Prosím tě, mami

22.08.2018

Každá matka přeci ovlivní své dítě, dcery se snaží žít podle toho, jak to viděly právě u své matky. A já ač jsem si v pubertě říkala...."NIKDY, nikdy taková nebudu", jsem naprosto totožná jak moje mamka a dokonce mě moje děti přistihli při tom, že mám , při domlouvání a připomínkách k jejich životu -naprosto stejnou intonaci hlasu, jako moje mamka, jejich babička. A vše se děje pořád dokola... Jak já mamce vyčítala, že je nemoderní, že je bojácná a ustrašená, tak přesně tak se chovám já a moje děti mi vyčítají.... že jsem nemoderní, bojácná a ustrašená Jedno máme ale společné, to nám zůstalo - naštěstí- kouzelná věta.: Maminko , mám tě rád/a... dokáže jak v mojí mamce, tak ve mě vyvolat proud slziček, které nejde zastavit. Snad jen věta mířící od mojí mamky ke mě a ode mě k mým dětem- ..."vždyť já vás taky, fagani moji zatracení..."
A nejvíc se začínám smát, když děti plánují rodiny a bavíme se o jejich dětech, které plánují- těch chyb, co na mé výchově moje děti vidí a čeho všeho se chtějí vyvarovat a co nebudou dělat, protože jsem byla ... šíííílená a pořád ustrašená a vůbec neměli volnost dýchání a pořád se museli jen učit a nic ze života neměli.... No uvidíme za pár let, protože , kdo se směje naposled.... atd....

09.11.2015

Typologie by to byla zajímavá a snad i dobře padnoucí... Kdyby v ní bylo více psychologie a méně křesťanského dogmatismu. Chápu východiska autorů (a taky proč se jim v jejich domovině daří), ale od naučné/ populárně vědecké literatury bych čekala přínos i v případě, že nepatřím mezi nábožensky založenou část populace. Bohužel, ateista nemá možnost v této publikaci nahradit tak frekventované slůvko "Bůh" ničím jiným a značná část pouček, charakteristik i doporučení jej zkrátka míjí. Četba tohoto textu nebyla ztráta času dík chytré popisnosti jednotlivých typů matek - jinak ale těžko mohu doporučit jako solidní zdroj pro výchovu, životní směřování či vztahovou sebereflexi.