Proryvy - útěky na státní hranici ČSSR s Rakouskem

04.04.2018

Docela zajímavá kniha, byť jednotlivé proryvy jsou někdy dost podobné a jejich popis dost často zabrušuje do stylu úředního záznamu nebo protokolu, také jsem někdy dost tápal v zkratkách, které jsou zde zhusta užívané, ale bez vysvětlení, nicméně po chvilce přimýšlení jsem je většinou rozluštil. Spíše jsem se ale zamýšlel nad morální stránkou celé věci, je mi jasné, že autor jako bývalý pohraničník a fanda PS má na věc svůj úhel pohledu, a neberu mu ho, také chápu, že ti kluci na hranicích prostě museli vykonávat rozkazy, ale trochu mě mrazilo při autorově předmluvě, že pohraničníci měli povinnost (pokud selže vše ostatní) použít na narušitele i zbraně, což bych ještě chápal při nějaké přestřelce (uprchlý zločinec, zběh a podobně), ale představa, jak pohraničníci střílí na například na rodinu s dětmi, která se snaží emigrovat do ciziny... tyto případy však autor nepopisuje, resp. pomíjí, vybral takové, kde se víceméně (kromě průšvihu hlídky, že jim někdo prošel) nic nestalo. Prostě, v porovnání třeba s knihami L. Navary, který se věnuje skutečně všem aspektům narušení státních hranic včetně opravdu tragických příběhů, mi přišlo, že L. Kozlovský se snaží Pohraniční stráž vykreslovat v mnohem idealističtějším světle a její temnější stránky poněkud pominul. Nicméně, jak jsem již napsal, nemám mu to vzhledem k jeho profesionální deformaci zase tak za zlé, a celou problematiku je také samozřejmě nutné vnímat v kontextu tehdejší doby.