Děkuji, sestřičko...
Hana Marie Körnerová (p)
Prosím vás, sestřičko série
< 2. díl
Pokračování křehkého osudu mladé sestřičky, který se odehrává v sedmdesátých letech minulého století v prostředí, které křehkým citům právě nepřálo. Příběh o tom jak si poradit se životem bez cizí pomoci, cestou vlastnoručně ohmataného poznání, vykoupeného občas trpkostí, občas zakopnutím. A někde na té cestě se najde přátelství, láska i schopnost vypořádat se s malichernostmi, které by jinak dokázaly otrávit život.... celý text
Přidat komentář
Oddychové čtení, které mě vrátilo do mých mladých let, která autorka popsala velice věrohodně. Ostatně je můj ročník.
Druhý díl mi připadal o chlup lepší, než první. Autorka se více věnovala podstatě jednotlivého jednání. Ubylo trochu balastu.
Druhý díl snad ještě lepší než první. Těžký, velmi těžký začátek vztahu, kdy oba hlavní hrdinové si udržují morální čistotu z dílu předcházejícího.
Opět ukázána syrovost doby, naši mladí manželé bez příkras a s klacky pod nohami postupují životem.
I přesto, že jim většina nepřeje, jsou spolu silnější a dál si jdou vyšlapávají svou cestičku, která je naplněna láskou a vzájemnou podporou.
Vlastně mě mrzí, že není díl třetí...
Super kniha, co se čte sama, jen se obrací stránky a najednou je konec… a smutek, že se musíte s příběhem rozloučit. Paní Körnerová dokáže mistrovsky popsat situace i myšlení jednotlivých postav, v mnoha situacích jsem se viděla a se Silvií se plně ztotožnila. Škoda, že s ní nemůžu zajít na kafe, určitě bychom si dobře pokecaly:-)
Já prostě můžu od paní Körnerové číst cokoliv a kdykoliv... Její knížky jsou velmi uvěřitelné, čtivé a povzbudivé. Čtenáře a čtenářky vtáhne do děje a často se mi stává, že mne zastihne i svítání. Hlavní hrdinky sledujeme při dospívání v sebevědomé ženy, odhodlané poprat se s celým světem proti zlomyslnému osudu. Nikdy se nelitovat, poučit se z chyb a jít dál za svým cílem. Opět netradičně plný počet, doporučuji ke čtení.
Příjemné pokračování prvního dílu s malinko předvídatelným dějem. Knížka se mi líbila o trochu méně, než ,,Prosím Vás, sestřičko", ale opět jsem se ráda setkala se sympatickou Sylvií. Autorka mistrně popsala prostředí 70. let, nejen z hlediska nemocniční péče, ale i myšlení lidí. Prvomájové průvody, napjaté rodinné vztahy, nedostupnost bydlení, nahlížení na člověka prostřednictvím kádrového profilu, závist a všudypřítomné drbny. Doufám, že se taková doba už nevrátí. Moc se mi líbila postava paní Sedláčkové, která byla krásným protikladem všech těch ,,důležitých paniček".
Milé čtení. Příběh ze života. Nečekejte akce, "dojáky" červené knihovny či velké dramatické zvraty. Knížka je krásným pokračováním Prosím vás, sestřičko. Jsem za něj ráda. Postavy jsou věčně stručně popsány a odbočky od děje se nekonají. Není šance se v knize ztratit. A jak už tu bylo zmíněno, nespěchejte , přečtěte si první díl.Nebojte, zabere to jen chviličku. Jsem ráda, že jsem se k této autorce dopracovala a velmi se těším na další setkání.
Děkuji, sestřičko...
Po přečtení předchozího dílu Prosím, vás sestřičko mi nezbývala jiná možnost, než sáhnout okamžitě po pokračování... Byl jsem totiž strašně moc zvědavý, jaké budou další životní osudy hlavní postavy románu - zdravotní sestřičky Sylvie Vojtěchovské...
Jestliže se Vám dostala do rukou tato kniha a nemáte přečtený předchozí díl, tedy Prosím vás, sestřičko, tak tento díl, tedy Děkuji, sestřičko, na chvilku odložte (dějově by Vám předchozí díl moc chyběl)... Nebojte se, odložíte jej opravdu jen na okamžik, protože ten předchozí budete mít přečtený opravdu za chvilku... ;-)
K samotnému pokračování nezmíním vůbec nic, nerad bych Vám něco předem prozradil... ;-) Nejen tuto knihu, ale i ostatní, zatím mnou přečtené knihy Hany Marie Körnerové, Vám mohu s klidným svědomím doporučit k přečtení...
Sice jsem poslední dobou zavítal do literatury, která je označena jako romány pro ženy, ale já bych je spíše označil jako příběhy ze života... Takže žádná červená knihovna, ale příběhy ze života, které si může přečíst i jakýkoliv chlap... ;-) Tedy já alespoň jo... :-D Jsem rád, že mi knihy Hany Marie Körnerové, Aleny Mornštajnové, Petry Soukupové neunikly... Jednak za to mohu poděkovat mým oblíbeným knižním kamarádkám a jejím komentářům (takže velké díky, dámy) a pak také Ježíškovi, který knihy přinesl manželce... ;-)
Krásné pokračování, velmi čtivé, osudy lidí v komunismu, nespravedlnost a v této knížce obzvlášť drby, drby, drby a jejich dopad. Paní Körnerová se nedá odložit. Spousta situací se vyřešila, ale i tak bych to viděla na 3. díl.
(SPOILER) Jak už napsala maryska09, bylo to trochu slabší pokračování, chvílemi jsem i přemýšlela o odložení... Asi i z důvodu rakoviny rodinného příslušníka. Prostě na to nějak pořád nemám...
Trochu slabší pokračování. Příběh stále baví, ale někdy je zbytečně natahovaný a předvídatelný. I tak stojí za přečtení, autorka má velmi dobrý styl psaní.
Pokračování na které jsme se těšila, stálo za přečtení.
Věřila bych, že se některé situace opravdu staly. Hodně lidí to neměli lehké v této době.
Oldřich a Sylvie nepřízeň osudu zvládli. - Vždyť měli jeden druhého. Oběma jsem fandila a doufala, že je nepotká už nic horšího...
Jsem moc ráda že jsem si přečetla tento poutavý příběh jedné zdravotní sestřičky ze sedmdesátých let.
Velmi ctive, popisuje zivot mladé zdravotní sestry v době komunismu, líbil se mi i první díl.
Autorka opět nezklamala. Oba díly velmi čtivé. Moc pěkně napsaný příběh ze života. Doporučuji
Na pokračování osudu sestřičky Sylvie jsem se vyloženě těšila. Tentokrát se z nemocničního prostředí posuneme více do osobního a rodinného života Sylvie a Oldřicha. Není to ovšem o nic méně akční, než předtím ve špitále. Stále platí, že si svůj vztah a nově vznikající rodinu musejí ubránit před většinou světa, který jim neustále hází klacky pod nohy. Opět skvělý příběh, který čtenáři perfektně přiblíží tehdejší dobu. Ráda doporučím!
Štítky knihy
lékařské prostředí česká literatura zdravotní sestry 70. léta 20. století maloměšťáctví
Autorovy další knížky
2012 | Heřmánkové údolí |
2019 | Hlas kukačky |
2018 | Co neodvál ani čas |
2013 | Kočár do neznáma |
2022 | Jelení vršek |
Moc hezká, stejně jako první díl (ten se mi ale na rozdíl od většiny zde komentujících líbil víc :) ). Zde už tolik, vzhledem k těhotenství Sylvie, nezasahuje do zdravotnictví a líčí hlavně osobní příběhy. Přečteno za dva dny.