Prótagoras
Platón
V úvodu tohoto dialogu se setkáváme s Hippokratem, který žádá Sókrata, aby se za něj přimluvil u Prótágora. Hippokratés se chce u tohoto slavného sofisty učit. Hippokratés totiž ví, že sofista umí udělat člověka dovedným řečníkem. Slyší od Sókrata výstražná slova, jak je nebezpečné kupovat od sofistů nauky, o kterých není jisto, zda-li budou prospěšné či škodlivé. Nato přichází Sókratés s Hippokratem za Protágorou, kde hlavním tématem dialogu je, zda-li jde učit zdatnosti (5. opravené vydání)... celý text
Přidat komentář
Prótagors měl pravdu, Sokrates se moc chytal slovíček a stáhl tak Prótagora spolu ke dnu. Zdatnosti se dá učit.
Výsledky Sókratova dialogu s Protágorou mě nepřekvapily. A právě to je pro mě nejdůležitější, to že mě nepřekvapily, nýbrž naopak jsem na ně byl připravený. Ačkoli Sókrates přidává vědění možná až příliš velkou váhu a v některých částech spíše on než-li Protágoras vynikne jako skvělý řečník, co je schopen zahnat svého protivníka do slepé uličky, tak pro mě byl spis "Protágoras" velice přínosný, protože mi jen dokázal, že Sókrates a potažmo Platón položili základní kámen etickým normám, které v úzké spolupráci s vnitřní reflexí lidských činů přetrvávají ve společnosti dodnes. Zbývá jen otázka, zda přetrvávají díky jejich přirozenosti nebo jen díky tomu, že se nám Platón jejich přirozenost snažil dokázat.
Sókrates na návštěvě u Prótagora. Ačkoliv má být jádrem dialogu možnost učení moudrosti, respektive definice a rozbor možnosti učení zdatnosti (vědění, ctností), spisek se točí spíše kolem sporu mezi stručným dialogem Sókrata a rozvláčným monologem přednášek Prótagora. Sókrates se usilovně snaží chytat Prótagoru na každém slůvku a ten tak brzy ztrácí trpělivost. Avšak nakonec se jeví, že přes veškerou kritiku vede nejdelší monolog právě sám Sókrates.
Velice zajímavé a poučné, ovšem řekla bych, že i tohle je trochu moc, mysl je vážně úžasný nástroj, ale podle mě zlý pán. Nevyžívám se zrovna nad tím, když někdo o něčem moc přemýšlí, ale i přesto Sokrata i Protagoru obdivuji a své doby to byli úžasní muži, kteří se zasloužili slávou až do dnes.
Jeden z klíčových Platónových sepsaných dialogů. Co do složitosti patří tento do složitějších na pochopení. Ovšem nechybí mu určitá ironie Sókrata k sofistům - v tomto případě k Prótagorovi. Jedná se o dílo, po kterém už nikdy nemohl být Sókratés řazen mezi sofisty.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Ústava |
| 1979 | Dialogy o kráse |
| 1993 | Faidón |
| 2008 | Timaios / Kritias |
| 1910 | Obrana Sokratova |
Tady byl Sokrates casto napresdrzku s tim svym brblanim, falesnou skromnosti a hlavne slovickarenim, ktere ale nejspis v originale nebude tak markantni, cestina ma precejen v mnoha ohledech mensi rozlisovaci schopnost, a napr u ustredni zdatnosti to je patrne.
Sokratovy nesmirne ukecany vytky, ze je Protagoras moc ukecanej, jsou vtipny, obzvlast kdyz jsou z obou stran lemovany sokratovejma sahodlouhejma monologama. Ono to vubec pusobi, jakoby si tu Platon svyho hlavniho hrdinu teprve hledal