Providence – limitovaná edice
Alan Moore
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/425667/bmid_providence-limitovana-edice-dNU-425667.jpg
4
103
103
Nejnovější velký opus velmistra komiksového média Alana Moora vrhá světlo na dodnes neprozkoumané hrůzyplné aspekty děl H. P. Lovecrafta. Opulentní hororový komiks je proto právem oslavován jako jedna z nejobsáhlejších knih věnujících se znepokojujícím motivům Lovecraftova díla. Dvanáctidílný epos představuje události předcházející napsání nejslavnějších povídek z mytologie HPL. Zároveň ukazuje důsledky jejich stvoření pro naši realitu a sny. Moore nenechal nic náhodě a podílel se na všech fázích výroby – od příběhu přes kresbu a lettering až po samotné vydání. Výsledkem je mistrovské dílo posouvající hranice žánru, které umožňuje znovu si prožít všechny příběhy klasického kánonu v nových, překvapujících souvislostech.... celý text
Literatura světová Horory Komiksy
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Providence, 2017
více info...
Přidat komentář
Tak jsem to konečně po sedmi měsících, kdy mi tato blasfemická kniha bránila číst jiné knihy, dorazil a mohu říct jen to, že je to GENIÁLNÍ. Od začátku až do konce. Novinář Robert Blake je alter ego Lovecrafta, zde to je tedy Robert Black, ale v Salemu ho dokonce rybí muž osloví pane Blakeu, a to je jen jedna ze stovek drobných Moorových hříček, které všechny rozklíčovat snad ani není možné. Nebo třeba Pickmanův model, nepříliš výrazná a známá povídka, která zde dostává úplně jiné grády. Jo, číst to bez znalostí díla HPL to nemá cenu, musí to být akorát úchylný guláš. Geniální mi přijde i to, jak Moore použil v kontextu asexuálního HPL, jehož někteří dnešní strážci jediných správných pravd a názorů označují za rasistu, homosexuálního žida. Těch (homo, hetero, mezidruhových)-sexuálních motivů (i v Neonomiconu) bylo na mě možná až přespříliš a byly i dost brutal - když si jdou dospívající kluci hrát do opuštěného kostela, tak co jiného, než “si hrát se svými dírkami“, že? Ale vnímám to jako záměrný kontrast mezi autorem a objektem jeho díla, který nepokrytě obdivuje. Nemám s tím problém. Jde vidět, jak poctivě opět Moore nastudoval úplně vše, co na světě o HPL existuje, já se třeba o jeho korespondenci nikdy nezajímal, ale rozhodně může být zajímavá, Moore ji evidentně přečetl do poslední čárky. Taktéž 11. kapitola je jakýmsi extraktem 60 - 70 let vývoje tohoto kultu, kdy jsou popsány asi skutečné události, které se mi nechce dohledávat a Mistrovi budu věřit. Poslední kapitola je pak takové výživné vyvrcholení, kde se všechny nitě potkají a vše se vysvětlí. Moc se mi líbí jak “nejstarší člen řádu“ (ten malý s doutníkem) vysvětluje, jak bylo 20. století těžké, Vykupitele v sedmatřicátém ještě nikdo neznal atd., taky to dává určitou odpověď, proč že Lovecraftův kult pronikl do skoro všech základů popkultury a ovlivnil snad všechny budoucí autory. V některém komentu jsem četl, že čtenář začal přeskakovat deníkové záznamy na konci kapitol – že to je jen shrnutí toho, co se stalo v sešitě – to je hrubé nepochopení celého konceptu a bez těchto zápisků celá kniha nemůže dávat už vůbec žádný smysl. I když přiznávám, že občas to bylo úmorné a taky jsem to párkrát odložil. Ale ty zápisky jsou nedílnou součástí díla.
Hmm, no, byl to příjemný zážitek, asi se budu opakovat, ale je to grandiózní geniální dílo se vším všudy. K tomuto vydání od Arga bylo napsáno už dost, takže se v tom hrabat nebudu, ale nikterak příjemně se to bez bublin s malým fialovým sešítkem nečetlo. Taky tam bylo pár chyb, které bily do očí, třeba překlad Redhook jako Rudý hák, ufff, to mě vždy až otřepalo – přitom Central Hill apod. redakci k překladu nějak nenutil. Kdybych to býval byl tušil, počkám na ten omnibus, který je i s Neonomiconem dohromady a snad se mu podobné chyby vyhly.
Vždy som váhal, či je Alan Moore diabol, alebo boh. Po prečítaní Providence viem, že obaja.
Skvěle zvládnuté převedení Lovecraftova díla do komiksu.Román dějově i kresbami dokonale ukazuje násilí, rasismus, incest, noční mury a sexuální scény, což je v jeho dílech běžné.Žádný brutální horor, ale odporný obrazkový duševní zážitek plný zvratu a hruzy.
Opojná dekonstrukce a reinterpretace Lovecraftových příběhů a motivů, jakož i úvaha o povaze reality, či spíše rozličných realit.
Škoda, že český překlad není bez chyb, jazykově je poněkud kostrbatý a věcně ne vždy přesný (nejméně jedna věta má dokonce zcela opačný význam než v originále).
Dokonalost. Tenhle omnibus je opravdu velký - nejen formátem, ale hlavně obsahem. Pro znalce a fanoušky HPL je tahle kniha povinnost. Kresba více než příjemná a přesto v ní najdete ne úplně hezké obrázky, ze kterých místy opravdu mrazí. Děj tohoto grafického románu je skvělý a deníkové zápisky jsou sice občas velmi zdlouhavé, ale nakonec dodávají knize na uvěřitelnosti a síle. 592 stran je opravdu nabitých textem, takže to rozhodně není kniha na dva večery, ale kniha, ke které se budete vracet a budete ji milovat a těšit se na další příběh. Společenství Stella Sapiente má ve svých řadách totiž velmi zajímavá stvoření... Ano, stvoření, protože ne vždy jsou to lidé...
Tohle jsem si maximálně užila, každý večer jsem se těšila na další kapitolu a dávkovala jsem si to opravdu pomalu.
Dokonalá záležitost, kterou bych chtěla mít jednou doma.
Ohromující. Pomalá výtvarná procházka po lovecraftovských motivech, obvykle jen nahozených bez doslovení či pointy, zdánlivě ojedinělé zastávky na cestě Posla Blacka, doplněných tu a tam otravnou, tu a tam skvělou knihou zápisků, se v posledních dvou sešitech mění ve fascinující orgii obsahovou i grafickou. Je to fantasmagorické, je to kataklyzmatické, je to... naprosto logické. :-)
Když pomineme průser z tisku, kdy celá kapitola je bez textu a je nutné ji číst s přiloženým sešítkem , kde je text tedy dodán, tak to nebylo špatné čtení. Hlavně zbožňuji Moorovu tvorbu a zde se mohl opravdu realizovat :)
Hvězdu ubírám za občasnou zmatečnost + za tu "dobytkárnu" z tisku. Jinak je to opravdu z mého pohledu vydařený počin
Lovecrafta jsem četl již hodně dávno, takže základní přehled v díle mám, ale ne nějaký detailní. Určitě mi kupa odkazů unikala a tak mi celý příběh přišel dost útržkovitý a ne úplně propojený. Spíše to byl road trip po Lovecraftově díle, kde struktura jednotlivých zastávek byla totožná. Hlavní hrdina přijede na místo, kde se ho ujmou místní "zvláštní" obyvatelé, kteří hlavnímu hrdinovi předestřou místní tajemno, které však hlavní hrdina nepochopí, resp. jej interpretuje se zcela jiným významem, který však má rovněž odkaz na Lovecraftovy příběhy, a jedeme dále. Konec byl celkem zajímavý, ten mi přišel jako dobrý nápad, ale k jeho celkovému pochopení bych vedle Lovecrafta musel mít načtena i další díla Moorea, která u nás dosud nevyšla.
Pokud jde o problematickou kapitolu s chybějícími bublinami, tak mne řešení od Arga nijak neuráželo a v kontextu celé knihy mi přišlo jako dobré řešení. Samozřejmě bych takto nechtěl mít celou knihu, ale u jedné kapitoly mi to nevadilo.
Skvělé! Obdivuju jemnost s jakou Moore dovedl proplést jednotlivé náznaky z lovcraftovského díla, tak že fanouška potěší a ostatní neruší. A ten konec:Love! Craft! Jen jediná věc mě poněkud čtenářsky obtěžovala a to částečné opakování děje v deníkových zápiscích.
Hele a mě se to líbilo. Jasně, pokud člověk odhlédne od technologického zpracování knihy a onoho nešťastného vlepeného sešitu, zbyde mu velký průvodce dílem H. P. Lovecrafta, kteréžto samo o sobě také není bez poskvrny. Tím mám na mysli Blakeovi deníky, jejichž obsah mohl více rozvíjet dějovou linku a nebýt pouze trpěným dokončením každého sešitu. Přesto jako celek smysl dávající (pokud znáte ostatní Moorovu tvorbu kolem H.P.L.), libě nakreslené, dobře ukončené. Přimhouřím oči a dám čtyři hvězdy, aby mě Prastaří při návštěvě Arkhamu nevykopli na planinu Leng.
V kontextu Moorea a jeho tvorby těžko hodnotitelné, protože až do samotného závěru je kniha relativně pomalá a nicneříkající, spousta tápání ve tmě. V tomhle ohledu mě zaujalo, že je zpočátku tak realistická, že si skoro říkáte, že jde o dokument k Mýtu Cthulhu. 'Providence' se nesnaží coby vizuální forma až tolik uchvátit a odkrývat lovecraftovské vize Prastarých (i když to vyobrazení Azathotha na konci... hypnotické) a všeho ryzího hororu, jako spíše autenticky zachytit zákulisí a to, co Lovecrafta k sepsání jeho příběhů inspirovalo... aby se v závěru příběh zvrtl do jedné z nejšílenějších fantasmagorií, kterou jsem kdy v grafickém románu spatřil, fantasmagorie hodná právě samotného Lovecrafta. Spíše než ryzí pocta je tohle nuance se spoustou odkazů a přemítání nad odkazem autora z Providence. Nicméně velmi slušné počtení a pro die-hard fans příjemné zpestření o nové úhly pohledu (vnímání reality, snů, vize, jejich vzájemné proplétání a nekonečné prolínání), nad nimiž se Moore zamýšlí a v mnoha momentech opravdu uhodil hřebíček na hlavičku. Je to pro velmi vybranou a vybíravou čtenářskou obec, a to šílenství v závěru dává opět v kontextu Moorea (Strážci) smysl a zároveň je geniální opus magnum poctou Lovecraftovi. Velice zajímavá publikace, ale jak říkám, těžko hodnotitelná, protože po drtivou většinu stránek je to jen bezbřehé a nezáživné tápání, které následuje absolutním šílenstvím v závěru a Moore zkrátka napsal, co do využití grafického románu lepší práce (Z pekla), i když tahle má své nenapodobitelné, jiné kouzlo a jak jinak k Lovecraftovi, než i divné (ale v tom fascinujícím pozitivním slova smyslu). Me likey, Bill Hicks: k? k.
Opus magnum A. Moora sľuboval neviem aké dávky lovecraftovskej hororovej atmosféry. Fanúšik H.P.L. mal slintať blahom a dosiahnuť trvalú erekciu. Aspoň toľko bolo humbuku okolo tohto chystaného titulu. Nič také sa nedialo - až na tú erekciu, ktorá na čitateľa vykúka v skorom každom jednom príbehu. Osobne som z celého komiksového univerza inšpirovaného mýtom Cthulhu sklamaný.
Můj nejoblíbenější komiksový spisovatel se vydal na procházku světem Lovecraftových příběhů a podíval se trochu hlouběji za oponu všech těch nezadaných bádajících hrdinů jeho povídek. A je to opět silný zážitek svědčící o Moorově genialitě, který doceníte díky obeznámení s Lovecraftovým dílem (případně jeho životopisem) - to je zároveň mínus nepřipravených čtenářů, že jim tak dobrý komiks zřejmě nepřijde, protože neidentifikují postavy a propojení s původním dílem spisovatele. V příhodně ilustrovaných příbězích dokáže imitovat styl hrůzy hororového klasika i potěšit fanoušky, nechybí klasické překvapivé pointy a zvraty.
Komiks se mi líbil už od začátku, měl jsem problém si užít dlouhé psané pasáže na konci kapitol (zpočátku nepřinášející mnoho informací navíc, později naopak umí dovysvětlit), ale velmi rychle jsem s postupným chápáním autorova plánu knize propadl. Providence je další ze špičkových děl Moora a pokud je to opravdu jeho poslední dílo, tak se rozloučil na vrcholu.
(Provedení prvního českého vydání je až na ten strašlivý průser s jednou pokaženou kapitolou super, je to požitek knihou listovat. Pozor, finále předpokládá, že už jste četli předchozí díla v sérii (The Courtyard a Neonomicon, které u nás vyšla pohromadě pod názvem Neonomicon).
Chybka se občas může přihodit a zde se Argu podařilo řádné faux pas. Zřejmě jim to nemálo lidí omlátilo o hlavu a sami si za to posypali na ni popel, ale mám-li být upřímný, nejedná se o nic, co by vyloženě zkazilo zážitek z komiksu. Přesněji řečeno doslova mamutí porci komiksu! Řeknu vám, že držet Providence v ruce a listovat v něm je vskutku epochální pocit. Ovšem přejdu rovnou k příběhu. Ten byl poněkud kostrbatější a řadu věcí zanechává jaksi neosvětlenými. Hlavní postava mi připadala trochu nevýrazná a místo aby působila nosně, tak je taková éterická. Co mi ale rozmělňovalo čtení byly sumarizující zápisy z deníku na konci každé kapitoly. Sice více podrobně popisují, co se událo a jaký měl hrdina postoj v daných situacích, ale musel jsem se do jejich čtení přemáhat. Dokázal bych si příběh představit zcela bez nich. Ilustrace jsou obecně nádherné a plně fantasmagorických výjevů, což lovefracťáky moc potěší. A ti ho asi ocení nejvíce, protože spousta věcí je přímo spjatá s příběhy HPL. Dokonce i na něj osobně v příběhu dojde. Z celku jsem sice tolik odvařený nebyl, jak jsem čekal, ale dojem mám z komiksu silně nadprůměrný. Svým obsahem se určitě nejedná o jednohubku a jsem si jistý, že si ho ještě jednou přečtu. Ale vyložené nadšení se nekonalo.
Origo zpracování úžasné, kresba i obálky. Odkazy na povídky Lovercrafta paráda, znalece to potěší. České zpracování, no to je neuvěřitelné co se všechno nepovedlo...
Příběh.. no je to těžkopádný, ještě když člověk čte ty deníkové zápisky za každou kapitolou.. za celkovej pocit dávám průměr, ale možná to změní odstup či druhá četba třeba za rok.
Silně znepokojivá kniha.
Na začátku jsem si říkala, jestli se mi některé věci jen zdají být divné, nebo věřím, že jsou divné, protože si přeji, aby byly divné...a pak jsem prostě začala upadat do nejasného duševního neklidu.
Doma hrajeme deskovky Arkham a Eldritch Horror, Lovecraftova monstra znám, ale aktivní čtenář Lovercrafta nejsem. Myslím, že začnu být...
První dva komixy, rozjezd- byl jsem nadšen. Když jsem viděl Insmouthany, slintal jsem blahem.
časem.... no, texty za komixy jsem začal přeskakovat úplně a četl jen komixy. Závěrem to podle mě úplně zkazil... no.
Initium sapientiae
timor domin –
Strach
z pána
je základem moudrosti.
Sledoval jsem, jaké katastrofické scénáře doprovázely tuto knihu na náš trh. Už jen chyba v jedné větě na zadní straně obalu knihy mě měla varovat. Po rozbalení (kniha ani moc nevoní) na mě vypadnul malý lísteček s nápisem ERRATA, následované omluvou, že na straně 15. bohužel vypadl podklad bubliny, a ten si můžete přečíst na tomto lístečku. Ani se nebudu ptát, kde je strana patnáct v nečíslované knize. A další upozornění je o tom, že v příběhu osmém vůbec bubliny nenajdete. Je to němý příběh :-) :-) :-) Naštěstí už mám tu opravenou verzi knihy, kdy je přímo do knihy vložen ten samý příběh, ale je o pár centimetrů menší a je jen modrý na bílém podkladě – fakt paráda. Lovecraft by Argo považoval za hororové nakladatelství a Moore by z knihy pěkně zešílel, jak někdo dokáže jeho už tak nevýrazný příběh ještě víc zfušovat.
Citát: Pokud vy ženské dostanete volební právo, už mě v téhle zemi nikdo neuvidí.
Ale pojďme k příběhům samotným. Začneme kresbou. Alan Moore si dělal vše. Jak kresbu tak i scénář. A vlastně bych měl upozornit na to, že to není plnohodnotný komiks, protože každou povídku uzavírá několik stran psaného textu. Z příběhů se tak stává ze dvou třetin komiks a z jedné třetiny klasická kniha. Kresba je úplně obyčejná. Ničím nepřekračuje svůj žánr a vlastně jen obsahuje postavy, domy a jejich vybavení. Barva je střídmá až světlejší. Jen celostránkové kresby, které jsou vloženy mezi každý příběh a Galerie na konci knihy, jsou povedené.
Malá ochutnávka:
...knihu napsal Chálid íbn Jazíd.....
...tvrdil, že obsahuje informace, jež potřebuje ke své práci, o prodlužování života a nesmrtelnosti....
...Aha, ano. Čtyři METODY. První se týká STRAVY, druhá TEPLOTY, další je přenos DUŠÍ a na závěr oživení MRTVOLY.
Ovšem ze scénáře jsem zklamán. Strašně mi vadí za prvé ty přeskoky v čase, které zvýrazňují nevybarvená komiksová okna a hlavně z čeho úplně šílím, je strašný zlozvyk začít dialog v půlce věty. Velké procento dialogů začíná třemi tečkami ...a čtenáři tak úplně uniká podstata. Možná o to víc jsem pak ocenil psané listy a slovní „zopakování“ nakresleného příběhu. Jenže faktem je, že slovní doprovod příběhů není nic jiného než opakovaní předešlé kresby doplněné více informacema a větším dějem. Dalším mínusem vidím fakt, že se v kreslených příbězích mluví francouzsky a třeba Arabsky, ale nikdo se nenamáhal tyto dialogy přeložit.
Citát: Myslím, že je důležité udržet věrohodnost fantaskních příběhů tím, že autor poskytne racionální vysvětlení, jak se cosi tak neuvěřitelného mohlo dostat k čtenářstvu.
Nakonec jsem si víc užívat psané pasáže, než chudé kresby. Upřímně, asi by bylo lepší mít celý příběh pěkně napsaný na papíře a vynechat kresbu. Celkově jsem z tohoto počinu zklamaný a i když to vlastně bylo mé první dílo, týkající se mistra Lovecrafta, celkem slušně mi mistr Moore vzal chuť na dalšího Lovecrafta. Čímž se toto „dílo“ stalo prvním i tím posledním.... Vybral jsem jedenáct citátů a vložil je panu Mooreovi na jeho profil. Při čtení těchto dvanácti na sebe navazujících epizod jsem poslouchal metalovou skupinu Helloween a jejich méně známá singlová vydání Mr. Ego (1994), Mrs. God (2005) a jejich studiová alba Master of The Rings (1994) a Keeper of The Keys I. a II. (1987-88)
Citát: Opravdu jsem nevýslovným idiotem....
Štítky knihy
komiksy mýtus Cthulhu lovecraftovský horor
Autorovy další knížky
| 2005 |  V jako Vendeta |
| 2005 | Watchmen: Strážci |
| 2003 | Z pekla |
| 2019 | Providence |
| 2008 | Ztracené dívky |
Wow. Takový byl můj pocit po dočtení tohoto monumentálního svazku. Čtenáře to do hodí do úplně jiných sfér myšlení, nicméně v žádném případě nejde o lehkou četbu; tohle je třeba odměřeně dávkovat a nepřehnat to. Navíc tento komiks vyjeví svou pointu jen tomu, kdo má skrz naskrz načtený Mýtus (a díla související), k tomu separátně vydaný svazek Neonomicon (tento komiks již vyšel i souhrnně ala omnibus) a zápisky hlavního hrdiny Roberta Blacka, rozprostřené napříč celou Providence.
Je pravda, že poslední jmenované zápisy mi zpočátku přišly zbytečně repetitivní; vlastně i příběh se zdál celkem obyčejný - mladý muž sekne s novinařinou a shání podklady pro svou románovou prvotinu. Robert Black mi díky těmto zápiskům nebyl zcela sympatický. Na jednu stranu se s ním totiž naprosto přesně shodnu například v jeho kritice Draculy i vidění toho, jak by měl strašidelný příběh fungovat. Na stranu druhou nemám rád když lidi píší nebo mluví o tom, co by všechno chtěli psát (toho je ten deník plný) místo toho, aby raději reálně šli něco tvořit. Pokud si ale odmyslím tento návod jak být neúspěšným spisovatelem a dobrým filozofem, funguje to. Navíc to fňukání nad tím, co všechno by chtěl Black psát, je úmyslné a ve výsledku podstatné pro pointu celé knihy.
Jak vidno, nejde pro knihu o pohodlné (části přeskakující) a nesečtělé (či rovnou Mýtem nedotčené) literární obdivovatele. Dalo by se říct, že je v Lovecraftovském stylu určena vybraným jedincům, kteří dokáží rozklíčovat narážky na celou plejádu autorů a příběhů, které se na sebe hemživě vrství a rozpadavě propojují. Pozornost čtenáře je vyžadována i v rámci kresby a dialogu, kde je třeba se plně soustředit co-kdo-kde ta která postava říká (přičemž mi třeba spousta narážek došla až o pár kapitol později). V tomto ohledu je škoda kapitoly 8, kde zmizel text a já si jej musel číst z errata sešitku, což nebylo úplně ono. Kresba mi hodně seděla, místy je až precizně vymazlená - zejména pak závěr knihy. Tento komiks, či lépe řečeno vizi, propojující celý Mýtus do jednoho celku, jsem si nesmírně užil. A ani tentokrát není název knihy samoúčelným lákadlem!
Normálně se tak nerozepisuju, ale toto dílo si má slova obdivu zaslouží. Místy se v něm sice hůře orientovalo a ani já nepojmul všechno, ale šlo o zážitek stěží popsatelný slovy. Nejde o vstupní bránu do universa Mýtu, spíše o nouzový východ pro ty, kdo už jej dobře znají a zoufale hledají cestu ven; takoví čtenáři si Providence užijí do poslední kapky slizu.