Program Nosferatu
Miroslav Pech
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531712/bmid_program-nosferatu-65c51cd362e97.jpg
4
48
48
Josef „Goblin“ Štěpán je uznávaný autor hororových příběhů. Vlastně byl. Kristýna se musí vyrovnat s tátovým nečekaným odchodem. Štěpán dceru miloval a ona milovala jeho. Probírá se vzpomínkami, otcovými věcmi, až jednou pustí jeho počítač a zjistí, že smrt je opravdu relativní. A že lidské vztahy mohou dostat nový rozměr
Přidat komentář
Spoilery. Mňa svojho času Miro Pech strhol mrazivým Mainstreamom dokonca až do takej miery, že som ho oslovil, či by so mnou náhodou nechcel napísať spoločnú hororovú poviedku. Napokon z toho vznikol folk horor Surová z antológie Kronika smrti (vydal Golden Dog, 2024), ale to je iný príbeh. Už Mirov Rytíř bol žánrovo fajnovo roztatárený, ale v Programe Nosferatu zaradil azda ešte vyšší rýchlostný stupeň. Niekomu to bude vadiť. Niekomu nie. Ďalší pokrčí plecami. Pravdupovediac, mne zmena tempa v druhej polovici skôr prekážala, než že by som si ju vychutnal. Oceňujem síce, že to Miro zvrtol nečakaným smerom, ale za seba dodávam, že to, keď autor niečo zvrtne nečakaným smerom, automaticky to ešte neznamená, že je to geniálne. Niekedy to znamená skrátka len to, že to zvrtol nečakaným smerom. Miestami to bolo príliš WTF i na mňa a to je čo povedať (ulica plná vybuchnutých ľudí, hluchonemý muž na lavičke). Áno. Stále je to klasický Miro Pech. Vie písať (toto prekvapivo nemožno povedať o každom spisovateľovi), narába so slovami dá sa povedať skvele, ostatne aj z toho dôvodu som ho pred rokmi oslovil s návrhom na spoluprácu. Ale pristihol som sa pri tom, ako so slzou v oku spomínam na skvelú „len“ smutnú prvú polovicu. To, ako sa vyrovnáva mladá žena so smrťou svojho otca, trochu trafeného spisovateľa hororov, ma fakt bavilo čítať. Žiaľ, rozdiel medzi „serióznou“ prvou a absurdnou druhou polovicou na môj vkus priveľmi udiera do očí. Miro je sčítaný autor (nie o každom spisovateľovi toto môžete povedať), takže v jeho tvorbe cítite všeličo (tentokrát asi najviac Barkera s Kingom?), ale skvelé na ňom je, že jeho fantázia pracuje na plné obrátky, takže vždy inšpirácie od iných rozprávačov obohatí o niečo svoje jedinečné. Ja ho každopádne mám rád vo vážnej polohe (Mainstream, alebo deväťdesiatková nostalgia Dítě tmy), takže pokusy o humor mne osobne od neho nesedeli. A trocha ma rušili kriminalistické nezrovnalosti. Nezvestná osoba sa v dnešnej dobe bez problémov dá vypátrať na základe SIM-karty z mobilu (napr. sa dá ľahko určiť poloha, na akej sa mobil nachádzal dajme tomu v čase jej smrti). Rovnako tak „hlavný detektív“ nerobí fotky z miesta činu; toto je klasická pracovná náplň kriminalistického technika.
(SPOILER)
Další skvost z edice Zrnka temnoty, čímž opět Golden dogu samozřejmě děkujeme.
Goblin je spisovatel hororů, samotář, specifický typ člověka, který miluje bizár a jeho psaním si čistí hlavu. Se svou dcerou (17) má skvělý vztah podpořený hororovými večery, pizzou a sem tam společným hulením trávy.
Jenže Golbinovi začíná být zle a místo aby se léčil spáchá sebevraždu, na kterou nikoho nepřipraví, ani svou milovanou dceru ne. Ta ho nachází doma, a rozhodne se, že se do tátova bytu nastěhuje.
Už tohle není lehká situace, ale co teprve, když s ní tatík začne komunikovat skrze svůj počítač, ve kterém dál žije jeho duše. Tatík se stal programem Nosferatu a potřebuje z něčeho žít. Potřebuje krev. A bizár v plné síle se může rozjet.
Bože díky, tohle bylo fakt skvělý. prodlužka od pc, která zabíjí a vysává krev z lidí mi hned připomněla Stephenův děs v prádelně a ostatně tahle kniha je plná odkazů na hororovou popkulturu, takže díky!
Ne, u téhle knihy se rozhodně nebudete bát, ale budete se náramně bavit. Ano, místy je to nechutný a dost ujetý, ale je to skvělý. Míra Pech prostě umí.
Moje hodnocení: 8/10
Úplně super!Miluju ty odkazy na filmy,hudbu a knihy.
Čtivý,promyšlený,prostě pecka.
„Největším
luxusem,
kterej si může
člověk dovolit,
je prázdná hlava.“
„NECHOĎ DOVNITŘ VOLEJ HAVRANY“
Čtrnáctá Zrnka temnoty opět dokazují, že spisovatelé sem vybraní dost hřeší tím, že používají scény a situace z jiných, již hodně známých příběhů. Já jsem spokojen tak na půl. Když totiž odečtu různá klišé z jiných knih, příběhů a od jiných spisovatelů, hrubá kostra příběhu je povedená. Forma vyprávění je někdy moc dětská, ale jak jsem řekl, zrnka temnoty v tom rozhodně najdete. Navíc jsem se pobavil, když si „táta“ zkoušel svý možnosti. Víc nenapíšu, ať nebouchnete a já nespoileruju. Vzhledem k tomu, že má tento příběh asi jen 150 stran nestačí vás unudit k smrti, protože ta poslední fáze za něco stála. Rozhodně jsem rád, že jsem vydržel až na konec.
Citát: Ty jsi tak slaďoučká, že tě asi maminka brzo spapá.
Typická "pechovina". Pomalý rozjezd s patosem normálního života, který se rázem přetočí v imiganární kolotoč roztodivných událostí. Mám to rád.
(SPOILER) Další příběh z mé oblíbené edice Zrnka temnoty, tentokrát z pera Miroslava Pecha, se četl velice dobře. Autor hororových až bizarních příběhů a jeho dcera mají k sobě velice blízko a to i po nečekaném odchodu Goblina z tohoto světa. Dceřina oddanost otci je až na pováženou a člověk by si měl rozmyslet, zdali má přijmout pozvání k ní a tatínkovi domů... Hororová jednohubka nepostrádá napětí, spád a úbytek krve, ani nevíte, jak jste se ocitli na konci pozoruhodného Programu Nosferatu.
“Můj otec je spisovatel." Kolik dívek a žen může tuto větu v Česku prohlásit? Kristýna ano! Její otec navíc píše hodně brutální, bizarní horory, které osloví jen velmi malý okruh čtenářů. Většina se nad nimi šklebí znechucením, zděšením a opovrhuje příběhy plnými zvrácených zvěrstev. Kristýna má svého tátu moc ráda a zdrtí ji, když o něj nečekaně přijde. Kterou milující dceru by také brzký odchod táty nezasáhl? Odešel ale opravdu nadobro?
Čtrnácté Zrnko temnoty, které svým rozsahem patří mezi ta delší v této edici. Zrnka jsou jako jednohubky. Malá a přesto tolik různorodá - záleží na jejich tvůrci. V Programu nosferatu máme v hororových příbězích poměrně hojně vyskytující se hlavní postavu spisovatele, který má zálibu v temných hororových příbězích a chtěl by být českým Stephenem Kingem. Autor tu popisuje těžkou práci na prosazení se a dostání do povědomí čtenářů, ale tím hlavním prvkem je tu vztah otce a dcery. Kristýna má svého otce moc ráda a chce mu pomoci za každou cenu, i když to nemusí být správné rozhodnutí.
V každém hororovém příběhu by se mělo objevit nějaké to zlo a tady tomu není jinak. Čtenář si v tomto případě nebude úplně okusovat nehty hrůzou, ale kdo ví, jestli se třeba na svůj notebook ležící na pracovním stole nebude po přečtení Programu nosferatu dívat jinak. Právě zapojení tohoto obyčejného přístroje do děje může působit banálně, ale zároveň i velmi osvěžujícím prvkem mezi všemi těmi krvelačnými monstry, zabijáky a zvrácenými alkoholiky, kterých je v podobných příbězích vždycky plno.
Nenáročné, čtivé, osvěžující námět. Další Zrnko, které se povedlo.
Zajímavý příběh v útlé knize, kde je přístroj, který ke komunikaci potřebuje krev ... Četlo se to docela dobře.
Tato útlá knížka, jež je 14. svazkem edice Zrnka temnoty od nakladatelství Golden Dog, je zajímavým a zároveň poněkud zvláštním počinem. Zpočátku máte pocit, jako by se o hororový příběh vůbec nejednalo, ale jakmile překlenete počáteční seznamovačku, tak se to rozjede. Abych pravdu řekla, v některých pasážích jsem se až divila, co autor dokázal vymyslet za zápletky. Když bych měla hodnotit titul jako celek, tak mi přijde v rámci hororového žánru specifický a hororoví příznivci by možná řekli, že se jedná o lepší průměr. Pro mě byla kniha zajímavým překvapení a už teď se těším na další setkání nejen s autorovými tituly, ale i s edicí Zrnka temnoty. Knihu mohu doporučit všem příznivcům autora Miroslava Pecha a hororového žánru, avšak i těm, kteří tento žánr teprve chtějí ochutnat.
Podle toho, co jsem od Míry Pecha už četl. Nebo co jsem četl, že napsal a já ještě nečetl, bych řekl, že Program Nosferatu je někde na půli cesty mezi nechutností a pohodovým příběhem.
Každopádně je to béčko. Béčko jak vyšité. Námět se v průběhu dost proměňuje. Nejdřív to začne jako běžný příběh hororového spisovatele, který za živa nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužil. Jenže vše se mění momentem, kdy umře. V tu ránu, kdyby tento nápad měl v 80. letech John Carpenter nebo Dario Argento, jsem přesvědčen, že by to zfilmoval.
Míra Pech ale umí psát a tak i ryzí béčko napíše čtivě, zábavně a nápaditě. Takže Program Nosferatu je určitě kouskem, který se mu v portfoliu neztratí.
Moje první Zrnko temnoty a já jsem nadšená! Že to bude skvělá kniha jsem tušila už od první stránky kdy dcera vysvětlovala proč se jmenuje Kristýna. První část, kdy se seznamujeme s Goblinem mi přišla trochu zdlouhavá, ale pochopitelná pro příběh. Perfektně vykreslil povahu Goblina. Jakmile Goblin umřel příběh dostal ten správný náboj a já četla s otevřenou pusou. Hodně mě bavily narážky na existující knihy a určitě bych si ráda přečetla Goblinova díla. Příběh oživují vsuvky z rozhovoru s Goblinem a různé Kristýniny poznámky. No a ten konec - úžasný!
Tuto Pechovku rozhodně řadím k lepším Zrnkům temnoty. Samotný příběh se v principu skládá ze tří fází. V první se prostřednictvím dcery Kristýny seznamujeme s jejím otcem coby nechvalně proslulým autorem horrorových knih. Zde jsem se svým způsobem našel a doporučuji k četbě šéfům zaměstnávajícím spisovatele. U další fáze mi v hlavě zablikala Hellraiser kontrolka a ačkoli příběh začal na pár nebezpečných chvil lehce ujíždět, nakonec v pomyslné třetí části opět chytil stabilitu, načež vše skončilo způsobem, ve který jsem tajně doufal.
Příběh plyne jednoduše a svižně, byť v jádru nepřestává pokládat otázky. Děj je oživován výňatky z rozhovorů, vedlejšími odbočkami a odkazy na horrorovou klasiku (knižní, filmovou i hudební); to vše příběh obohacuje, oživuje a dodává mu ten správný vibe. Na mnoha místech nechybí smysl pro humor, bez kterého se dobrý příběh neobejde. Až na jeden moment (viz výše) prakticky nemám co vytknout. I ta obálka je skvělá!
Jsem nadšen. Doporučuji, máte-li v lásce příběhy psané srdcem.
Na pouhých sto padesáti stranách autor rozehrál komorní příběh o vztahu otce a dcery, který vás chytne za srdce. Fanoušci hororů na něm ocení nejen pěkně krvavou zápletku, ale i mraky odkazů na hororové knihy, a filmy. I když jde o ryzí fantastiku, autentičnosti Pech docílil tím, že knihu proložil několika rozhovory, které Goblin poskytl žánrovým médiím. Občas (a podle mého soudu záměrně) odlehčil ponurý příběh humornou vsuvkou, či ironickým komentářem samotné Kristýny. „Už mě nebavilo hrát naštvanou. Teda ne že bych to před tím hrála, fakt mě nasral, ale znáte to. Čím dýl to trvá, tím je to trapnější.“ (str. 134) Přitom všem dokázal příběh pohodlně kočírovat a dovést k výbušnému závěru aniž by zabředl do bažin užvaněnosti.
Přátelé z nakladatelství Golden Dog nekecali, tahle knížka mě bavila fakt hodně. Teď si budu muset sehnat další autorovy knihy. Přinejmenším Dítě tmy a Rytíř nebudou ztráta času.
Letošní první Zrnko temnoty mě nadchlo! Věrohodně vykresluje příběh komplikovaného vztahu matky, dcery a otce - spisovatele hororů, který si po smrti najde svébytný způsob, jak komunikovat se svou milovanou dcerou. Kniha obsahuje spoustu narážek na další autory či díla (jak literární, tak hudební) a pro fanoušky hororového žánru je tak velice zábavným počtením. Skvělým ozvláštněním byly části vložených rozhovorů s autorem. Strašně mě bavily zmínky o Goblinových dílech, takový Hřbitov panenek nebo Noc deviantů bych si rozhodně ráda přečetla! Konec se mi zdál už lehounce překombinovaný, ale jinak jsem se bavila úžasně! Na autorovy jde opravdu poznat, že má hororový žánr doslova v krvi a na textu to jde zatraceně zdát!
Program Nosferatu skvěle zahájil sezonu nových Zrnek temnoty pro rok 2024. Od autora jsem četla Dítě tmy a Rytíře, který mě hodně bavil a tahle další kniha mě utvrdila v tom, že mi Míra Pech svým psaním sedne. Program Nosferatu je pořádně nabušené Zrnko. Stihne toho na malém počtu stran opravdu hodně, od představení rozvrácené rodiny, přes skvělé vykreslení přesvědčivého vztahu otec-dcera, po žal a ztrátu milované osoby, těžkosti spisovatele žánru, který je společností vnímaný jako podřadný, až po očekávaný hororový zvrat. A do toho všeho je to ještě takový milostný dopis hororovému žánru a psaní. Obsahuje spoustu narážek na jiná hororová díla a autory, díky tomu jsem se cítila jako ryba ve vodě. Skvělý a vyvážený mix pro super příběh, u kterého jsem se královsky bavila.
První letošní zrnko a pořádná pecka.
Nehledě na téma příběhu i postavy, v této knížce je hlavní postavou prostě horor. Provází vás od první až do poslední věty a z každičké stránky přímo sálá autorova absolutní láska k tomuto žánru. Určitě může fungovat i jako poklona všem žánrovým autorům. Hororový žánr stále většina lidí považuje za pokleslý a patří k nejvíc zatracovaným. A my, jeho konzumenti jsme rozmlsaní, hákliví na přílišnou recyklaci a rozhodně není jednoduché se nám zavděčit.
No a když už jsme u té recyklace, už jak napovídá název, i tady je využito již tisíckrát použité téma, ale pozor! Autor ho zahalil do originálního hávu a zasadil do současné doby. Hlavní postavy, vlastně celá jejich nefunkční rodina je reálná jakoby vypadla z bytu od vedle. Vztah otce a dcery byl úžasný.
Tak nějak tušíte k jakému konci to musí dospět, každopádně pointa překvapila.
A už jsem se zmínila o asi miliardě odkazů na filmy, literaturu, a i autory?
Josef alias Goblin měl našláplou skvělou kariéru autora, jenže se rozhodl, že nebude psát žádný mainstreamový brak, ale pořádnou literaturu! Tedy rozuměj horor. Ačkoliv jeho posedlostí trpí celá rodina, přesto má krásný vztah se svojí dcerou Kristýnou. Není tak divu, že jí jeho smrt zasáhne.
Pecha zase jednou něco napsal! Bizarní, nechutné, ujeté dílo s heslem #tonevymyslíš... Vtipná jednohubka na zkrácení upršeného odpoledne, ve které opět nechybí odkazy na klasiku nejen v hororovém žánru. Objeví se Kotleta, Hartl a další, na kterých Goblin nenechá nit suchou. Ale na Kinga! Na toho mu nesahejte!
Zmínky o Goblinových dílech, která bych nutně potřebovala, jako například o upírce, co vysává mužské oběti skrze vagínu, či příběh o vyvržení policisty řitním otvorem. Nebo dílo s názvem Stará má v prdeli plamenomet. A u toho bych poslouchala Goblinovy skladby Smích uťaté hlavy, Tlející hudba močálu či Symfonie prokletých duší. Třešničkou na dortu je, když se dcera sjede s otcem pomocí LSD a užívaj si parádní trip. Oceňuji kromě prvoplánové brutality i zapojení psychologie postav a jejich morálních dilemat.
Autor umí a jistě se můžeme těšit na další šílená a opovrženíhodná díla a jsem moc vděčná, že vzniklo nakladatelství, které dává prostor i takové literatuře, protože i ta má své místo na trhu. Za mě byl konec příběhu trochu zbytečně překombinovaný, ale jinak nemám výhrady a rozhodně doporučuji k přečtení. Hodnotím 4,5/5* a děkuji GD za poskytnutí knihy.
Miroslav Pech patří mezi nejzajímavější české tvůrce strašidelných příběhů. Spíše než na explicitních hrůzách si dává záležet na psychologické prokreslenosti a životních zkušenostech. Právě ty se odrážejí v jeho nejnovějším dílku nejvíce. Dokonale pracuje s koncepcí příběhu, kdy nejdříve nechá čtenáře podlehnout charismatu životem zkoušené dcery spisovatele, aby ho pak společně s ní zatáhl do víru zlovolných událostí, o kterých víte, že nemůžou dopadnout dobře, přesto ve skrytu duše doufáte, že pro tentokrát by Satan Klaus mohl přinést dobrý konec. Tady ale nejsme v pohádce, dámy a pánové, tenhle příběh napsal člověk, jenž ví, jak se prolétnout na noční můře…
Program Nosferatu je báječná hororová hříčka, z níž klidně mohla být literární perla žánru. Potenciál na to rozhodně má a prostor pro více textu také. Otázkou však je, jestli by jí důkladnější rozepsání spíš neublížilo. Vtípek by se totiž mohl proměnit v parodii a najednou by bylo po kouzlu děsivosti. Někdy je méně skutečně více.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mainstream |
| 2020 | Dítě tmy |
| 2017 | Cobainovi žáci |
| 2021 | Hranice už nejsou, tati |
| 2022 |  Rytíř |
Na Míru Pecha přísahají všichni autoři a autorky nakladatelství Golden Dog. Mírou se zaklínají pomalu častěji než uctívači Tolkiena Sirmarilionem. Vzhledem k tomu, že tento jihočeský bard napsal 14 knih, musel jsem dlouho přemýšlet, kterou z nich si vybrat abych si ověřil, že smečka neštěká do větru. Naštěstí právě vyšel v edici Zrnka temnoty nakladatelství Gulden Dog Program Nosferatu a tak jsem po něm sáhl. Přeci jen, je to krátká novela, a kdyby to bylo blbé, tak je to maximálně ztracený jeden večer a necelé dvě stovky. Ale nepředbíhejme událostem.
Josef „Goblin“ Štěpán byl autor hororových příběhů. Ne tak úspěšný jako Stephen King, ale dost kontroverzní na to, aby si za ty roky vybudoval slušnou čtenářskou základnu. Štěpán byl nejen fanouškem hororových filmů a spisovatelem, ale byl to svého druhu podivín a mizantrop. Ostatně co to muselo být za člověka, když kvůli psaní opustil práci a rodinu? Sobecký hajzl, řeknete si. Ale ono to bylo trochu složitější, jak se dozvíte z vyprávění jeho dcery Kristýny. Ta se totiž otcově smrti přestěhovala do jeho bytu, aby utřídila tátovu obrovskou knihovnu a písemnosti. Ostatně jako výhradní dědičce jí nic jiného nezbývá. A tak se probírá otcovými věcmi a vlastními vzpomínkami. Právě tehdy ke své hrůze zjistí, že rodičovská láska občas může překročit hranice smrti. Stačí zapnout tátův notebook…
Na pouhých sto padesáti stranách autor rozehrál komorní příběh o vztahu otce a dcery, který vás chytne za srdce. Fanoušci hororů na něm ocení nejen pěkně krvavou zápletku, ale i mraky odkazů na hororové knihy, a filmy. I když jde o ryzí fantastiku, autentičnosti Pech docílil tím, že knihu proložil několika rozhovory, které Goblin poskytl žánrovým médiím. Občas (a podle mého soudu záměrně) odlehčil ponurý příběh humornou vsuvkou, či ironickým komentářem samotné Kristýny. „Už mě nebavilo hrát naštvanou. Teda ne že bych to před tím hrála, fakt mě nasral, ale znáte to. Čím dýl to trvá, tím je to trapnější.“ (str. 134) Přitom všem dokázal příběh pohodlně kočírovat a dovést k výbušnému závěru aniž by zabředl do bažin užvaněnosti.
Přátelé z nakladatelství Golden Dog nekecali, tahle knížka mě bavila.