Prokletý rok
Kim Liggett
Dívkám ve vesnici se tvrdí, že mají moc vyrvat spořádané muže z náruče jejich manželek. Proto jsou v šestnáctém roce života vyhnány do divočiny, kde se musí od této magie očistit – ne všechny se však vrátí. Tierney Jamesová sní o společnosti, kde mají ženy větší hodnotu než kus masa. Ale jak se blíží její vlastní prokletý rok, zjišťuje, že hrozba nečíhá jen v lesích. Nebezpečí se skrývá v nitru samotných dívek.... celý text
Literatura světová Fantasy Dívčí romány
Vydáno: 2020 , CooBooOriginální název:
The Grace Year, 2019
více info...
Přidat komentář
Konečně jedna z mála knih, u které jsem nemohla přestat. V práci koukám na hodinky, kdy se asi dostanu domů a večer je mi smutno, že jsem se kvůli dalším povinnostem nedostala ke knize.
Čtení jedna báseň. Hrůzy světa, krása přírody, ošklivost lidské duše, její krása, vášeň, láska, vraždy, válka, odpuštění, sebeobětování, přátelství. Houževnatost, síla žen, marnivost žen, pýcha. Síla můžu, arogance, nadvláda, touha vlastnit. Vše skloubeno v jednu knihu, jeden velký příběh, u kterého si jen říkáte s každou další stránkou: Proč?
Drobné nedostatky v příběhu a jeho (ne)logice si nechám tentokrát pro sebe, stejně jako tajemství Prokletého roku.
A konec? Pecka!
Jediné, co mě na této knize bavilo, byl fakt, že děj se neubírá k epickým bitvám a neskutečným rebeliím. Ne, naopak. Bitvy byly malé, skryté, pod rouškou tajemství. Ale jinak mě na knize vlastně všechno štvalo. Teda hlavně lidé, kteří v příběhu sehráli svou roli. Až se budu chtít dozvědět víc o tupých ovcích, které sebou nechávají vláčet bahnem, můžu se rozhlédnout kolem sebe. Takových lidí je kolem víc než dost.
Hodně depresivní kniha s až orwellovskými podtóny. Říkal jsem si, jestli zrovna tohle by dívky a mladé ženy měly číst, když mládí je taková radost. Chraň bůh, že bych někomu chtěl ve čtení bránit, každopádně to má neotřelou myšlenku, navíc velmi realisticky zabudovanou do příběhu. Jen já jsem to čtení musel prokládat jinou knihou, abych přišel na veselejší myšlenky.
Anotace knihy mě však natolik zaujala, že jsem byl nucen si knížku hned přečíst. A vám ostatním ji také doporučuji k přečtení, budete nad tím příběhem nuceni zpětně hodně přemýšlet.
Kniha, která je převážně o strachu a útlaku. Ale ani ne o strachu o sebe, jako o svou rodinu.
Autorce se skvěle povedlo navodit atmosféru a musím říct, že mě hlavní hrdinka Tierney skvěle provedla příběhem. Člověk se nejprve vztekal nad nespravedlností, která je páchaná na ženách. Nechápal, proč lidi tak slepě dodržují pravidla a byl plný vzoru a toho, jak málo by stačilo se tomu útlaku od mužů postavit.
Ale pak přijde prokletý rok, o kterém se nemluví. Dívky jsou odvedeny vypudit svou magii, aby mohli být poslušné manželky. Události v táboře jsou drsné, psychicky náročné a hraničící se zoufalstvím. Ukazují se rozdíly ve víře v systém. Od fanatického uctívání až po pochybovače. A mezi tím stojí dav, který čeká na silnou vůdčí osobnost.
Romantická linka je decentní a před poslední částí příběhu jsem jí téměř odsuzovala, že je zbytečná a hlavně krátká.
Každopádně závěr knihy dramaticky změní vnímání všech předchozích událostí. Došlo mi, jak chytře muži systém postavili a tím si zajistili poslušnost ne jen obyvatel města, ale i širšího okolí, protože každý krok mimo pravidla bude vykoupen pravděpodobně smrtí. Že ticho, sklopené hlavy a pokora nemusejí být znakem slabosti a že se dá komunikovat i jinak, než slovy.
Poslední stránky jsem byla plná naděje a těšila se na ten milý konec. Ale ve světě, jako je ten z knihy, existují jen hořkosladké konce, kdy každý střípek štěstí jednotlivce je vykoupen zármutkem pro ostatní a mě nezbývá než doufat, že v nějakém alternativním světě vše dopadne tak, jak si hlavní hrdinka vysnila.
Oči máš otevřené dokořán,ale nevidíš nic.
Je to věta,kterou se matka loučí s Tierny ve chvíli,kdy se musí vydat na rok do divočiny,aby se očistila od své magie. Je jí 16 let, touží po svobodné vůli,po životě,ve kterém ona i další dívky či ženy budou mít větší hodnotu,než tu,kterou jim určili muži.
Další věci,kterou jí matka řekne je, nevěř nikomu,ani sama sobě. A to je pravidlo, které jak zjistí,musí dodržovat proto,aby přežila. Přežila rok s dívkami,které jsou stejně staré jako ona,ale každá z nich má jinak starou duši a naprosto odlišný postoj k životu a k postavení ve společnosti, které jim určili právě muži. Může mezi dívkami najít spojence nebo pro přežití musí spoléhat jen sama za sebe? Co magie, od které se má očistit. Může ji magie pomocí nebo ji připraví o život? A je vůbec skutečná?
Kniha je o dívkách, ženách, které jsou muži ve své komunitě ceněny ještě méně než dobytek. Při čtení knihy byli někdy chvíle,kdy jsem měla vztek. Vztek na muže, kteří si nárokovali právo rozhodovat o životě žen a v neposlední řadě i o jejich smrti. Vztek na ženy,které byli slabé a příliš poddajné. Pak ale čtete dál a začnete ty dívky a ženy chápat,oblibite si některé postavy tak moc,že jim fandite a doufáte pro ně v lepší budoucnost. To,co se vám zdá na začátku jasné tak jako hlavní hrdince,budete úplně jinak vnímat na konci příběhu. Najednou nevidíte slabé a poddajné dívky a ženy. Vidíte v řádcích dívky a ženy,které jsou i přes své stanovené místo ve společnosti chytré,odvážné,plně naděje a sounáležitosti.
Knihu jsem měla přečtenou za den a rozhodně ji doporučuji. Byla jsem příběhem unešená a určitě bych se nebránila pokračování ve kterém bychom sledovali pokračujíci život všech hrdinek.
Co dodat? Snad jen ...Oči mám otevřené dokořán a teď už vidím všechno.
(SPOILER) Zajímavý a originální příběh o přežití nanynek v lese. Abych pravdu řekla, na holky ze spolku bláznivek už bych se dávno vykašlala. Narozdíl od hlavní "hrdinky". Když teď s odstupem času píši tuhle recenzi, musela jsem ubrat jednu hvězdičku. Došlo mi, že mě vlastně bavily jen kapitoly, kde nebyla s těmi slepicemi v zablešené vesnici, ale když si na stromě užívala s chrabrým zachráncem. Jelikož se jednalo jen o třetinu knihy, tak vlastně nevím, proč jsem před časem hodnotila 4*. Nápad vcelku neotřelý, ale jaksi zdlouhavý děj.
Tohle bylo vážně mrazivé počtení. Drsnější knihy či filmy mi nevadí, ale místy jsem i já valila oči na to, co se v příběhu děje. Byl to naprostý kontrast ke krásné růžové obálce.
Kniha jako taková byla vážně skvělá. Děj plyne svižným tempem a čtenář se od knihy nemůže jen tak odtrhnout, protože zkrátka musí vědět, co se stane dál. Na začátku jsme jako hlavní hrdinka - oči máme otevřené dokořán, ale nevidíme nic, a tak nezbývá nic jiného než číst dál a dál, až máte knihu slupnutou během chvilky. A nakonec vidíme všechno.
Kniha mě mnoha svými zvraty překvapila, obzvlášť po jednom zvratu na konci jsem chvíli nebyla schopná dál číst. Mrzí mě, že se to stalo, ale to je jen čistě subjektivní pocit. Vím, že konec, jakého jsme se dočkali, je zřejmě ta nejlepší možnost, jaká mohla být. Což není žádný spoiler, ve světě Prokletého roku žádný dokonalý konec ani není.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Zanechala ve mně, doufám, ty správné pocity. Ještě teď mě z ní mrazí, ovšem zároveň vyvolává pocit naděje. Naděje, že vše zlé se v dobré obrátí.
Co se to děje s těmi konci knih v poslední době?
Ale zpět na začátek…. námět příběhu je super, líbí se mi feministický nádech a zároveň ženská nevraživost vůči sobě navzájem. Doba, ve které se děj odehrává, na mě při čtení úplně dýchala, místa byla skvěle popsána. Charaktery postav mě taky bavily. Dokonce mi přišla milá i romantická linka.
Kniha se čte rychle a čtenáře baví, ale pak dojde na konec a ten je za mě o level níž než zbytek knihy. Nějak mi k celému příběhu neseděl.
Knihu rozhodně doporučuji. Není ani tak krutá, jak někteří zmiňují :)
Toto je neskutečný a přitom velice zajímavý příběh o lásce, kterou je někdy lepší nechat jít, zradě, přátelství, bolesti a hlavně o ženské síle...
Knihu rozhodně doporučuji.
,,Oči máš otevřené, ale nevidíš nic.“
Velmi zajímavý příběh, kde se ukazuje co dokáže s lidmi udělat společnost ve které žijí.
V této společnosti mají hlavní slovo muži, kteří se k ženám ve svém městě chovají jako by nebyli víc než dobytek. Dokud se hodí tak je tolerují, ale jinak musí z cesty. V rámci své absolutní moci tvrdí, že všechny ženy jsou prokleté a v rok kdy je jim šestnáct se musí uchýlit na odloučené místo kde mají rok na to se svého prokletí buď zbavit nebo ...
Díky tomu, že jsou v tom všechny dívky vychovávány ony sami věří, že je to pravda navíc je mezi ženami zakázáno o "prokletém roce" mluvit takže žádná z nich neví co je čeká. Jediné co ví je, že není jisté že se vrátí a pokud se nevrátí jejich rodiny mohou být vykázány.
Hlavní hrdince Tierney se na tom všem, ale něco úplně nezdá. Všechno opravdu nemusí být tak jak se na první pohled může jevit.
Příběh jako takový je velmi čtivý i když romantická linka je tam vyvedena trošku nešťastně, ale v celkovém konceptu do příběhu zapadá. Bylo velmi zajímavé sledovat jak hlavní hrdinka odhaluje celou pravdu a děj si po celou dobu udržuje celkem příjemný spád. Přesto že má kniha růžový přebal v žádném případě se nejedná o žádné milé čtení. V knize je poměrně dost násilý a to né zrovna v nejjemnější formě. Za mě, ale stojí za přečtění.
4,5*/5*
Velmi povedená kniha.
Před čtením jsem o ní něco slyšela, takže než jsem začala číst, čekala jsem fakt divný thriller. A vlastně jsem ho dostala, ale daleko lepší, než vám kdo řekne.
Upozorňuji předem: Prokletý rok není pro každého. Řeší se v něm velká spousta těžkých témat, první polovina je velice drsná - chvílemi se mi udělalo i špatně.
Na druhou stranu najdete i romantiku a autorka vyzvedá sílu přátelství.
Pokud vás takový popis zaujal, jděte po hlavě do čtení a užijte si ho :).
Doporučuji všem, cca od 15 let.
3,5*
Líbil se mi nápad, silný podtón "ženy sobě" i to, jak autorka uměla zaháčkovat čtenáře na mysterióznost příběhu. Hlavní hrdinku jsem si představovala jako Annu Taylor Joy z filmu The Witch, nešlo to jinak.
Za mě nejslabší část byla rozhodně romantická linka, ta mě docela otrávila. Postavy občas jednaly silně zkratkovitě a konec byl takový...no, vyzněl poněkud do ztracena, ohromující efekt wow po dočtení nenastoupil, i když mi konec jako takový nevadil.
Nicméně doslov autorky poskytuje nahlédnutí situaci, která tenhle příběh inspirovala a jedná se o velmi zajímavý detail.
Tahle kniha ve mně nechává docela rozporuplné pocity. Líbilo se mi to a konec mě dojal, ale tak nějak mě závěrečné rozuzlení zklamalo, doufala jsem, že se z toho dostane víc. Postavy si určitě zasloužily mnohem víc.
Ale jinak je to kniha k zamyšlení, čte se moc hezky a má zajímavou myšlenku.
Po dočítaní knihy Prokletý rok som sa rozhodla, že ju hodnotiť nebudem, iba k nej napíšem krátky text.
Kniha mi urobila menšiu čítaciu krízu, pretože tento príbeh je veľmi obsiahly a ozaj nie je pre každého.
Púšťala som sa do nej s malou dušičkou hlavne kvôli fantasy žánru a dúfala som, že by ma to mohlo nakoniec predsa len baviť. Nájdeme tu rôzne žánre, v knihe nechÿba napätie, zvrátenosti, fantasy, mytológia, romantika… takýto mix mám veľmi rada, ale bolo toho toľko, že sa mi to už celé plietlo a moje nadšenie tým aj skončilo. Popravde, po dočítaní knihy som stratila chuť na čítanie ďalšej, a to ja mávam zriedkakedy.
Už len preto, že je to z prostredia dávnych čias, bolo to čítanie pre mňa náročné a miestami chaotické, ešte keď si zoberiem fakt, že tam veľa vecí nebolo poriadne vysvetlených. Ďalší dôvod je téma knihy. Spoilerovať nebudem, ale jednoducho pre detské oči tento príbeh nie je a kľudne môžem povedať, že by som toto čítanie zaradila do kategórie pre dospelých, hoci čítame prevažne o 16 ročných dievčatách. Kto ešte nevie, tak Prokletý rok nepreložili do slovenčiny, čo je podľa mňa obrovská chyba. Toto je typ češtiny, kde sa používajú zastaralé slovíčka a ja, čo čítam 95% knih v českom jazyku, som mala s čítaním miestami problém. Takže nad týmto by vydavateľstvá mohli pouvažovať.
Ale ako celok to určite nebolo zlé. Bohužiaľ nie som čitateľ dystopických príbehov, takže preto to hodnotiť radšej ani nebudem. Inak super, ako to autorka dokázala všetko vymyslieť, prekombinovať tak, aby to dávalo aj zmysel a napísať to do jedného príbehu.
A čo sa týka mňa, tak určite neľutujem, že som mala možnosť prečítať si aj takéto niečo. Aspoň do budúcnosti viem, akým žánrom sa mám vyhýbať.
Už hodně dlouho jsem nečetla tak originální a dobře napsaný příběh. Autorka z toho klidně mohla udělat sérii, ale jsem ráda, že se rozhodla jen pro jednu knihu, protože je to fakt zážitek. Od začátku je to neuvěřitelně napínavé. Popsané scény z tabora byly naprosto neskutečné, až jsem měla pocit, že jsem tam s nimi.
V druhé polovině knihy se dočkáme i trochu romantiky, která to odlehčí a pak se všechno pomalu stává jasnější a vše do sebe krásně zapadne jako puzzle.
Opravdu jsem z té knihy naprosto nadšená. Je to originální, napínavé, lehce romantické. Autorka skvěle popisuje okolí a už dlouho se mi nestalo, že bych knihu nechtěla dát z ruky. Podle obálky bych knihu nekoupila, proto jsem ráda, že mi jí pořídila kamarádka a o tenhle zážitek jsem nepřišla. Rozhodně doporučuji všema deseti.
Napínavý a odvážný příběh o ženách, které znovu hledají svůj hlas. Velmi těžké téma, se kterým si autorka poradila. Spojení Příběhu služebnice a Pána Much je zajímavá volba, která ale vyšla. Vadilo mi, že to všechno eskalovalo až moc rychle a neměla jsem tedy šanci to pořádně vstřebat. Postavy byly popsány velmi dobře, nicméně jejich chováni mi občas přišlo zvláštní a nějak mi nesedělo do kontextu knihy.
Musím říct, že tato kniha mě hodně zaujala a hodně dobře se mi četla. Příběh byl velmi poutavý a podle mě nápaditý. Mužská manipulace, ženská až přehnaná oddanost a vlastně i naivita. Ale konec byl velmi zvláštní, takový nedořešený
Zajímavá kniha, neotřelé prostředí a téma. Nevím zda to je vhodné pro YA, dala bych štítek 16+.