• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Jiří Pehe

Poslední útěk Adama Drechslera

„Knihu jsem si vybrala,protože se mi moc líbil autorův román Tři tváře anděla. Bohužel jsem se zklamala. V knize je někoĺik dějových linek a to román tříší ,a ta která by mě zajímala nejvíc je jen načrtnutá. Kdyby autor dotáhl do konce co je zde jen naznačeno a to,že chtěl popsat život v jednom bytě v Pařížské ulici na příbězích jejich obyvatel napříč minulým stoletím,tak by to bylo jistě velmi zajímavé. Bohužel se ztratil v nesmyslných popisech myšlenek papouška Žaka,smyšleného goléma a nakonec ve zkuhrání emigranta,který se po sedmi letech od opuštění republiky, divý jak je to tady šedivé,jakoby by byl v cizině roků padesát. A jeho fňukání nad tím,jak přišel vlastní vinou o ženu,kterou miloval a proto nám musí sdělit,že i když byl borec a o další sexualní zážitky neměl nouzi,nikdy už nebyl šťastný. No a konec jsem vůbec nepochopila. Buď se hlavní postava zbláznila nebo snad usla a zdálo se jí ,že se sešla s postavama, které sama vymyslela,těžko říct“... celý text
— knihomol1819

---

Na konci světa. Úvahy a glosy o povaze naší současnosti

„I když to není příjemné čtení, Jiří Pehe umí psát a uhodit hřebík na hlavičku. Jeho texty lze jen doporučit.“
— Janek

---

Na konci světa. Úvahy a glosy o povaze naší současnosti

„Proč jsme tam, kde jsme? A jak nastavit hodnotový systém? To je asi tak v kostce to nejstěžejnější, nad čím se Jiří Pehe (filozof a politolog) v této útlé knížce svých úvah zamýšlí. Stojíme totiž na křižovatce (z dějin víme, že zdaleka ne poprvé) kdy morální a kulturní hodnoty hledají pevnou půdu pod nohama. Řešením by samozřejmě bylo, nastavit si správný hodnotový systém, jenže, právě to se nám/světu moc nedaří! Jen si představte, jak by to na světě vypadalo, kdyby se lidé naučili tolerovat odlišné názory a respektovat diskuzi. Jenže takový svět není, a tak to nikdy zatím nefungovalo, tak, jak by třeba mohlo. Podle pana Peheho (a musím s ním souhlasit), abychom tohle zvládli, měla by se společnost nejdřív ze všeho vypořádat s temnými stránkami vlastních dějin, což, přiznejme si to rovnou (vesměs, tedy globálně) taky nefunguje. Navíc, právě globalizace poslední dobou dost mění paradigma! „Jenže i naše chápání historie se zkomplikovalo. Jako by se už neodvíjela tak lineárně, jako tomu bylo dosud – tedy z minulosti do budoucnosti. Mlýn globalizace semlel dohromady jak západní modernitu, tak společnosti, z nichž některé jsou ještě hluboce „předmoderní“. Některé z těchto společností vidí co nejrychlejší přechod k „západní“ modernitě jako svůj cíl, zatímco jiné ji programově odmítají. V globalizovaném světě si tak činí nároky na univerzálnost celá řada soupeřících výkladů světa.“ Pan Pehe popisuje (a není to zrovna příjemné čtení) proměnu společnosti a demokracie samotné. A že je o čem psát, totiž, i naše novodobá historie je poznamenaná dost velkou řadou traumatických událostí :-/. Zdá se, že náš svět je velmi složitým místem pro život. Budovat demokracii fakticky není snadným úkolem, a taky se nám to zatím tak úplně nedaří (navíc, třeba na naší soudobé politické scéně opravdu nemáme moc vzorů), a co je asi ještě důležitější, a na co bysme neměli zapomínat, nejsou to totiž politici a instituce, to, čemu říkáme demokracie, jsou to hlavně lidé a jejich kultura, sdílené hodnoty! Proto je veřejný prostor (jak říká pan Pehe) tak důležitý, a úcta k pravidlům … vím, že se dneska hodně mluví o jejich relativnosti (vzhledem k okolnostem, místě, času, prostoru), jenže, možná, že některé hodnoty by si mohly činit nárok na to být globálně univerzální (co třeba taková slušnost, nebo respekt)? „V jistém slova smyslu mohl být postmodernismus ovšem také viděn jako vyvrcholení určité bezradnosti západní civilizace po „smrti Boha“. Pro některé teoretiky se stal v tomto smyslu jakýmsi dekadentním vyústěním přílišného důrazu západní civilizace na individualismus, který se může opravdu svobodně realizovat jen v relativistickém supermarketu hodnot, identit, zboží a informací.“ Tahle útlá knížka je dost zajímavým čtením o konci světa rozumu, co nás ale čeká za horizontem budoucnosti nevidí samozřejmě ani ona … no, možná trochu natahuje krk a na špičkách vyhlíží v dálce zamlžený okraj … událostí budoucích :-). „… ukázalo se, že západní racionalismus je dvousečná zbraň. Jedna jeho tvář byla reprezentována vírou v postupný pokrok … druhá … vírou, že lidský rozum dokáže změnit lidstvo k lepšímu …““... celý text
— alef

---

---

Tři tváře anděla

„Tři generace vyprávějí své životní příběhy formou dopisů a deníku. Silné čtení.“
— lencin

---

Babišistán

„V množství literatury, která o mafiánovi, který se stal premiérem, vychází, je těžké cokoli nového objevit, přesto neuškodí mít pohromadě dvacet komentářů od těch, kteří mu sloužit nechtějí a šíře se zabývají jeho vlivem na mediální prostor. Ten, kdo je s nimi názorově na jedné vlně, bude s většinou souhlasit (snad jen s trošku problematičtějším příspěvkem Martina Gromana, který věc možná zlehčuje a jako by nevidí důsledky) a dá si dohromady poměrně komplexní obraz destrukce kdysi důležitých a tradičních médií, která už se nejspíš dohromady nikdy nedají. Kniha má tak stejný problém jako jí podobné - ti, ke kterým by měla mluvit, ji ani neotevřou, protože "je to všechno kampaň" a ti ostatní si jen upevní svůj názor. Přesto je důležité, aby podobné sborníky vznikaly. 80 %“... celý text
— callahanh