Prokletý kraj
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532211/bmid_proklety-kraj-65ccc1693a20e.png
4
2111
2111
I TEMNÁ MINULOST JEDNOU VYJDE NA SVĚTLO Jelení Horou se několikrát prohnaly dějiny plné nenávisti a zmaru. Vesnička ukrytá v pošumavských lesích dodnes není ideální místo k životu. Gerdu s dcerou k návratu sem přiměl jenom rozvod a nedostatek peněz. Z jednotvárnosti ji vytrhne až seznámení s Lindou, která tu pátrá po minulosti své rodiny. Vzápětí ale ve vesnici za podivných okolností někdo zemře... a zločin oběma ženám pomůže odhalit staré tajemství, které nikdy nemělo vyjít na povrch. Autorka úspěšné detektivní série se v této knize místo krimi zápletky soustředí na mezilidské vztahy v prostředí sousedícím s národním parkem a vojenským prostorem. Přes minulost zdejších obyvatel odhaluje historii plnou zvratů, která někomu zabránila v těchto místech naplno zakořenit a jiné k Pošumaví neplánovaně připoutala.... celý text
Přidat komentář
Prokletý kraj... A to jako fakt? Nebo to všechno bylo spíš v lidech, kteří tady žili a žijí? To byl totiž spíš můj pocit. Linda se vydává do Jelení Hory, na místo, které kdysi opustili její předkové. Proč se s ní ale matka i babička tak zatvrzele odmítají o tom, co se zde tenkrát odehrálo, bavit? Setkává se nejen s Žofií, která už něco pamatuje, a dalšími starousedlíky, ale také s Gerdou. Ta se zase snaží finančně postavit na nohy, ale moc se jí to nedaří. A na povrch začínají postupně vyplouvat všechna ta pečlivě skrývaná, temná tajemství - a to hlavně poté, co Linda objeví jeden dávno ztracený deník, který patřil jedné z obyvatelek vesnice... Musím uznat, že autorka dokáže vybudovat skvělou atmosféru opravdu na jedničku. Příběh se, jak je u ní obvyklé, rozjíždí poměrně pozvolna, ale později už napětí dost houstne. A po nálezu deníku se kniha nedá doslova odložit vůbec ;-). Příběh jako takový je spíš smutný a místy až tragický, hlavně pokud jde o zápisky v deníku a v důsledku toho Lindou odhalenou pravdu (nejen) ohledně její rodiny. Mně se ale moc líbil, proto dávám své oblíbené autorce plný počet a budu doufat, že se zase brzy s nějakou její knihou potkám ;-).
Mám přečtené všechny detektivky od p. Klevisové až na tu poslední. A... Ona je jak většina autorů. Jednou něco zkusí, jednou to funguje. A tak jede pořád dokola to samé. I ten název je marketingový tah. Škoda že si nezjistila víc o těch Rumunech. A o těch jejich pověrách. Jediná přidaná hodnota knihy. Jinak autorku podezírán , že je jak jedna postava z její knihy. Psát umí , to jo, koneckonců překládala brakovou literaturu, ale kloudný příběh nevymyslí. Takže čekejte opět to samé. Jako vždycky. Příroda , zvířata, drsný kraj, drsné vztahy, drsné osudy, osamocení, touha někam patřit, někde být doma. A tentokrát i špatně vymyšlený příběh, doslova na vratkých nohách.
Po pomalejším začátku se příběh rozjel a na konci už ubíhal přímo mílovými kroky k překvapivému rozuzlení.
Vztahy lidí na vesnici jsou mnohdy komplikované. Autorka mistrně popisuje různé lidi z minulosti příběhu i jeho současnosti, jejich propojení, pohnutky k činům a nelehké životní osudy.
Život v pohraničí není jednoduchý ani v dnešní době, natož po válce. A co teprve na okraji vojenského újezdu, kde platí různá omezení.
Zajímavé téma, postupně odhalovaná zápletka a zajímavé vyvrcholení.
Má každá rodina svého kostlivce ve skříni?
Příběh spisovatelky Michaely Klevisové nás zavede do šumavské krajiny, do které se hlavní hrdinka Linda vydá hledat útržky minulosti své rodiny, která odtud pochází. Potká se zde s Gerdou, která zde žije vcelku nedobrovolně z finančních důvodů. Hledání v minulosti Lindě poskytne obraz o tehdejším životě, zvláštní atmosféře ve vesnici a cenné informace o její rodině.
Od knihy jsem asi měla jiná očekávání, ale nedá se říci, že by se mi nelíbila. Autorku mám ráda a líbí se mi její věrohodný popis krajiny a situací, které si pak člověk dokáže živě představit.
Velmi napínavý příběh z českého Pošumaví, který autorka vypráví v rozmezí až čtyř generací této rodinné historie. V knize vystupuje celkem velké množství postav, jsou to vlastně dějiny několika rodů, které se musely vyrovnat se svou minulostí a naučit se žít v přítomnosti. Dost často jsem se ztrácela kdo ke komu patřil, patří nebo bude patřit. Krásně je zde popsána šumavská příroda. Člověk při čtení cítí, jak kdyby se tam zrovna procházel.
Minulost a rodinná tajemství postupně odkrýváme s hlavními hrdinkami příběhu. Jedna přijíždí do Jelení Hory pátrat po svých kořenech, druhá tam žije po rozvodu sama s dcerou. Obě ženy se spřátelí a společně rozmotávají tajemnou historii protknutou napříč několika rodinami a generacemi.
Popis prostředí Jelení Hory, rodinná dramata i ponurá atmosféra - přesně podle mého gusta. Moje první kniha od autorky - a určitě ne poslední. Doporučuji všem, kdo se ve čtení rádi potulují tajemnými lesy.
Přiznám se, že se mi do knihy moc nechtělo, ale už po pár stránkách jsem si ten příběh zamilovala. Bylo to neskutečně čtivé. Bavil mě příběh hlavních hrdinek a i když to nebylo vyloženě napínavé, tak i přesto jsem hltala jednu stránku za druhou.
Určitě si přečtu i další autorčiny knihy.
Moje první setkání s autorkou. Viděla jsem hodně pochvalných komentářů, tak jsem si řekla, že to zkusím. Bylo to fajn, ale nic, z čeho bych byla okouzlená dlouho po dočtení, takový milý průměr.
Plusovou hodnotu pro mě má téma téhle konkrétní knihy, chvilkami mě navrátila do dětství, kdy jsem u tety na vesnici v prastarém domku v bývalých Sudetech prolézala půdu a zkoumala různé fotky z minulosti, loudala se po vesnici, prozkoumávala přilehlé lesy...
Takže atmosféra knihy moc hezky vykreslená.
Příběh samotný hraje na tajemnou notu, ale závěrečné rozuzlení nepřináší nějaký šok, překvapení nebo pocit dobře vypracované zápletky. Hodnotím jako takovou oddechovku a nenáročné čtení.
(SPOILER)
Ne, že by se mi kniha nečetla dobře, ale celkově jsem z ní měla dojem, že se autorka snaží využít zájmu o dramatické příběhy určitých míst a oblastí, který rozvířily knihy od Kateřiny Tučkové a hlavně Karin Lednické. Ovšem tady naťukneme historicko-společenský problém (přesídlení Rumunských Slováků do pohraničí, ze kterého byli nuceně odsunuti Němci) jen opravdu zlehka. To, co Karin ve svých knihách zpracovává detailně, pečlivě a se vší vážností je tady jen takový barevný sladký obal na lentilce. Pro příběh samotný to vlastně vůbec není důležité, charaktery postav to určuje minimálně. Celý ten příběh mi přišel jako nedochucená polévka. Není špatná, ale něco tomu chybí. Pro mě tam bylo málo uvěřitelnosti. Linda, typická měšťačka, se najednou sebere a najednou pocítí touhu poznávat své předky a během jednoho týdne se zvládne seznámit se svéráznými obyvateli vesnice tak, že jí sypou životní příběhy z rukávu a ještě ani týden neuteče a už má odpovědi na všechny své otázky.
O tom, o čem se s ní matka a babička odmítaly celý život bavit najednou ochotně zajedou debatovat přímo na místo. Do vesnice, kam se neměly zájem už nikdy podívat.
Něco tomu prostě chybí ....
V teto knizce si urcite prijdou na sve milovnici rodinnych tajemstci, detektivek a zahad. Pribeh je protknuty starym soiznenim s prirodou a odvekymi poverami. A z teto atmosfery Vas bude mrazit.
Presne tenhle typ pribehu mam rada. Je to ctive a vtahne vas to do deje a do posledni stranky nepusti. Libilo se mi prostredi, i zarazeni pover, kterymi se obyvatele takto malych vesnicek jiste ridi. Atmosfera pribehu byla take super. Autorka krasne vypravi o lidskych osudech, takze bych tomu urcite nerikala detektivka, ale sonda do lidskeho zivota s detektivnimi prvky. Mezi radky tam muzeme vycist pribeh o hledani sebe sama, o vyrovnani se s minulosti a chybami, ktere jsme udelali.
Zase na druhou stranu bych se vubec nezlobila kdyby sla autorka v pribehu trosku vice do hloubky, mozna by i pribehu sluselo par razantnejsich zlomu, nejake to wow. Z konce knihy jsem tedy ponekud rozpacita. Ale jinak prijemne cteni, takze muzu urcite doporucit.
Překrásné čtení. Perfektně popsaná atmosféra šumavské vesničky, kam přišli po odsunu Němců také rumunští Slováci s nadějí, že budou mít stejně dobré hospodářství, jako v Rumunsku. Zápletka je především pátrání v minulosti, spolu s Lindou rozplétáme složité osudy a vztahy lidí v Jelení Hoře. Od počátku jsem byla uchvácena atmosférou příběhu, popisy drsné šumavské krajiny. a velikou cenu pro mě měly i vzpomínky obyvatel, jejich vracení se do minulosti. I tím se pro mě stala nezapomenutelnou.
"Ale neměla byste dělat žádný rychlý řezy. Nesnažte se tu změnu provést sama. Prostě jen počkejte, až přijde.. Měla by být přirozená. Ne jako když vykopete stromek a přesadíte ho jinam. Spíš jako když se díváte, jak je jeho koruna rok od roku košatější, až vám jednoho dne zastíní dvorek. Rozumíme si? Mám pro vás jedinou radu: za ničím se nežeňte, ale nebraňte se ničemu, co k vám samo přijde"
Vřele doporučuji.
Moje první kniha od autorky a musím říct, že něco tak nezáživného a nudného, jsem už nějakou dobu nečetla. Měla jsem velká očekávání, protože tato autorka je obecně velmi kladně hodnocená, proto jsem čekala čtivou a zajímavou knihu, ale nic z toho kniha neobsahovala.
V jiných případech bych už další knihu od autora nečetla, ale ještě zkusím nějakou detektivku a budu doufat, že se připojím k obecnému nadšení pro knihy paní Klevisové.
Již několikátá kniha od mé oblíbené spisovatelky, tentokráte situovaná do malé šumavské pohraniční vesničky. Příběh vypráví mladá Linda, která pátrá po osudech své rodiny, která v minulosti v této vesničce žila a následně se z ní odstěhovala. V knize se autorce velmi dobře povedlo vylíčit složité vztahy místních obyvatel, kteří do tohoto chudého šumavského pohraničí přišli po druhé světové válce ať už to byli Češi, Němci nebo Slovenští Rumuni. Musím přiznat, že jsem o poválečném osídlování šumavského pohraničí moc nevěděl a proto jsem získal nové zajímavé informace. Dále bych vyzvedl autorčino umění při líčení krásy a nostalgie šumavské přírody, zvířeny a mnohdy svérázných místních obyvatel. Moc hezky napsaný příběh tentokráte spíše román než detektivní příběh. Rád si přečtu i další díla od této naší spisovatelky.
Ztrácela jsem se v postavách, nebavilo mě to, a pokus o ponurost, napětí, či snad tajemno vyzněl trochu trapně.
Nebála jsem se, postavy mi byly celkem ukradené, divné vztahy v rodinách i v partnerství, děti jako něco nechtěného a obtěžujícího, zato ze psů a zvířat všichni na větvi...
Myšlenka dobrá, potenciál ale nevyužitý a úplně zničený. Hledání deníků a "pravdy" mě obecně nebaví, zde jeden vyhodí k popelnici, druhý je "v tom šuplíku nahoře"....
Všechny ty ženy jsou jak přes kopírák, stejná mluva, stejné uvažování, mužské elementy si hraji na drsňáky, ale v jádru mají laskavé srdce...
Ke konci už jsem přeskakovala, vracím do knihovny s radostí, že jsem si ji nekoupila, vyhozené peníze. Vlastně jedno světlé místo tam bylo - impulsivní nakupování :-)
Originální, trefné a moc dobře popsané. Někdo chlastá, někdo se přežírá a někdo nakupuje. Čtete o ponuré historii, násilném vysídlení, násilném osídlení, a do to přijíždí PPL s další várkou zbytečných hadříků či kozaček....Tak to si hvězdičku zaslouží.
Další kniha oblíbené spisovatelky: super, ale bez oblíbeného Bergmana: méně super? To jsem si řekla když se mi kniha dostala do ruky, avšak mé počáteční lehké obavy se rozhodně nepotvrdily, ačkoli kniha byla úplně jiná, než jsem čekala.
Autorka uvádí, že se jedná o detektivku, mně ale připadalo, že jsem četla spíše psychologický román. Stejně jako u své poslední knihy čtenáře zavedla do Sudet, konkrétně do šumavské vesničky Jelení Hora. Jak je u podobných míst zvykem, žije zde pár starousedlíků, kteří jsou prostě podivní. Především jsou tato místa ale svázána starými nevyřešenými křivdami, které se promítají do současného života obyvatel. Nejinak je tomu i v Jelení Hoře, poklidným životem si zde žije několik svérázných starousedlíků, přičemž stojaté vody této obce rozvíří příjezd Lindy, která zde má své kořeny a rozhodne se pátrat po historii své rodiny. Při tom se potkává s různými lidmi, někteří jsou přející, jiní nepřející, ale díky skvělému vykreslení postav čtenář vidí, že nikdo z nich není černo-bílý, což knize více než prospěje, čtenáře obecně totiž baví objevovat různá rodinná tajemství. Linda začne postupně rozplétat zamotané vztahy a dávné křivdy, ale nejprve jí nic nedává smysl, vše pak dostane jasnější obrysy po nálezu zvláštních deníků, které si vedla jedna z žen, které se do vsi přistěhovaly po válce z Rumunska. Vše do sebe začne zapadat a čtenář se tak konečně dopátrá historie jedné malé šumavské vísky a jejích obyvatel.
Detektivkou bych to asi úplně nenazývala, ale bylo to dobré četní. Spisovatelka velmi dobře umí navodit atmosféru, její styl psaní se mi moc líbí. Kdybych tuto knihu nečetla brzy po prvním díle série s Bergmanem, možná by to bylo za plný počet hvězd, nicméně Kroky vraha se mi líbily víc.
(SPOILER) Pro mě nejslabší. Hodně jsem se utápěla v dlouhých popisech. Málo akce. Ale i tak se mi kniha líbila. A chyběl mi Bergman.
Najnovšia Klevisová je parádna! Vypočutá ako audiokniha. Krásny príbeh o prelínaní osudov Čechov, Sudetonemcov a rumunskych Slovákov s nadherne popísanymi realiami zo Šumavy. Tento román nie je detektívka, skor sa jedna o spoločensky román so zápletkou, ale ta krimi zápletka je skor len tak na okraji. Kniha ma velmi obohatila a donutila sa zamysliet. Hlavni hrdinovia boli sympaticki a drzala som im palce. Nedokazala som knihu odlozit kym som ju nemala dopočúvanú.
Prednes pani Špalkovej bol ok, hoci mne sa ku Klevisovej viac hodí precíteny hlas Kristyny Kocianovej. Odporúčam!
Štítky knihy
Šumava pro ženy tajemství reemigrace Pošumaví vyrovnání se s minulostí rodinná historie, dějiny rodu české romány Jelení Hora Slováci v Rumunsku
Autorovy další knížky
| 2020 |  Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
Zajímavý propletenec lidských osudů, který je dobře sestavený a čte se s lehkostí.