Prokletí
Dave Duncan
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/8175/prokleti-8175.jpg
3
13
13
Válka jí vzala manžela a hvězdný mor odnesl děti. Osamělá, ošetřovala nemocné sousedy, ale těch pár, kteří nemoc přežili, je i tak odsouzeno. Neboť každý, kdo přežil, bude proklet. A každý se stane vyhnancem, protože Prokletí jsou vražednější než mor sám. Někteří z nich získají schopnost léčit – a stejnou měrou moc jediným dotykem smrtelnou nemoc přenášet. Jiní vidí do budoucnosti – a dohání je to k šílenství. A další Prokletí jsou ještě horší… Podle zákona nesmí nikdo Prokletým poskytnout přístřeší, ale ona se přesto ujme mladé dívky… Kdo mohl předvídat, že tento prostý čin zapovězené laskavosti a soucitu změní navždy její život – i její svět? Prokletí je impozantní příběh smrtelníků, smetených do víru osudu nesmiřitelnými Sudbami. Příběh o nových začátcích. Vydejte se na cestu do světa Prokletých…... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2000 , NetopejrOriginální název:
The Cursed , 1995
více info...
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1997 |  Kouzelné okno |
| 2000 |  Prokletí |
| 1999 | Císař a klaun |
| 1998 | Vzdálené obzory |
| 1999 | Rozbouřená moře |
Celé roky jsem "Prokleté" v knihkupectví míjela a váhala, jestli koupit nebo ne. Hodnocení ucházející, informací málo, nakonec jsem do toho za padesát korun českých šla a rovnou říkám, že utratit víc, musela bych si sprostě vynadat.
Základ románu není vyloženě marný: v autorově světě řádí hvězdný mor, roznášející kromě smrti také různá postižení. Jsou přesně popsaná a pojmenovaná podle božstev; například Ivielini léčí, ovšem mohou také ubližovat, kolem Ogoaliných se vrší podivné náhody, někdy šťastné, někdy tragické, Jaulini čtou myšlenky a šíří je nekontrolovaně kolem sebe, Awailini průběžně mění svou podobu i pohlaví, aniž by na to měli vliv... atd. Takto Prokletí jedinci jsou údajně nechtění a pronásledovaní, což je ovšem pouze zmíněno, v ději jsem postřehla spíše vstřícnost a snahu jejich schopnosti využívat. Osobně bych o původu hvězdného moru chtěla vědět víc, než Duncanem poskytnuté nic.
Hlavní hrdinkou knihy je ovdovělá majitelka hostince Gwin, zpočátku celkem sympatická, obyčejná žena s vlastními problémy, která se (jak nečekané) ukáže být klíčovou osobou v blížící se válce s rozpínavým sousedním impériem. Politické pozadí bylo zoufale nepropracované, vůbec jsem nechápala, proč by mě dobyvačnost agresorů měla trápit, v čem jsou lepší nebo horší oproti současným vládcům jednotlivých zemí. Pokud teď zbystřili příznivci krvavých řeží a urputných bitev: "Pohov!" Podstata románu tkví úplně jinde: vše je primárně o Gwin, o rozvoji její osobnosti, o jejích vztazích. Akční pasáže zaberou zlomek místa v porovnání s popisy zamilovanosti hlavní hrdinky do obézního dědka a zdůrazňování, jaký je to pořád ještě kanec. K tomu si jeden z vedlejších charakterů taky chce vrznout a osud mu není nakloněn, tedy další otravné stránky pro odpůrce růžové knihovny.
Postupně začne autor se schopnostmi Prokletých poměrně volně manipulovat, popírat dříve napsané, spousta postav a událostí jaksi vyšumí do ztracena. Označit konec románu za zklamání by bylo eufemismem; závěrečná (asi) monumentální bitva je stěží stručně zmíněna a opět se jen pitvají emoce Gwin... grrr!
Průměrné hodnocení se s ohledem na mou právě vylitou žluč může jevit přehnaným, přesto mi některé detaily přišly originální a celkově příběh překvapivě svižně odsýpal. Škoda promarněného potenciálu, z toho námětu se dalo vyždímat víc a lépe.