Proměna
Franz Kafka
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447494/bmid_promena-XIA-447494.jpg
4
4315
4315
Sugestivní fantaskní povídka, kdy se hlavní hrdina, jenž se odcizil sám sobě a smyslu svého života, proměnil v odporného brouka.
Přidat komentář
Četla jsem ji už dvakrát a plánuji si ji brzy přečíst znovu, tato kniha mi ukázala, že povinná četba do školy nemusí být otravná a nudná.
Zároveň je to kniha, kterou jsem měla původně půjčenou z knihovny, ale brzy jsem si ji musela koupit - tak skvělá je.
Je to příběh o tom, že i po proměně Řehoř myslel hlavně na rodinu a jak ji uživí a zároveň je to příběh o odcizení člověka v rodinném prostředí.
Doporučuji k přečtení. 5/5
mám ráda více knih z maturitní četby, ale tato kniha je na prvním místě.
Pro poznání Kafkovy tvorby mi bylo doporučeno přečíst si nejdříve tuto knihu. V komentářích mnoho lidí nenadchla, o to víc mě zajímala. V mé dosavadní četbě doposud převažovaly detektivky, tohle je ale úplně jiný šálek čaje. Co čaje, to je přímo silné kafe. Začetla jsem se a díky dobrým popisům si představovala. Není zde čtenáři "naservírováno" je to tak a tak. Ale každý si v knize najde něco jiného.
Je to momentálně nejdepresivnější kniha, kterou jsem kdy četla. Co se týče samotných vět a jejich návaznosti, tak je kniha čtivá, ale co se týče děje, bylo to pro mě utrpení. Četla jsem knihu k maturitě, sice si ji už tak detailně nevybavuji, ale moc dobře si pamatuji ten hrozný pocit při čtení knihy. Když se kluk promění v obřího brouka a nejde to změnit ...
Povinná četba k maturitě... A nakonec to vůbec nebylo špatné. Zajímavé je, že i po víc než 100 letech je ten příběh aktuální.
Krásná povídka. Řehořovo postavení je neskutečně děsivé. Z jeho bezradnosti mi bylo skoro špatně.
Myšlenková zpověď mladíka, který se přes noc stal ze živitele rodiny nepotřebnou rodinou kotvou... Oceňuji notnou dávku černého humoru a ironie. Chyběly mně pohledy ostatních postav, které jsou v díle popisovány pouze prostřednictvím vypravěčem.
Asi bych nechtěla vidět filmové zpracování. :-D Už tak to byla celkem síla. Jsou tam zajímavá podobenství, chvílemi jakási dávka humoru, ze které mám poněkud rozpolcené pocity. Po jazykové stránce je to takové hodně jednoduché. Za přečtení však stojí.
....a od té doby mám problémy s čímkoliv, co má krovky...
Šílené. Zvrhlé. Nesmírně sugestivní!
[Maturitní četba.] Pozoruhodné dílo, na němž mě obzvlášť zaujaly čtyři věci:
(1) Čekala jsem vypravěče, který se bude od děje cynicky distancovat, ale autor přitom vůbec nebyl necitelně objektivní, jak je patrné třeba ve scéně, kdy spolu smutní matka s Markétkou. Překvapily mě také pasáže, jež Kafka zřejmě nemyslel tak docela vážně – cosi jako humor, není-li to příliš silné slovo. Konstatuje absurdní aspekty skutečnosti, protože jsou její součástí; lze myslet realismus bez humoru?
(2) Dílko není bezvýhradně uzavřené do sebe, místy se autor obrací ven – především když kritizuje nakládání s drobnými zaměstnanci a když ve čtenáři vyvolává úvahy o rodině. Tím samozřejmě nechci říci, že by Kafka tvořil pro někoho jiného než pro sebe; ale psát sociální kritiku do šuplíku je -- zvláštní.
(3) Jistě, Řehoř se neptá, „proč“ se mu to stalo. Ale ptá se zato: „Opravdu to tak je?!“ – a v tom tkví samozřejmě explicitní vnitřní drama, které se tak často „Proměně" upírá.
(4) Je znát, že Kafka skutečně psal rychle, protože jeho styl není zatížený, naopak je přímočarý a lehký: podle toho se také povídka čte. Brutální krásou – a ještě víc zajímavostí – vyniká závěrečná pasáž, kde si rodina ráno vyjede za město tramvají: ta mě zasáhla a otřásla mnou, je to exprese nalakovaná jako idyla. A také Řehořova úvaha: nejsem zvíře, když oceňuji hudbu. Odvolává se k hudbě v kauze humanity…
Proměna je fajn. Četla jsem ji poprvé k maturitě, pak na VŠ na filosofii a nakonec viděla divadelní zpracování. Dá se toho v ní najít více, srovnávat ji s Kafkovým životem, hledat v ní různé významy a prvky. Mě nejvíce zaujala část, jak Řehoře měli všichni rádi jen, pokud jim byl potřebný, něco jim přinášel a dělal, co ostatní chtěli. Jakmile toto zmizelo, změnil se v brouka a nic nepřinášel, ale naopak něco potřeboval, byl na obtíž.
Možná mi uniká pointa knihy, ale mně se tohle zkrátka nelíbilo. Ano, je to čtivé a pozoruhodné téma, ale vystavět na tom celý příběh? Měla jsem chuť některé pasáže přeskočit, jak jsem byla znuděná, ale nakonec jsem ji kvůli délce přelouskala celou. Podruhé už po ní asi nesáhnu.
Nepochopila jsem, co na tom všichni mají. No tak je ten chlap brouk. No tak se lidi v jeho okolí nechovají hezky. A co. Asi mi něco uniklo. Využívali ho a on se nechal, což byl jediný důvod, proč ho měli rádi. Tento námět je v bleděmodrém v každé knize. Hm.
Tak vám nevím. Tohle je na interpretaci hodně těžké. Hodně napovídá Kafkův život, který se v Proměně velmi silně odráží. Těch autobiografických prvků je tam hodně, ale...
Čistý faktografický realismus v kombinaci s iracionálními prvky nechává čtenáře bez jakékoliv berličky a ten si sám musí mnoho věcí domýšlet, aby pochopil, o čem kniha vlastně je a co to všechno znamená. A přesně tohle na knihách miluji. Hledat si v nich své vlastní významy. Něco z toho vám předvedu, ale neberte mě doslova. Budou to pouze moje myšlenky nad knihou. Ani v nich nehledejte odpovědi na otázky, co si myslím, že autor svým dílem chtěl říci. To přiznávám rovnou, že nevím.
Další text bude obsahovat SPOILERY.
Pro mě to byla kniha především smutná až mrazivá. Groteskním situacím jsem se moc nesmál, spíš ve mně vzbuzovaly lítost. Řehoř byl sám, hledal sám sebe, hledal vztah. Nakonec byl ale odvržen i těmi nejbližšími. Přišel o své lidství, ale ne svou vinou. Byl odvržen. Mrazivé je, jak rychle člověk zapomene. I když o druhém víme, že je to člověk, ale je najednou v jakési jiné formě, tak se velmi brzo stává věcí. Nelidskou, Necítící. A ještě navíc na obtíž. Syn, bratr, a přesto z něj nakonec byla jen nepotřebná věc.
Kniha sice vyšla v roce 1915, ale vnímáte taky tu předtuchu holocaustu? Hrdina/spisovatel židovského původu se vnímá jako obtíž pro svou rodinu/společnost. Ta silná úleva, kdy už zemře a nebude způsobovat problémy. Metafora obtížného hmyzu je pro Židy také dosti příhodná. Mohl toto Kafka vnímat už ve své době?
Je hlavní hrdina adolescent, který hledá svou vlastní identitu? I když bude věkově starší, tak mi tak připadá. Je plný protikladů a nejistoty. Má sice jistou pozici v rodině a zaměstnání, ale tak tomu je jen navenek. Ve skutečnosti si myslím, že tu jistotu právě hledá. Je to ale člověk, který své místo vůbec nezná a touží ho najít/získat. Společnost je ale proti němu, a tak se mu to nedaří. Sám se vnímá jako příliš odlišný. Možná proto ta metafora nestvůrného hmyzu. Kým je a jaký je, to v knížce ale není. Vnímám ho pouze natolik odlišného, že musí žít sám. Osudový samotář.
Tak toto jsou tři mé úvahy o novele, která je i přes svou zjevnou fantastičnost, tak surově reálná.
Vybral jsem si ji před lety na Gymnáziu, protože byla z Kafky nejtenčí. :)
Bral jsem ji v duchu ovlivnění existencialismem jako paralelu, že když se Vám staně něco strašného, tak po období litování jste nakonec na obtíž i těm nejbližším a Vaší smrtí se nakonec uleví nejen Vám.
Smutná kniha i když proměnou v brouka usměvnou formou.
Štítky knihy
hmyz bibliofilie, bibliofilství, knihomilství proměna, přeměna světová literatura
Část díla
- Proměna / Premena 1915
Kafkovu Proměnu si můžeme vykládat různě, stejně tak může být diametrálně rozdílné její hodnocení. Já se rozhodně přikláním k těm nadšeným obdivovatelům, kteří ji považují za dílo nadčasové. Na pozadí zdánlivě jednoduchého příběhu z říše absurdity se před pozorným čtenářem vynořují mnohé otázky nutící k zamyšlení. Tím, že povídka nabízí hned několik (podle některých literárních badatelů dokonce až kolem 130) verzí jejího výkladu, lze si vybrat tu, která nám nejvíce konvenuje (tak jako jsme ji sami prožívali). Jen tak namátkou: můžeme mluvit o problému odcizení nebo snad odlidštění, pocitu marnosti či beznaděje, zoufalství.atd.
Povídka je napsána mistrovským způsobem. Obzvlášť oceňuji autorův černý humor.