Prokletý kraj
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476283/bmid_proklety-kraj-snk-476283.jpg
4
2111
2111
I temná minulost jednou vyjde na světlo. Jelení Horou se několikrát prohnaly dějiny plné nenávisti a zmaru. Vesnička ukrytá v pošumavských lesích dodnes není ideální místo k životu. Gerdu s dcerou k návratu sem přiměl jenom rozvod a nedostatek peněz. Z jednotvárnosti ji vytrhne až seznámení s Lindou, která tu pátrá po minulosti své rodiny. Vzápětí ale ve vesnici za podivných okolností někdo zemře... a zločin oběma ženám pomůže odhalit staré tajemství, které nikdy nemělo vyjít na povrch. Michaela Klevisová tentokrát opustila kriminalistu Josefa Bergmana a v románu z Pošumaví nahlíží na zločin pohledem dvou mladých žen, jejichž životy jsou provázány s místy, kudy se opakovaně prohnaly dramatické dějiny. Zapadlá vesnička Jelení Hora má temnou minulost a dodnes to není ideální místo k životu. Není divu, že odsud Gerda vždycky chtěla odejít a uniknout minulosti. Teď se ale rozvedla, je bez peněz a nezbylo jí nic jiného, než se s dcerou vrátit do nuzného domku po rodičích. Linda na stejné místo přijíždí na dovolenou, aby pátrala po minulosti své rodiny, která se před čtyřiceti lety odstěhovala. Vzápětí ve vesnici dojde k úmrtí a obě ženy odhalí přísně střežené tajemství související s krajem, kde nikomu nebylo souzeno být šťastný. Autorka úspěšné detektivní série se v této knize místo krimi zápletky soustředí na mezilidské vztahy v prostředí sousedícím s národním parkem a vojenským prostorem. Přes minulost zdejších obyvatel odhaluje historii plnou zvratů, která někomu zabránila v těchto místech naplno zakořenit a jiné k Pošumaví neplánovaně připoutala.... celý text
Přidat komentář
Moje první setkání s autorkou a z knihy jsem nadšená. Líbilo se mi všechno - atmosféra zapomenuté vesnice, postavy, střípky z minulosti, popis krajiny. Potkala se u mě touha rychle číst a užívat si krásu toho, co čtu, a zároveň číst pomalu, aby mi knížka dlouho vydržela. Kdybych chtěla někam odjet sama na víkend a odpočinout si od světa a každodenního života, chtěla bych si tuto knížku vzít s sebou. Děkuju, byl to pro mě zážitek.
Já se tedy přiznávám, že jsem nedočetla a tentokrát jsem příběh ani nepřeskákala na konec, abych zjistila rozuzlení. Mě to prostě nebavilo a kniha mne k sobě ničím nelákala - dočetla jsem za půlku a přišlo mi, že pořád čtu jen nějakou vatu. Dojde k nějaké příhodě, kterou čtenář prožije v době, kdy k ní došlo a pak je zdlouhavě popisována ještě v další kapitole další osobou, která se to dozvěděla. To samé se stávalo i např. v souvislosti s vylíčením něčí minulosti - Gerda v myšlenkách popisuje svůj život a následně skoro to samé vykládá Vladan. Všechny osoby byly divné a nesympatické. Mrzí mě, že to nedopadlo, protože nevím proč, ale česká literatura mne dost míjí - a přitom na začátku této knihy to vypadalo dost nadějně. Lituji, ale můj šálek kávy to nebyl.
Čtivý příběh se střípky z minulosti a zajímavým prostředím a takovým tajemnem. Není to klasická detektivka, na kterou jsem od autorky zvyklá, ale rozhodně stojí za přečtení
Moje první setkání s touto autorkou. Nejsem zklamaná. Kniha se četla dobře, ale myslím, si že z tohoto velice zajímavého tématu se dalo vytřískat daleko více. Začátek byl pomalejší a pak se autorka snažila dohnat, kde co.
Děj se odehrává v krásném přírodním prostředí, výstižně popsaným autorkou. Je to ale kraj, poznamenaný vystěhováním původních německých obyvatel. Opouštěli tento rodný kraj jako vyhnanci. Do jejich příbytků byli pozváni rumunští Slováci. Mezi původní české obyvatelstvo přišli lidé noví, kteří neuměli ve většině číst a byli spíše hospodářsky založeni. Příroda tu byla pro ně drsnější a méně úrodná. Život zde byl těžký a jeden o druhém všechno věděli. Z tohoto prostředí pocházela babička a matka hlavní hrdinky, která vyrůstala již s babičkou i matkou v Praze, kde se přestěhovaly, protože měly k tomu důvody a na šumavské město nerady vzpomínaly. Jejich dceři to nedalo a pátrá po svých předcích. Nebudu prozrazovat, co prožívala, kouzlo přírody ji uchvátilo, ale poznala i těžkosti, které se v mnohém vyjasnily během pobytu, kdy přijela i matka s babičkou a poznala nové lidi. Autorka, píšící detektivky, i zde využila tento žánr. Víc už neprozradím, doporučuji přečíst!
Moje první setkání s autorkou a jako dobré, ale nebylo to tak strhující jako Prameny Vltavy, které jsem četla krátce předtím.
Čekala jsem takovou klasickou detektivku, je to však spíše příběh s nádechem tajemna (kterého tam klidně mohlo být víc). Ale jinak hodnotím kladně a doporučuji k přečtení.
Hodně se mi líbilo prostředí a střípky z minulosti, byť se v příběhu nic moc nedělo, byl napsán velmi čtivě a knihu jsem přečetla za 2 dny. Opět spokojenost :)
Má první kniha od této autorky a naprostá spokojenost. No, a jelikož jsem knihu zvládla přečíst téměř na jeden zátah, nezbývá mi než hodnotit plným počtem hvězdiček.
Příběh bych určitě nezařadila mezi detektivky. Dějem knihy se sice mihne zločin, ale klasické vyšetřování, tak jak ho známe s typických kriminálek, tady nečekejte. Spíše je to poctivý český román s prvky tajemna. Pátrání po minulosti mi ukázalo Šumavu opět trochu z jiného pohledu a dokonale mě v táhlo do děje.
Určitě si přečtu i další knihy od této autorky. Mám radost, opět se mi potvrdilo, že máme vynikající spisovatelky.
Jsem ráda, že jsem si zase přečetla něco od našince. Moc hezky napsané, ale postavy mě nijak nezaujaly, příběh taky takový jalový. Fajn oddechovka, ale ničím mě nešokovala.
První kniha od této autorky a naprostá spokojenost. Není to detektivka, ale pátrání po minulosti svých předků, kteří pocházejí z vesnice na Šumově - z Jelení Hory. Je to taková ta správná vesnice, kde jeden soused ví o druhém téměř všechno a nic se tu neututlá. A o to je to pátrání v minulosti překvapivější, protože nic není takové, jak se to v minulosti zdálo a i ten největší darebák se může ukázat jako dobrák a naopak.
Určitě si od této autorky přečtu i jinou knihu.
I tato kniha Michaely Klevisové se mi velmi líbila. Zajímavý příběh o pátrání v minulosti několika rodin jedné zapadlé šumavské vísky.
Za mě doporučení k přečtení.
Michaela Klevisová je výborná vypravěčka a její knihy se dobře čtou. Promyšlený příběh se odehrává na malé vesnici nedaleko hranic. Uvěřitelné postavy (potomci po zbytku odsunutých Němců a mixu nových osídlenců) jsou vtaženy do pátrání po minulosti. Na povrch vyplouvají staré pravdy, křivdy a lži. Celý propletenec je opět lehce přitažený za vlasy, ale to nic neubírá na čtivosti knihy. I dnes platí, že pomluvy a lži se šíří rychle, člověk se těžko zbavuje jednou nasazených brýlí, ať už jsou jakékoli barvy.
Autorka má skvělou schopnost se vcítit do nejrůznějších typů ženské duše. Proto tato kniha nejspíše osloví hlavně ženy. Na druhou stranu umí mistrně vykreslit nejrůznější postavy - od zbohatlíka, po podivíny žijící na samotě v lese. Děj má spád, přidanou hodnotou je určitě prostředí a historie rumunských Slováků, o kterých se příliš neví. Neodkrytá tajemství rodin je vždy dobrou volbou. Umím si představit, že by kniha byla delší, s většími odbočkami do minulosti a ještě více vykreslenými postavami.
A v létě se na Prachaticko určitě vydám, autorčiny knihy jsou úžasná inspirace :-)
Přečetlo se to fajn, ale něco tomu chybělo. Příběh nepůsobil moc uvěřitelně, z postav mi nebyla žádná sympatická a děj v sobě neskýtal nic překvapivého ani zajímavého (s výjimkou historie rumunských Slováků). Prostě takový průměr. Na druhou stranu, řekl bych, že je to spíše babské čtení.
Protože jsem čekal detektivku, které autorka moc dobře umí napsat, tak jsem trochu zklamaný. Za pár dní už si ani nebudu pamatovat, o čem to bylo. Protentokrát je to takové rozporuplné hodnocení, ale nemohu si pomoct.
Z Klevisové knih se mi tahle líbila asi nejmíň. Přišla mi nedotažená. Přitom mám tuto autorku co se týče detektivek moc rád, spolu s Jiřím Březinou jsou taková moje oblíbená dvojka autorů z jednoho nakladatelství. Většinou mám na Klevisové knihách rád ty ponory do mysli postav, tady mi to njak nesedlo.
Mimochodem, téma vysídlování a přesídlování pohraničí je v detektivkách teď docela v módě. V roce 2016 napsal Březina Promlčení, v r. 2020 vyšel Drak spí od Klevisové a v r. 2021 vyšel Prokletý kraj. A pak ještě Prameny Vltavy od Klabouchové.
Moje první kniha této autorky a dávám plný počet bodů.
Po hodně dlouhé době se mi stalo, že mě kniha držela dlouho do noci a nedovolila mi usnout. Tleskám.
Nemohla jsem se odtrhnout, jak jsem se chtěla dozvědět ta skrytá tajemství. Čtivé.
Štítky knihy
Šumava pro ženy tajemství reemigrace Pošumaví vyrovnání se s minulostí rodinná historie, dějiny rodu české romány Jelení Hora Slováci v Rumunsku
Autorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Opět skvělá kniha, i když to tentokráte bylo bez detektiva Bergmana. Zajímavé prostředí a krajina po vysídlení původních obyvatel a vhled do prostředí slovenských Rumunů, kteří opuštěné vesnice osídlili po nich. Zajímavá zápletka.