Pronásledování bitevní lodi Bismarck
Ludovic Kennedy
V květnu 1941 pronikla německá bitevní loď Bismarck, tehdy nejmohutnější válečná loď na světě, v rámci operace Rheinübung do Atlantiku, a vážně tak ohrozila obchodní trasy, na nichž byla Británie životně závislá. Britská admiralita zorganizovala mohutnou akci, jejímž jediným cílem bylo její vypátrání, uštvání a potopení. Do pronásledování, jež se v osmi dnech odehrávalo na nesmírných oceánských prostorách, do nějž se zapojili i příslušníci jiných národností a při němž přišlo o život přes 4000 námořníků, bylo zapojeno několik desítek lodí… Krátce po půl jedenácté 27. května 1941 se nad planoucím vrakem bývalé pýchy německého válečného námořnictva zavřela neklidná hladina Atlantiku. Skončila tím i jedna z velkých událostí historie námořního válčení a zaujala místo vedle bitev u Salaminy, Lepanta, anglického loďstva s Armadou, u Trafalgaru, Cušimy, Jutska, Midwaye a v Korálovém moři. Doslov Aleš Skřivan, 3. vydání.... celý text
Literatura naučná Historie Vojenství
Vydáno: 2000 , PasekaOriginální název:
Pursuit - The Chase and Sinking of the Bismarck, 1974
více info...
Přidat komentář
Kvalitně a přehledně popsaná kniha o honu na pýchu nacistického námořnictva.
Pro všechny, kteří se o téma druhé světové války zajímají mohu vřele doporučit.
Nedávno jsem četl knihu Bitevní loď Bismarck, kterou napsal člen posádky. Téma mě natolik zaujalo, že jsem si sehnal i britský pohled na tuto akci od Kennedyho. Samozřejmě, že v knize od Kennedyho není tolik detailů z paluby Bismarcka, ale přesto víc než jsem čekal – dokonce dost informací čerpá právě od autora knihy Bitevní loď Bismarck. Kniha od Kennedyho je mnohem komplexnější, kontextovější a čtivější.
Každý čtenář dopředu ví, jak to celé nakonec dopadne - o to težší to má autor. Každopádně tato kniha je velmi čtivým a detailním zpracováním celé operace potopení Bismarka. Někdy až do pedantských detailů, kdy komu spadla helma a jakou barvu měl admirálův telefon. Rozhodně však dokáže čtenáře vtáhnout do pronásledování a následné bitvy.
Navíc se zde promítá i autorova osobní zkušenost z bitvy. Řekněme, že kniha nemá úplně pětihvězdičkovou kvalitu literární, zato faktickou a historickou alespoň na šest, tedy dávám plný počet.
Prenasledovanie a potopenie nemeckej bitevnej lode Bismarck predstavuje jednu z najdramatickejších epizód celej druhej svetovej vojny. Táto Kennedyho kniha je tým najlepším a najsugestívnejším rozprávaním o nej a zároveň je jednou z najlepších kníh o nejakej námornej/vojenskej operácii vôbec.
Drsně a dojemně psaný dokument honu na německý bitevní Titanik. Střídají se pohledy německé, spojenecké, vojínské a grandadmirálské, letecké s námořními. Mám dojem, že si přišli na svoje technici, romantici, bojovníci i pacifisté. Děj svojí ohromností llidskou bytost zastiňuje a podle mého vyznívá protiválečně.
Mix všech možných stylů- doslova reportážní román psaný na základě reálných událostí, který si nic nevymýšlí, nic nepřidává ani nepřikresluje a přesto se čte jedním dechem. Během několika okamžiků se kormidlo dějin otočí do úplně opačného směru, a místo hrdinného boje přichází rychlá a krutá zkáza (HMS Hood), místo slavného návratu do bezpečných vod zablokované kormidlo a konec (Bismarck). Osobně to považuji za jednu z nejlepších knih, které kdy byly napsány o námořních událostech během druhé světové války.
Tohle fakt snad není ani literatura faktu. To je reportáž, román, novela a já nevím, co všechno. Člověk nemůže nesoucítit s těmi, kdo v mrazivém dešti čekali dnem i nocí u obřích děl, zda se z mlhy nevynoří tušený nepřítel. Jde o detailně známou operaci, přesto je to napínavé čtení.
Moje třetí nejoblíbenější kniha. Tak smutná. A tak plná světa, který kamsi mizí. Na jaře 1941 stál hrdý Albion sám a jeho páteří byly lodě, podporované loděmi bitevními – což jsou věci dnes už málem tak pohádkové jako obři z legend. A proti nim stála Kriegsmarine, tvořená z naprosté většiny mladými německými námořníky, s nimiž by v míru kterýkoliv Brit rád zašel na pivo. V téhle knize je všechno – osamocený ostrov, kde se na hosta, který v restauraci nedojedl jídlo, dovážené za takovou cenu (a nemluvíme o penězích), dívali s výčitkou; tragický HMS Hood, který se ze symbolu impéria, jenž desetiletí objížděl svět, ukazoval vlajkoslávu a jehož námořníci rozdávali dětem speciálně pro ně na lodi připravovanou zmrzlinu, změnil během vteřiny v ohnivý sloup, z kterého živí vyvázli tři lidé z 1418; důstojníci milující mořské ptáky a netušící, že přijdou o zrak; málem bláznivě starožitná letadla; chudáci Němci umírající v okamžiku, kdy si mysleli, že jsou zachráněni; vítězní Britové; suchý humor; patos; nepředstavitelná krutost války. To není literatura faktu, to je antická tragédie. A jak řekl „Ludo“ sám: „Už nikdy se to nestane. Ne takto.“
Má první kniha literatury faktu, čtená poprvé na střední škole, poté opět aspoň dvakrát..fascinující příběh lodi, pro mě v mnohém ikonictejsi než Titanic.