Prohlédni si tu zemi

18.09.2021

Jak je tu již v komentářích uvedeno, kniha je pohlazením po duši. Je psána laskavě, poeticky a zároveň je v ní dost poznatků a zajímavostí. Rozhodně láká se na některá místa podívat.

08.08.2020

Cílek mi v pár rozhovorech v rozhlasu přišel zajímavý a ač jsem s ním leckdy nesouhlasil, ve spoustě jiných věcí byl inspirující. Totéž se asi dá říct o této jeho knize ... Druhým dechem ale musím přiznat jisté zklamání z nekoncepčnosti a jisté chaotičnosti, které Prohlédni si tu zemi provázejí. Přirovnání uživatelky Eremites k hromadě kulturního a společenského vědění, v níž se někdo bezmyšlenkovitě přehrabává je, myslím, trefné. Část publikovaných esejí mi přijde bez pointy, bez nějaké vnitřní vazby a pnutí, ukončené někde ve vzduchoprázdnu. Trochu zavádějící je i název, evokující jakés přemítání nad propojením rázu krajiny a osídlení se společenskými a sociálními tématy. To však je pravdou pouze u části, ve zbytku se autor zaobírá věcmi, které se do těchto souvislostí dávat nesnaží. A tak, přestože jsem zde našel spoustu inspirativního, podobně jako Prudič Milton háži knihu přes palubu zaoceánského parníku do rozbouřených vln, resp. ji dávám do místní knihobudky, místo abych ji zasunul na čestné místo v knihovně ...

28.11.2019

Pohlazení po duši... Doslova. Nejradši bych se sbalila a jela se všude podívat, na všechna místa, o kterých tak nádherně vypráví. Opravdu překrásné až básnění o naší úchvatné zemi....

05.06.2018

Dosud jsem bral Cílka jako "toho divnýho týpka, co v médiích sem tam straší uprchlíky." Jak jen jsem se mýlil! Jeho přehled a schopnost spojit zdánlivě nespojitelné a nesouvisející mě ohromily. Souhlasím s až příliš velkým rozpětím témat - ale jako úvod do Cílkova způsobu uvažování myslím dobré. Svoje okolí v rámci běžného denního "provozu" pozoruju myslím intenzivně a občas se mi podaří všimnout opravdu (ne)obyčejných věcí. Kéž by bylo víc lidí, co to dokáží takhle krásně popsat.

06.01.2017

Mám pana Cílka ráda, jeho názory jsou mi většinou blízké, jeho vidění světa velmi podobné tomu mému. I v této knize je přemnoho úžasných myšlenek, načrtnutých příběhů, naznačených témat, která stojí za povšimnutí a rozvinutí.
I přesto, že vím, že jde o soubor textů, které původně nebyly myšleny jako knižní celek, ta "pestrost" a zřetelná nesourodost témat mi místy až vadila. Z poetických popisů české krajiny a některých měst (Ostrava je vystižena přímo dokonale!) se čtenář najednou ocitá uprostřed eseje o energetickém průmyslu a jeho vlivu na vývoj společnosti (mimochodem pro mne známé informace ve zcela novém světle), aby se vzápětí - poté co o tom začne opravdu hlouběji přemýšlet a dávat si jednotlivé etapy vývoje společnosti do souvislostí - ocitl někde v Súdánu v písečné bouři, pak pod horou Ararat v Turecku a v mžiku byl zasypán informacemi o židovsko-křesťanské kabale....a jen co si to trochu srovná v hlavě, tak následuje podrobná pasáž o Džiddu Krišnamurtim (a že je to pasáž vskutku skvělá!).
To je pak těžké....pro mne osobně (uznávám, že je to pouze můj subjektivní pocit a nemusí ho sdílet nikdo jiný) je to podobné, jak kdyby někdo nasypal na jednu hromadu nejúžasnější umělecká díla a památky (sochy, knihy, obrazy, archeologické nálezy, hudební úryvky, Bibli, Korán, upanišády a jiné....) a nechal kolemjdoucí se v tom "přehrabovat". Ve výsledku z toho dotyčný příliš velký zážitek mít nebude, i když každé jednotlivé dílo či předmět sám o sobě je skvostem.
Proto jen tři hvězdičky. Proto jsem to četla tak hrozně dlouho. Proto se mi ke knížce (byť oblíbeného autora) tak těžce vracelo.

Ale jsem moc ráda, že mi autor znovu připomenul můj oblíbený Krišnamurtiho výroko svobodě, se kterým hluboce souzním:
"Když následujete někoho, nenásledujete pravdu. Když hledáte autoritu, která by vám ukázala cestu do duchovního světa, automaticky vytváříte organizaci. Nemůžete organizovat svobodu nebo pravdu. Nikdo za vás nedrží klíče od věčného království."