Prolomení hradeb: Dvojka
Petr Hampl
Bude islamizace celé Evropy dovršena ještě během této generace? Zůstane aspoň jeden stát, kde islám nebude státním náboženstvím? Na tyto a podobné otázky se autor snaží odpovědět v Prolomení hradeb dvojce. Nabízí různé scénáře dalšího vývoje a identifikuje některé faktory, které rozhodnou o pravděpodobnosti či riziku naplnění těchto scénářů. V centru zájmu zůstávají velké byrokratické organizace (zejména nadnárodní) a nová aristokracie jako společenská vrstva. Teorie z prvního Prolomení hradeb musela projít revizí, protože některé trendy se potvrdily (např. stupňující se neschopnost, zbabělost a sebevražedné chování nové aristokracie), ale jiné nikoliv (např. nedochází k formování kontraelity a neroste se ani schopnost nižších vrstev prosazovat vlastní zájmy). Kniha je opět psána velmi čtivým jazykem (podle recenzentů je „napínavá jako detektiva“ a „čte se sama“), je ale vybavena rozsáhlým poznámkovým aparátem. Přibližně 20% textu je převzato z původního Prolomení hradeb, takže je kniha dobře srozumitelná i pro ty, kdo původní text neznají.... celý text
Přidat komentář
Není moc českých autorů, kteří by se pustili do podobných témat. Petr Hampl je jeden z mála, který to již po několikáté udělal. Dvojka na mě působí kvalitnějším dojme než první díl knihy.
Určitě se najde řada věcí, s kterými "mám" v knize problém a vidím je jinak. Především ta "posedlost" Islámem. Přesto všechno se na českém rybníku jedná o výjimečnou knihu, kterou by mělo číst co nejvíc lidí, kteří vlastní mozek a dokáží ho kriticky využívat.
Připadá mi, že autoři některých komentářů (především v diskusi u první verze knihy) knihu buď nečetli, nebo ji jen prošli a nezamysleli se, případně k ní přistoupili předem s takovými předsudky, že nebyli schopni se od nich oprostit. Neříkám, že se ztotožňuji se vším, co autor píše, ale celkový obraz, který podává, je poměrně realistický a podnětů k zamyšlení je zde celá řada. Kniha určitě není proputinovská ani neobsahuje žádné konspirační teorie, proti kterým se autor naopak vymezuje. Osobně ji považuji za platný příspěvek do debaty o problémech současného světa.
Ústředním pilířem myšlení pana sociologa je chiliasmus, v širším významu tohoto slova.
Což znamená, že svět jak jej známe, se řítí do záhuby a po něm nastane svět nový, úplně jiný.
Často je to spojeno s tím, že kdo se bude nyní chovat nějakým způsobem, ten bude v příštím světě prosperovat nebo naopak hrozně trpět.
Příkladem, chiliasmus má v sobě zabudováno křesťanství - Kristus sestoupí na zem a nastolí nový řád; má jej v sobě marxismus-leninismus - dějinný vývoj nevyhnutelně zničí jakoukoliv kapitalismus a nastane komunismus.
Fašismus v sobě chiliasmu nemá. A tím nemyslím jenom fašismus pána s knírkem, ale i Gentila, Spanna, praxi u Pinocheta či Salazara. Fašismus se snaží odmítat cizí a co nejvíce konzervovat stávající a zároveň vychovávat nového člověka dle starých ideálů. Fašismus je jakýsi stan proti chaosu, kroky vpřed jsou možné, ale podle předně stanovených pravidel. Můžete objevovat nové druhy dinosaurů, ale bořit konzervativní paradigma tím, že dinosauři a ptáci jsou to samé, tak to pozor. Ideál, že lid si bude pravidelně volit jednoho vládce, je ve fašismu citelný, v praxi se ovšem odehrává většinou pouze jednou.
__________
Chiliasmus a fašismus jsou tak ve vzájemném rozporu a nemohou spolu fungovat. Jednou z mála vyjímek je nihilistický fašismus Petra Hampla.
Který tvrdí, že konec světa, jak jej známe, je blízko. Fašista by tak neměl plýtvat silami získání politické moci nebo veřejného mínění, protože to stejně nezíská - konec je už příliš blízko. Má si začíst stavět pomyslnou fašistickou noemovu archu, typicky se jedná o řemeslnou usedlost na venkově, kde přečká povodeň úpadku, ať je už pojmenováno jakkoliv - třeba jako neomarxismus, šaria nebo nacismus (sic!).
Výhledy jsou, jak jinak, špatné - zhroucení světa může trvat i pět generací, kdy opuštění oné pomyslné noemovy archy nebude míti smyslu, proto nazývame Hamplovu verzi fašismu nihilistickou.
Ovšem není ničím zaručeno, že archa dosáhne souše (respektive, že se do té doby nerozpadne), proto má nihilistický fašista povoleno kolaborovat s aktuálním vládcem. Pokud sovětský apologeta dobude zpět východní blok, není nic špatného mu poníženě sloužit, ovšem srdce fašisty musí zůstat čisté a vše úsilí směřovat ke konzervování archy tak, jak byla založena.
Protože, dle Hamplovy teorie - se síly chaosu nakonec požerou mezi sebou a z archy vyjdou bílí, inbreední fašisté, kteří postaví nový svět, kde již nebude bídy.
Dočteno. Nevesele racionální studie o stavu společnosti, jak co v ní NE / funguje a poměrně přesný a logický popis mechanismů, které z naší civilizace dělají bezbranou ovci se sebevražednými sklony. Polemizovat o nevídaných ústupcích chudákům muslimům a o mediálním lynči jejich odpůrců je asi stejně moudré, jako vinit svoji osobní váhu za číslo na jejím displeji. Řešení - buď můžeme řvát a nadávat na debila, který takovou váhu pustil na trh, nebo začít se sebou něco dělat. Toto řešení nabízí i Petr Hampl - společnost můžeme změnit k lepšímu, života schopnému stavu pouze prací na sobě - vzdělání, řemeslná zručnost a hlavně propojení společnosti napříč společenskými vrstvami s vědomím společných cílů a vytváření reálných vztahů a vazeb. Když se vám budou zdát některá tvrzení příliš, ptejte se sami sebe, jestli se právě váš mozek nesnaží v sebeobraně vytěsnit nepříjemné informace. Taková sebeobrana je ovšem fatální a sebedestruktivní, vyhýbat se poctivé analýze je luxus, který si, žel, nemůžeme dovolit.
Ještě dovětek : v původní knize bylo autorovi vyčítáno, že svá tvrzení nedoplnil odkazy na zdroje, zde je rozsáhlý poznámkový aparát, cca 500 odkazů a komentářů.
Autorovy další knížky
2018 | Prolomení hradeb |
2020 | Cesta z nevolnictví |
2022 | Svrchovanost zprava i zleva / Zvrchovanosť sprava aj zlava |
2019 | Poctivost a kreativita: Kapitoly z buranské sociologie a volné úvahy |
2022 | Prolomení hradeb: Dvojka |
Ke "Dvojce" mám méně výhrad než k jedničce. Témata jdou více do hloubky a jsou přesvědčivější.