzické myšlenky, které autorka do série vložila. Rozhodně obdivuju celý koncept Hvězdovlády a Sgenů. Jednoznačně za pozitivum považuji skvěle zvládnutý konec, který není ani přepálený ani přeslazený.
Je tu bohužel spoustu ale.. Jednak nekonečné sebe pochyby, myšlenky točící se v kruhu. Jednotlivá odhalení postupně naservírována u více postav, samozřejmě s příslušným myšlenkovým průjmem. Psychotronika fungující jako soft magie s možností téměř libovolného ohýbání pravidel. Organizace a rasy, které hrály v první půli ságy velkou roli jsou opuštěné a události se jich netýkají. Vytknout se toho dá pro mě spousta.
Stejně jako Zakázané směry je tahle kniha pro mne dost na pomezí 3 a 4. Za výborný závěr to posouvám na 4. Celkově Mycelium považuji za slušný počin, který by ale potřeboval hlavně rázně proškrtat a nasměrovat více směrem ke sci-fi a méně k rodinnému dramatu. Mycelium bych jako komplet hodnotil spíše 3/5, ale blíž nahoru, než dolů.