Prokletí přehled

26.10.2018

Celé roky jsem "Prokleté" v knihkupectví míjela a váhala, jestli koupit nebo ne. Hodnocení ucházející, informací málo, nakonec jsem do toho za padesát korun českých šla a rovnou říkám, že utratit víc, musela bych si sprostě vynadat.
Základ románu není vyloženě marný: v autorově světě řádí hvězdný mor, roznášející kromě smrti také různá postižení. Jsou přesně popsaná a pojmenovaná podle božstev; například Ivielini léčí, ovšem mohou také ubližovat, kolem Ogoaliných se vrší podivné náhody, někdy šťastné, někdy tragické, Jaulini čtou myšlenky a šíří je nekontrolovaně kolem sebe, Awailini průběžně mění svou podobu i pohlaví, aniž by na to měli vliv... atd. Takto Prokletí jedinci jsou údajně nechtění a pronásledovaní, což je ovšem pouze zmíněno, v ději jsem postřehla spíše vstřícnost a snahu jejich schopnosti využívat. Osobně bych o původu hvězdného moru chtěla vědět víc, než Duncanem poskytnuté nic.
Hlavní hrdinkou knihy je ovdovělá majitelka hostince Gwin, zpočátku celkem sympatická, obyčejná žena s vlastními problémy, která se (jak nečekané) ukáže být klíčovou osobou v blížící se válce s rozpínavým sousedním impériem. Politické pozadí bylo zoufale nepropracované, vůbec jsem nechápala, proč by mě dobyvačnost agresorů měla trápit, v čem jsou lepší nebo horší oproti současným vládcům jednotlivých zemí. Pokud teď zbystřili příznivci krvavých řeží a urputných bitev: "Pohov!" Podstata románu tkví úplně jinde: vše je primárně o Gwin, o rozvoji její osobnosti, o jejích vztazích. Akční pasáže zaberou zlomek místa v porovnání s popisy zamilovanosti hlavní hrdinky do obézního dědka a zdůrazňování, jaký je to pořád ještě kanec. K tomu si jeden z vedlejších charakterů taky chce vrznout a osud mu není nakloněn, tedy další otravné stránky pro odpůrce růžové knihovny.
Postupně začne autor se schopnostmi Prokletých poměrně volně manipulovat, popírat dříve napsané, spousta postav a událostí jaksi vyšumí do ztracena. Označit konec románu za zklamání by bylo eufemismem; závěrečná (asi) monumentální bitva je stěží stručně zmíněna a opět se jen pitvají emoce Gwin... grrr!
Průměrné hodnocení se s ohledem na mou právě vylitou žluč může jevit přehnaným, přesto mi některé detaily přišly originální a celkově příběh překvapivě svižně odsýpal. Škoda promarněného potenciálu, z toho námětu se dalo vyždímat víc a lépe.