Děti Prstence
Larry Niven
Čtvrté pokračování jedné z nejslavnějších SF ság, příběhu o Prstenci, stavbě obklopující vzdálené hvězdy, která je domovem trilionů různých druhů obyvatel a oplývá zázraky techniky. Louis Wu, účastník výpravy na Prstenec, je zapleten do meziplanetárních intrik, v nichž válka a nová nepřátelská zbraň hrozí roztrhat Prstenec na kusy. A potomci budovatelů musí sehrát nebezpečnou hru, aby zachránili obyvatelstvo Prstence a vůbec jeho existenci.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2005 , BaronetOriginální název:
Ringworld's Children, 2004
více info...
Přidat komentář
Povedený závěr příběhu Prstence a všech kotrmelců Louise Wu a jeho "přátel". Knize velmi prospěl návrat Nivena ke klasické sci-fi ve stylu Neutronové hvězdy a prvního Prstence. Není to tak "fantasy" jako Stavitelé a Pánové a lépe se to čte. Je to zábavné a závěr překvapivý. Zkrátka stet!
Pro mě celkem překvapivě lepší než předchozí dva díly. Hodně mě to bavilo, až na posledních 50 stran, kdy zase došlo na honičku protektorů přes přenosné disky, což je nudné dle mého názoru. Nicméně konec je taky dobrý, takže v pohodě. Za mě 4*
Autorovy další knížky
2000 | Prstenec |
1999 | Pekelná hrozba |
1997 | Tříska v božím oku 1 - Džin v láhvi |
2001 | Odkaz Heorotu |
2000 | Stavitelé Prstence |
Na okraji Prstence se spojené flotily snad všech ras Známého vesmíru připravují k válce. Protektoři spolu s omlazeným Louisem Wuem a jeho potomky jsou připraveni svůj domov ochránit za každou cenu. Počtvrté a naposledy se vydáváme do světa, obývaného triliónem nejrůznějších bytostí, obývajících gigantické rotující vesmírné těleso a snažících se v tomto podivuhodném výtvoru neznámých Stavitelů přežít a radovat se z každého nového dne. Larry Niven šel do sebe a po nanicovatém předchozím díle přichází znovu s poměrně solidním příběhem. K cenami ověnčenému úvodnímu Prstenci to má sice pořád daleko, ale Děti Prstence už mají alespoň nějaký řád, strukturu a sem tam i nějaký ten nosný nápad. Pořád sice nechápu, proč si zvolil mezidruhový sex jako alfu a omegu komunikace mezi obyvateli Prstence (přičemž mu v každé knize cyklu věnuje až neúměrně mnoho prostoru), ale nechme každému jeho „úchylku“, ať se s ní popere, jak sám chce a umí. Děti Prstence každopádně završují ságu, která se od úžasného a podnětného vstupu dokázala propadnout až do hlubin pekla a neskutečné nudy. Naštěstí pro nás jsme se na poslední chvíli dočkali odrazu od dna a nějakého toho vzpomínání na lepší časy.