Prosím tě, mami přehled
Henry Cloud , John Sims Townsend
Jak nás ovlivnily naše matky. Autoři se zabývají vlivem matek na život jejich dětí. Kniha přináší netradiční pohled na úlohu matky při utváření osobnosti každého člověka. Na řadě skutečných příběhů ilustruje pozitivní i negativní dopad mateřské výchovy ve vztahu k matčiným charakterovým kladům i záporům. Kniha je určena pro každého, kdo chce zlepšit vztah s vlastní maminkou.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Prosím tě, mami. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Typologie by to byla zajímavá a snad i dobře padnoucí... Kdyby v ní bylo více psychologie a méně křesťanského dogmatismu. Chápu východiska autorů (a taky proč se jim v jejich domovině daří), ale od naučné/ populárně vědecké literatury bych čekala přínos i v případě, že nepatřím mezi nábožensky založenou část populace. Bohužel, ateista nemá možnost v této publikaci nahradit tak frekventované slůvko "Bůh" ničím jiným a značná část pouček, charakteristik i doporučení jej zkrátka míjí. Četba tohoto textu nebyla ztráta času dík chytré popisnosti jednotlivých typů matek - jinak ale těžko mohu doporučit jako solidní zdroj pro výchovu, životní směřování či vztahovou sebereflexi.
Často nevíme, z čeho naše problémy pocházejí, proč nás něco rozčílí, proč se nám něco nedaří. Je dobré hledat kořeny problémů. Vztah s matkou je jedním z nejdůležitějších v životě a psychologové Cloud a Towsend umí:-)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Prosím tě, mami v seznamech
v Přečtených | 18x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 11x |
v Chystám se číst | 20x |
v Chci si koupit | 5x |
Každá matka přeci ovlivní své dítě, dcery se snaží žít podle toho, jak to viděly právě u své matky. A já ač jsem si v pubertě říkala...."NIKDY, nikdy taková nebudu", jsem naprosto totožná jak moje mamka a dokonce mě moje děti přistihli při tom, že mám , při domlouvání a připomínkách k jejich životu -naprosto stejnou intonaci hlasu, jako moje mamka, jejich babička. A vše se děje pořád dokola... Jak já mamce vyčítala, že je nemoderní, že je bojácná a ustrašená, tak přesně tak se chovám já a moje děti mi vyčítají.... že jsem nemoderní, bojácná a ustrašená Jedno máme ale společné, to nám zůstalo - naštěstí- kouzelná věta.: Maminko , mám tě rád/a... dokáže jak v mojí mamce, tak ve mě vyvolat proud slziček, které nejde zastavit. Snad jen věta mířící od mojí mamky ke mě a ode mě k mým dětem- ..."vždyť já vás taky, fagani moji zatracení..."
A nejvíc se začínám smát, když děti plánují rodiny a bavíme se o jejich dětech, které plánují- těch chyb, co na mé výchově moje děti vidí a čeho všeho se chtějí vyvarovat a co nebudou dělat, protože jsem byla ... šíííílená a pořád ustrašená a vůbec neměli volnost dýchání a pořád se museli jen učit a nic ze života neměli.... No uvidíme za pár let, protože , kdo se směje naposled.... atd....