Program Nosferatu přehled

22.10.2024

Na Míru Pecha přísahají všichni autoři a autorky nakladatelství Golden Dog. Mírou se zaklínají pomalu častěji než uctívači Tolkiena Sirmarilionem. Vzhledem k tomu, že tento jihočeský bard napsal 14 knih, musel jsem dlouho přemýšlet, kterou z nich si vybrat abych si ověřil, že smečka neštěká do větru. Naštěstí právě vyšel v edici Zrnka temnoty nakladatelství Gulden Dog Program Nosferatu a tak jsem po něm sáhl. Přeci jen, je to krátká novela, a kdyby to bylo blbé, tak je to maximálně ztracený jeden večer a necelé dvě stovky. Ale nepředbíhejme událostem.
Josef „Goblin“ Štěpán byl autor hororových příběhů. Ne tak úspěšný jako Stephen King, ale dost kontroverzní na to, aby si za ty roky vybudoval slušnou čtenářskou základnu. Štěpán byl nejen fanouškem hororových filmů a spisovatelem, ale byl to svého druhu podivín a mizantrop. Ostatně co to muselo být za člověka, když kvůli psaní opustil práci a rodinu? Sobecký hajzl, řeknete si. Ale ono to bylo trochu složitější, jak se dozvíte z vyprávění jeho dcery Kristýny. Ta se totiž otcově smrti přestěhovala do jeho bytu, aby utřídila tátovu obrovskou knihovnu a písemnosti. Ostatně jako výhradní dědičce jí nic jiného nezbývá. A tak se probírá otcovými věcmi a vlastními vzpomínkami. Právě tehdy ke své hrůze zjistí, že rodičovská láska občas může překročit hranice smrti. Stačí zapnout tátův notebook…
Na pouhých sto padesáti stranách autor rozehrál komorní příběh o vztahu otce a dcery, který vás chytne za srdce. Fanoušci hororů na něm ocení nejen pěkně krvavou zápletku, ale i mraky odkazů na hororové knihy, a filmy. I když jde o ryzí fantastiku, autentičnosti Pech docílil tím, že knihu proložil několika rozhovory, které Goblin poskytl žánrovým médiím. Občas (a podle mého soudu záměrně) odlehčil ponurý příběh humornou vsuvkou, či ironickým komentářem samotné Kristýny. „Už mě nebavilo hrát naštvanou. Teda ne že bych to před tím hrála, fakt mě nasral, ale znáte to. Čím dýl to trvá, tím je to trapnější.“ (str. 134) Přitom všem dokázal příběh pohodlně kočírovat a dovést k výbušnému závěru aniž by zabředl do bažin užvaněnosti.
Přátelé z nakladatelství Golden Dog nekecali, tahle knížka mě bavila.

21.10.2024

Spoilery. Mňa svojho času Miro Pech strhol mrazivým Mainstreamom dokonca až do takej miery, že som ho oslovil, či by so mnou náhodou nechcel napísať spoločnú hororovú poviedku. Napokon z toho vznikol folk horor Surová z antológie Kronika smrti (vydal Golden Dog, 2024), ale to je iný príbeh. Už Mirov Rytíř bol žánrovo fajnovo roztatárený, ale v Programe Nosferatu zaradil azda ešte vyšší rýchlostný stupeň. Niekomu to bude vadiť. Niekomu nie. Ďalší pokrčí plecami. Pravdupovediac, mne zmena tempa v druhej polovici skôr prekážala, než že by som si ju vychutnal. Oceňujem síce, že to Miro zvrtol nečakaným smerom, ale za seba dodávam, že to, keď autor niečo zvrtne nečakaným smerom, automaticky to ešte neznamená, že je to geniálne. Niekedy to znamená skrátka len to, že to zvrtol nečakaným smerom. Miestami to bolo príliš WTF i na mňa a to je čo povedať (ulica plná vybuchnutých ľudí, hluchonemý muž na lavičke). Áno. Stále je to klasický Miro Pech. Vie písať (toto prekvapivo nemožno povedať o každom spisovateľovi), narába so slovami dá sa povedať skvele, ostatne aj z toho dôvodu som ho pred rokmi oslovil s návrhom na spoluprácu. Ale pristihol som sa pri tom, ako so slzou v oku spomínam na skvelú „len“ smutnú prvú polovicu. To, ako sa vyrovnáva mladá žena so smrťou svojho otca, trochu trafeného spisovateľa hororov, ma fakt bavilo čítať. Žiaľ, rozdiel medzi „serióznou“ prvou a absurdnou druhou polovicou na môj vkus priveľmi udiera do očí. Miro je sčítaný autor (nie o každom spisovateľovi toto môžete povedať), takže v jeho tvorbe cítite všeličo (tentokrát asi najviac Barkera s Kingom?), ale skvelé na ňom je, že jeho fantázia pracuje na plné obrátky, takže vždy inšpirácie od iných rozprávačov obohatí o niečo svoje jedinečné. Ja ho každopádne mám rád vo vážnej polohe (Mainstream, alebo deväťdesiatková nostalgia Dítě tmy), takže pokusy o humor mne osobne od neho nesedeli. A trocha ma rušili kriminalistické nezrovnalosti. Nezvestná osoba sa v dnešnej dobe bez problémov dá vypátrať na základe SIM-karty z mobilu (napr. sa dá ľahko určiť poloha, na akej sa mobil nachádzal dajme tomu v čase jej smrti). Rovnako tak „hlavný detektív“ nerobí fotky z miesta činu; toto je klasická pracovná náplň kriminalistického technika.