Pronásledování bitevní lodi Bismarck
Ludovic Kennedy
Autor zachycuje jednu z velkých událostí historie námořní bitvy – zničení nacistické vlajkové bitevní lodi Bismarck. Potopení tohoto nejmodernějšího plavidla v květnu 1941 nebylo jen dílčím úspěchem britského válečného námořnictva, ale znamenalo především odstranění hrozby britské dopravě v Atlantiku. Doslov Aleš Skřivan; 1. vydání.... celý text
Literatura naučná Historie Vojenství
Vydáno: 1978 , Mladá frontaOriginální název:
Pursuit - The Chase and Sinking of the Bismarck, 1974
více info...
Přidat komentář
Kvalitně a přehledně popsaná kniha o honu na pýchu nacistického námořnictva.
Pro všechny, kteří se o téma druhé světové války zajímají mohu vřele doporučit.
Nedávno jsem četl knihu Bitevní loď Bismarck, kterou napsal člen posádky. Téma mě natolik zaujalo, že jsem si sehnal i britský pohled na tuto akci od Kennedyho. Samozřejmě, že v knize od Kennedyho není tolik detailů z paluby Bismarcka, ale přesto víc než jsem čekal – dokonce dost informací čerpá právě od autora knihy Bitevní loď Bismarck. Kniha od Kennedyho je mnohem komplexnější, kontextovější a čtivější.
Každý čtenář dopředu ví, jak to celé nakonec dopadne - o to težší to má autor. Každopádně tato kniha je velmi čtivým a detailním zpracováním celé operace potopení Bismarka. Někdy až do pedantských detailů, kdy komu spadla helma a jakou barvu měl admirálův telefon. Rozhodně však dokáže čtenáře vtáhnout do pronásledování a následné bitvy.
Navíc se zde promítá i autorova osobní zkušenost z bitvy. Řekněme, že kniha nemá úplně pětihvězdičkovou kvalitu literární, zato faktickou a historickou alespoň na šest, tedy dávám plný počet.
Prenasledovanie a potopenie nemeckej bitevnej lode Bismarck predstavuje jednu z najdramatickejších epizód celej druhej svetovej vojny. Táto Kennedyho kniha je tým najlepším a najsugestívnejším rozprávaním o nej a zároveň je jednou z najlepších kníh o nejakej námornej/vojenskej operácii vôbec.
Drsně a dojemně psaný dokument honu na německý bitevní Titanik. Střídají se pohledy německé, spojenecké, vojínské a grandadmirálské, letecké s námořními. Mám dojem, že si přišli na svoje technici, romantici, bojovníci i pacifisté. Děj svojí ohromností llidskou bytost zastiňuje a podle mého vyznívá protiválečně.
Mix všech možných stylů- doslova reportážní román psaný na základě reálných událostí, který si nic nevymýšlí, nic nepřidává ani nepřikresluje a přesto se čte jedním dechem. Během několika okamžiků se kormidlo dějin otočí do úplně opačného směru, a místo hrdinného boje přichází rychlá a krutá zkáza (HMS Hood), místo slavného návratu do bezpečných vod zablokované kormidlo a konec (Bismarck). Osobně to považuji za jednu z nejlepších knih, které kdy byly napsány o námořních událostech během druhé světové války.
Tohle fakt snad není ani literatura faktu. To je reportáž, román, novela a já nevím, co všechno. Člověk nemůže nesoucítit s těmi, kdo v mrazivém dešti čekali dnem i nocí u obřích děl, zda se z mlhy nevynoří tušený nepřítel. Jde o detailně známou operaci, přesto je to napínavé čtení.
Moje třetí nejoblíbenější kniha. Tak smutná. A tak plná světa, který kamsi mizí. Na jaře 1941 stál hrdý Albion sám a jeho páteří byly lodě, podporované loděmi bitevními – což jsou věci dnes už málem tak pohádkové jako obři z legend. A proti nim stála Kriegsmarine, tvořená z naprosté většiny mladými německými námořníky, s nimiž by v míru kterýkoliv Brit rád zašel na pivo. V téhle knize je všechno – osamocený ostrov, kde se na hosta, který v restauraci nedojedl jídlo, dovážené za takovou cenu (a nemluvíme o penězích), dívali s výčitkou; tragický HMS Hood, který se ze symbolu impéria, jenž desetiletí objížděl svět, ukazoval vlajkoslávu a jehož námořníci rozdávali dětem speciálně pro ně na lodi připravovanou zmrzlinu, změnil během vteřiny v ohnivý sloup, z kterého živí vyvázli tři lidé z 1418; důstojníci milující mořské ptáky a netušící, že přijdou o zrak; málem bláznivě starožitná letadla; chudáci Němci umírající v okamžiku, kdy si mysleli, že jsou zachráněni; vítězní Britové; suchý humor; patos; nepředstavitelná krutost války. To není literatura faktu, to je antická tragédie. A jak řekl „Ludo“ sám: „Už nikdy se to nestane. Ne takto.“
Má první kniha literatury faktu, čtená poprvé na střední škole, poté opět aspoň dvakrát..fascinující příběh lodi, pro mě v mnohém ikonictejsi než Titanic.