Průsečík
Jiří Pehe
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353623/bmid_prusecik-341-353623.jpg
4
18
18
Zdánlivě banální milostný trojúhelník stárnoucího vysokoškolského učitele a projektanta Tomáše se jedinou událostí mění v hru paralelních světů. Bodem obratu poslední novely Jiřího Pehe Průsečík je autonehoda, k níž dojde během Tomášovy cesty do Mnichova, kam míří se svou milenkou Karlou, která náhle a beze stopy zmizí. Momentem nárazu se osudy postav štěpí a zdánlivě skutečné reality se vrství jedna přes druhou. Průhled z jedné „skutečnosti“ do druhé poskytuje postavám v určitých chvílích znepokojivý sen, který dokáže tušenou alternativní realitu na okamžik palčivě zhmotnit. Všechny varianty příběhu jsou dokonale promyšlené, přesně vystavěné a propracované, záhadné a nevysvětlitelné zmizení milenky je v nich konfrontováno s pragmatickým a střízlivým přístupem hlavního hrdiny. Na tomto pozadí vyniká křehkost životních jistot a zdánlivé smysluplnosti, které ve svých životech považujeme za samozřejmé. Atmosféru nejednoznačnosti dotváří motiv Sibeliovy hudby, která nese poselství, že „lásce nestačí jeden čas a jeden prostor“ a že „Bohu nestačíme v jedné podobě“.... celý text
Přidat komentář
Náhodou jsem na knihu narazil v knižním outletu a protože mám komentáře Jiřího Pehe rád, byl jsem zvědavý na delší prózu.
Příběh byl rozehraný velmi nadějně a vznášela se nad ním aura jednak porevolučního nadšení a svobody a jednak určitého tajemna. Z anotace jsem čekal něco trochu jiného, ale přesto mě začátek opravdu bavil. Jenže potom už to bylo horší. Ne že bych se u Průsečíku nudil, ale text zkrátka nějak neplynul a v jednotlivých dějových linkách se dost přešlapovalo na místě.
Jak mám rád autorovy politické komentáře, do Průsečíku byla politika vměstnána až moc na sílu. Když se zrovna konverzovalo, řeč se na politiku stočila velmi často. Křiklavým příkladem toho, jak moc se do některých částí textu politika nehodí, bylo první vyprávění Karla Jindráka, který jako trestaný automechanik v dopise jen tak prohodí, že byl "velkým příznivcem doktora Sládka" a proto ho popudil Rom tančící s "bílou" (ani psát se mi to nechce) dívkou. Opravdu bylo nutné jít až do takových stereotypů?
Celkové poselství knihy bylo ale vlastně pěkné a ztotožňuji se s ním - bezesporu jsou okamžiky, které determinují naše životy mnohem více, než jiné, tyto okamžiky mohou být svým způsobem katarzí. A bezesporu jsou i lidé, kteří naše životy změní, a to bez ohledu na to, jak dlouhý čas jsme s nimi strávili.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
| 2012 | Intelektuál ve veřejném prostoru |
| 2016 |  Tři tváře anděla |
| 2021 |  Babišistán |
| 2012 | Krize, nebo konec kapitalismu? |
Známý politolog Jiří Pehe má neopakovatelný způsob vyprávění a nápady, které nejsou tuctové; myslím, že jeho knihy jsou k velké škodě opomíjeny. Také v Průsečíku si Pehe vyloženě libuje v konstruování nových možností, v propojování příběhů, které se možná staly, možná nestaly, možná by se mohly stát. Úsporný styl není pro každého, ale mně sedl. Jen té politiky bylo myslím v Průsečíku zbytečně moc, samotný příběh tolik politiky určitě nepotřeboval. Jinak vřele doporučuju.