Proměna
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/175595/bmid_promena-8m6-175595.png
4
4392
4392
Klíčové dílo literární tvorby Proměna, vypráví velice živý příběh, v němž se ukazuje síla Franze Kafky, a právem patří mezi nejlepší povídkové texty na světě. Ilustrace významného argentinského výtvarníka Luise Scafatiho obdivuhodně vystihují zvláštnosti prostředí a osobnosti této povídky a zvou čtenáře k pozoruhodnému dobrodružství.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2013 , B4U PublishingOriginální název:
Die Verwandlung, 1915
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Přečteno v rámci povinné četby, takže je hodnocení jiné, než u knih, které bych četla z vlastního zájmu :)
Celá tato kniha na mě působila velmi depresivně.
Ze začátku jsem na to ale pohlížela značně skepticky – hlavně asi kvůli Řehořově apatickému postoji k jeho přeměně a pozdějšímu nelogickému chování rodiny, které podle mě vůbec neodpovídalo situaci.
Přes to, když se mi podařilo prostě vzít ten fakt, že autor vše popisuje s naprostou samozřejmostí a lhostejností k osudu vlastního hlavního hrdiny, začala jsem více vnímat poselství, které kniha má.
Na konci jsem se nedokázala ubránit pocitu, že je rodina sobecká, když ani netruchlila za Řehořovu smrt a nikdy už nad ním nepřemýšlela jako nad jejich právoplatným členem. Na druhou stranu vlastně nikdo z nich netušil, že má hmyz stále Řehořovu mysl a duši, nikdo nepochopil jeho chování – vymyšlené stále ještě člověkem.
Přesto bych řekla, že to dobře znázorňuje nevděčnost mnohých lidí a dokazuje to, jak snadno jsou schopni druhého zavrhnout, když jim přestane být užitečný.
Marně přemýšlím, co k této (audio)knize napsat.. Námět zajímavý, provedení působivé, skvěle se podařila čím dál jasnější nejen vnější, ale hlavně vnitřní proměna v brouka.. Žádná z postav mi ale tedy rozhodně k srdci nepřirostla. Takové smutné panoptikum.
Poslechnuto jako audio kniha, hned v začátku poslechu jsem si vzpomněl z 90. let na film Moucha. Rodina maloměšťáků mě dost vytáčela, obzvlášť otec, který měl jen starost aby měli posluhovačku a dobře si žili, ale ruku k dílu se mu moc přiložit nechtělo. Celý poslech byl dost depresivní, podbarvený i pasážemi podobné hudby.
Kafku jsem nikdy nevyhledávala. Teď se mi dostal do podvědomí výročí 100let od jeho úmrtí usoudila jsem, že je na čase si od něj něco přečíst. A byla jsem mile překvapena nadčasovou knihou Proměna. Není to jednoduché čtení, ale děj má hlavu i patu.
1915. Vychází Proměna. Kafka hledá únik před sebou samým a dokonce se hlásí do armády. Pro tělesnou slabost je však odmítnut. Greta Blochová mu porodí syna, ale on se to nikdy nedoví. Syn za pár let stejně umře. S Gretou se Kafka rozešel.
Proměna: Geniální je na této povídce pouze námět. Zpracování je stejně banální jako u Zámku. Ale ve své době to skutečně odráželo Kafkovu nechuť k dobovému utilitarismu, k nutnosti mít „zajištěnou existenci“. Rodina si oddechne, když se brouka zbaví. Hrůzné a přitom směšně absurdní jsou scény, kdy po něm otec hází jablka. Tak se Kafka vyrovnával se svou existencí úředníka, kterou musel podstoupit. Nesnášel také hluk v domě, tento fenomén je také v povídce popsaný. Také s otcem neměl dobrý vztah. Inu, když se dokážete přenést přes tu všechnu absurditu a berete povídku vážně, snad by mohlo jít o opravdu vážný námět. Dnes, ve věku Úžasňákových a Spidermanů se převtěluje kde kdo, a už mám to nepřipadne tak originální, jako v jeho době. Ovšem z hlediska zpracování je to stejně šedivé, jako Kafkova kancelář v úrazové pojišťovně.
Kafkovi som až tak na chuť neprišiel ani Premenou...všetko slúži tomu, čo chce povedať asi medzi riadkami, a tak i ľahko napísané dielo sa dosť ťažko číta. Premena je však stále dosť aktuálna a preto by nemala chýbať v portfóliu akéhokoľvek čitateľa. Je to vôbec prvá próza, ktorú som od Kafku dočítal, a to som celkom radikálny "dočítávač." Je na nej fascinujúce, ako si každý dokáže nájsť vlastný výklad toho v celku banálneho príbehu. Neviem sa však rozhodnúť, či to svedčí o jej kvalite alebo naopak. Doposiaľ sa prikláňam k tomu prvému. :)
Tady není nad čím u hodnocení přemýšlet. Celá kniha byla zajímavá, neobsahuje žádné zbytečné nebo zdlouhavé pasáže, její téma je opravdu k zamyšlení a každá postava má něco do sebe. Není to ale lehké čtení, Kafka věděl, co dělá.
To je docela depresivní knížečka. Když jim nosil peníze a hopsal jak chtěli, tak jim byl dobrý. Najednou jim není dobrý ani na to, aby ho přijmuli. Zaměstnáním zblbý Řehoř si sám v sobě brouka dlouho ani nepřipouští, ale nakonec teskne po maličkostech, které mu přišly dřív tak nějak samozřejmé.
Nejsem nějaký kafkolog, ale těhle pár stránek je neskutečně natřískaných vnitřní zlostí nad panujícími poměry jakési omezené společenské užitnosti člověka, jak se lidská bytost změní na pouhý nástroj užitku i pro nejbližší a jak ti nemají problém zavrhnout jim nejbližšího.
Nejedná se o lehké čtení. Ale chápu zhruba smysl díla. A když se řekne brouk, představím si jedině Řehoře (Gregora) Samsu.
Čteno poixté.
Jasně Řehořova proměna je hrůzná. Nejen tím, jak se postupně k němu staví pragmaticky založená rodina, ale i tím, jak svou proměnu sám vnímá, jak je stále více jak svými projevy, tak - a to je ještě děsivější - i myšlením jaksi broukovatější.
Depresivní, nadčasové, skvělé, víc není třeba dodávat. Kafku mám moc ráda už od střední.
Moje první setkání s Kafkou. Přestože o životě Kafky toho moc nevím, povídka na mě velmi zapůsobila a obraz hlavní postavy z hlavy jen tak nedostanu. Fungování Řehoře a jeho rodiny je založeno převážně na pragmatismu - když nepřinášíš užitek,nikdo se s tebou babrat nebude. Bohužel mi to připomnělo postavení starých lidí v některých dnešních rodinách, kteří - vědomi si svých omezeních a s pocitem obtěžování okolí svou existencí - vlastně taky raději "vyschnou". Nevím, na co přesně autor při psaní myslel, ale je mi z toho trochu úzko, přiznávám se.
Knihu jsem četla jako maturitní četbu, normálně bych se k ní nedostala. Kniha byla krátká a dobře se četla.
(SPOILER)
Píše se rok 1914 Kafka přemýšlí , co se to děje...? Lidé se nebrání , nebrání své života, poslušně se loučí, poslušně odjíždějí, poslušně umírají za vládnoucí mocné..., poslušně hájit zisky vládnoucích. Ti v nich dávno, po staletí vidí jen užitečný hmyz.
Kafka ve své povídce, vydané ve válečné době 1. světové r. 1915, křičí : nejsem hmyz! Řehoř chce být prospěšný své rodině, zajistit obživu, ale doba ho proměnila a přetvořila v něco : v "to" !
Vládnoucí ho odtrhnou od jeho rodiny tím, proměnil se jen v poslušné, rezignované, depresivní "to".
V té době o sobě a své budoucnosti lidé nerozhodovali. Jejich starostí bylo udržet sebe a rodinu při životě a to bylo těžké i v období míru.
Méně odolní jedinci se zbláznili. Žádné sociální zajištění. Děti umíraly hlady, chyběly ruce na malých políčkách.
Proměnu lze pozorovat i očima člověka chudého na duchu. Náboženství bylo všude přítomné. Postižený čekal na své štěstí, nacházel jen v Bohu.
Bůh člověka stvořil k obrazu svému a dal mu svobodu.
Je jen na každém jedinci, jak se rozhodne, zda si vytvoří ráj kolem sebe nebo se rozhodne kolem sebe vytvořit peklo.
V demokracii se rozhodneme pro lásku, bude se šířit v beztřídní společnosti, před Bohem jsme si všichni rovni.
Máme také na výběr: rozhodnout se pro dokončení plánu Hitlera, vymýtit havěť , Kafkovy brouky.
Kafka nepovažoval lidi za havěť a řval: necítím se tím opovrhovaným, za koho mne máte! Myslím mi to , tak jsem člověk!
Nebudeme-li brát v úvahu historii, bude se opakovat...! Zase jsme hmyzem? /mezi nás pronikl trilící/NADLIDI ?/ , / podlidi? jsou voliči, nemám právo sdělit, své pocity, že je tu cenzura a totalita větší ,než za socialismu? , že v demokracii je nepřípustné občana nálepkovat hanlivě?, protože mám strach o bezpečnost ČR, ps: západní zbraně je zakázáno používat na území RF, co si navaříme, to si sníme sami! Proč vytvářet záminky ke konfliktu? Pro koho je to užitečné, v čí prospěch? Byl to omyl? Bez omluvy to může být chápáno jako záminka a diplomacie, naše politická reprezentace, nás zastupuje a mlčí.../
Plán nadlidí pokračuje? Nyní se Slovani likvidují dobrovolně navzájem... Nechci žádnou agresi, ale zastavit vraždění a neutralitu kolem RF, to je můj názor.
Někteří Němci: musíme v dodávkách zbraní pokračovat . Vyrábět zbraně místo traktorů? Kdyby se dalo chudým do rozvoje zdravotnictví, školství atd.tolik, kolik se jim dalo do zbraní, nebyly by dnes na tom lépe?!
/ Ve třech volbách ,hlasování je tajné, se ukáže naše svobodné rozhodnutí, nemůžeme to svádět na Boha, to co dopustíme my./
Proměna v brouka: Co se stalo s psychikou nezaměstnaných v devadesátých letech ve východní Evropě, když se jim továrny zavřely, prodaly stroje i pozemky, jejich dospělé děti neměly továrny, kde by našly seberealizaci, vládnoucí se vymlouvali: chybí jim praxe..., exekuce, rozpad rodin, bezdomovectví, kriminalita. Vytvořená hospodářská krize a pro některé zisky z válečného průmyslu...!
Číst Kafku znamená, návrat do jeho doby. Toho jsem se vždy obávala, deprese mne nelákala. Zvláště, když je válka nedaleko . Už mám pocit, že strach mě mění ... Člověk musí prožít mnoho bolesti, aby pochopil... Zkušenosti jsou nepřenositelné, proto ti co nezažijí, neuvěří, nepochopí.
Je to napsáno skvěle a už se nebojím doporučit novým čtenářům. Budete jiní, než jste byli před Kafkou. Vtáhne vás k sobě a pocítíte, že zasáhne přímo vaši duši. Mne se tak stalo.
Nadčasové knihy obsahují vskutku geniální myšlenky, ale jak už to tak bývá, samotný příběh je (většinou) jakousi menší "banalitou" a postavy se nezračí v tom nejsympatičtějším světle. Když ale čtenář padne na to, co mu autor prostřednictvím těch zaobalených nevinných souvětí chtěl skutečně sdělit, je kniha, kterou držíme v rukou opravdu k nezaplacení. A toto platí i pro Kafkovu Proměnu.
Když se člen rodiny, na kterém stojí veškeré blaho, stane něčím zbytečným, hnusným, přitěžujícím... Kolik takových brouků je odklízeno z očí rodin, kolik je přehlíženo, hanobeno, týráno nezájmem?
Pro mě osobně velmi silný příběh, jelikož jsem pár brouků znal a znám. Umírají samotní, ztrápení a křehcí, nevážící skoro nic. U rakví poté pár slz, které umně zakrývají spadnuvší kámen ze srdce společně s roky nezájmu. A možná i špetku výčitek, které odezní stejně rychle, jak přijdou.
Premena bolo moje prvé stretnutie s Kafkom. K úvodu prezradím, že to bolo iné ako som očakával. No na otázku, čo som očakával?, asi ani neviem odpovedať. To, čo a ako, sa odohrávalo v tejto prerastenej poviedke bolo ako z iného sveta. Celá poviedka grotesne pripomínala nočnú moru, ktorá má vlastné pravidla, a tie sa skoro nikdy nezhodujú s tými, s ktorými sa riadime počas dňa. Je to ako nepríjemný sen, ktorý akoby deformoval sociálne správanie v kruhu rodiny. Na radikálnu zmenu ako to v takýchto snoch býva, však hlavná postava nepoukazuje, respektíve mu, nepríde divná, patologická a nesprávna. Hlavná postava sa snaží iba prežiť medzi týmito neuveriteľnými pravidlami, ktoré akoby reflektovali pocity, depresie, úzkosti a vylúčenie.
Kafka, či už v Premene alebo Procese, nie sú moja šálka kávy. No, viem sa cez to preniesť a uznať kvality autora aj keby nebol tak uznávaný, čitateľsky populárny. Lebo ak už nič viac, tak som nad obsahom po prečítaní premýšľal aj viac krát.
V rámci snahy dohnat některé mnou opomíjené klasiky padla tentokrát volba na tuto kratičkou, přesto zásadní, povídku. Netřeba psát sáhodlouhé litanie, analýz a rozborů je k nalezení nepřeberné množství, nemám vlastně ani ambice se o jakýkoliv rozbor pokoušet. Jen několik postřehů: text je zvláštním způsobem podmanivý, téma a vývoj příběhu mi hodně připomíná deprese, úzkosti, post-traumatické poruchy, nebo dnešku poplatné vyhoření. Proměnu Řehoře vnímám jako útěk před světem, jako jakousi manifestaci sebenenávisti. Dehumanizace a odcizení je absolutní. Mizí vůle, mizí život. Vedle samotného Řehoře se proměňuje i vztah okolí k němu, a opět lze nalézt paralely k těžkým depresivním stavům, k těžkým melancholikům, dystymikům. Při čtení jsem si nemohl nevšimnout jisté nápadné podobnosti s románem „Odepsaný“ od Osamu Dazaie. Proměna je pochopitelně rannějšího data, přesto oba texty pracují s podobnou absolutní dehumanizací vlastní osoby, touhou zmenšit se, odejít, být zapomenut, přestat být přítěží, zmizet. Naše vlastní mysl nás někdy zavede do strašlivých míst. Doporučuji.
Část díla
Proměna / Premena
1915
Autorovy další knížky
| 2007 |  Proměna |
| 2005 | Proces |
| 1989 | Zámek |
| 2001 | Dopisy Mileně |
| 1962 | Amerika |
Příběh této knihy mě zasáhl. Je to první kniha z maturitní četby, která mě rozbrečela. Bylo to smutné, ale ještě smutnější je, že to takhle v životě chodí. Lidé se k někomu dokáží rychle otočit zády, jen proto, že už pro ně není dost dobrý. Ještě dlouho po přečtení jsem nad tím přemýšlela a myslím, že ve mně kniha něco zanechala.