Promeškané jaro
Hans Scherfig
Román dánského autora líčí kriticky prostředí dánského gymnazia, zaměřeného na výchovu městské smetánky. Kniha začíná kriminální zápletkou, záhadnou vraždou gymnaziálního profesora, vraždou, která je odhalena až po 25 letech na sjezdu abiturientů. Vrah je jedním z žáků, kteří se na sjezdu představují jako většinou úspěšní, solidní občané, kteří se ve svém životě i povolání chovají a uvažují tak, jak je vychovala škola. Román postihuje společenské souvislosti, zdůrazňuje autorův kritický vztah ke kapitalistické společnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1979 , PráceOriginální název:
Det forsomte forar, 1970
více info...
Přidat komentář
Skvele napsane, od zacatku napeti, kdo je vrahem. Popis doby studii mladencu skoly v Dansku zajimavy. Diky CV!
Četla jsem v červenci 2009. Podle mých poznámek:
Knížka o setkání kluků/mužů po 25 letech po absolvování gymnazia s exkurzem do doby studií (připomíná hodně staré české filmy ze škol s Marvanem a Peškem).
Autor hodně používá ironie, s povzdechem uvádí, kam zmizely ideály mládí.
Hezké.
Kniha začíná "vraždou" gymnaziálního profesora Blomma. Jak se jed do těla dostal a zda to byla vražda se ale nikdy nevypátralo. Po 25 letech od maturity se schází třída jednoho gymnázia. Samí pánové z lepší společnosti... A pak už nás děj knihy zavede do doby před 25 lety do hodin jednoho gymnázia v Dánsku. Do gymnázia, kde vládnou třídní rozdíly, kde panuje šikana nejen od spolužáků z vyšších ročníků, ale hlavně od učitelů. Projdeme s jednou třídou celé gymnaziální období od "cucáků" po maturanty. Dočteme se o tom, jak mladý člověk promeškal své "jaro" pouze učením, protože na nic jiného nezbýval čas. O tom, že Ti pánové, co se sešli na srazu abiturientů měli před 25 lety úplně jiné cíle a ambice. O tom, jak je společnost obrousila k obrazu svému. A možná jeden z nich nahlas řekne, že je vrah.....
Autorovy další knížky
1979 | Promeškané jaro |
1961 | Buthus occitanus neboli Osmioký škorpion |
1978 | Záhadné zmizení pana rady |
1967 | Ztracená opice |
1969 | Stratený funkcionár |
Anotace je nepřesná - vražda není (v pravém smyslu slova) odhalena na setkání absolventů školy, ale celá kniha je o tom, co jí předcházelo, co k ní vedlo, a jak to pak s postavami dramatu dopadlo. Doslova odhalena je vražda pouze před čtenářem, ne před účastníky abiturientského sjezdu.
Příběh (časově jsem ho vůbec nedovedla zařadit, půjde asi o nějaký začátek 20. století) líčí životy studentů, kteří se museli léta prokousávat neuvěřitelně těžkým studiem, plným zbytečných vědomostí a provázeným drastickými prostředky, jaké si na ně učitelé - beztrestně a se souhlasem celé společnosti - dovolují - kruté bití, urážky, výsměch, výhružky. Důsledkem těchto postupů je u kluků vypěstován věčný strach, zoufalství, četné komplexy a v jednom případě i takový vzdor, který vede k tragédii.
V důsledku "školního teroru" tak kluci v mládí zmeškají všechna jara, po které by měli spíše vnímat probouzející přírodu, zpěv ptáků, přibývání světla, krásu dívek. Místo toho však po nocích - za pomoci kvanta kofeinu a povzbuzujících léků - jen dřou latinské předpony, německé přípony, anglická slovíčka, francouzské idiomy jen aby se "něčím stali" - dosáhli společenské postavení.
"Všichni se něčím stali. Nestali se však tím, čím se chtěli stát. .... Než je mašinérie uchvátila a přizpůsobila si je, snili o něčem docela jiném." (s. 168-169)
Kniha je kratičká, ale "vydatná". Doporučuji.