Poslední útěk Adama Drechslera přehled
Jiří Pehe
Veřejně známý intelektuál a spisovatel Adam Drechsler tuší, že brzy podlehne vážné nemoci, a vypraví se na svou poslední cestu přes oceán. V letadle se však seznámí s dívkou, která by snad jeho odcházení mohla dát ještě nový směr. V lehce mystifikačním „autobiografickém“ románu Jiřího Pehe nás vypravěč skrze rozhovor dvou lidí stojících na opačném konci životní cesty provede osobní historií českého emigranta, v níž se odrážejí dějiny naší země posledního více než půlstoletí. Sledujeme jeho dramatický útěk přes tehdejší Jugoslávii, život v New Yorku, práci pro Svobodnou Evropu v Mnichově, a nakonec pendlování mezi rodnou zemí a Amerikou. Ke klasickému motivu vykořenění exulanta, který přišel o původní domov a nový už vlastně nikdy nenašel, se tu přidává bolestná ztráta životní lásky, s níž se hlavní hrdina nikdy nesmířil. To je však pouze jedna linie vyprávění. Zatímco mladá doktorandka Natálie dychtí po podrobnostech z Adamova života, protože by o něm ráda napsala knihu, on se ji marně snaží přesvědčit, že nejen jeho život, ale i dílo se brzy propadne do nicoty. Skepticky uvažuje nad marností lidského konání a nemožností vnější svět poznat a pochopit. Ironicky se staví i k těm, kteří se o to v dobré víře snaží. K intelektuálům, spisovatelům, tedy i sám k sobě. Neméně atraktivní jsou pasáže, kde Adam nechá Natálii a spolu s ní i čtenáře nahlédnout pod pokličku spisovatelského řemesla. Před očima nám tak vzniká – nikdy nedokončený – román o historii jednoho domu v Pařížské ulici v Praze, jehož příběh se autorovi brzy vymkne z rukou. Prostřednictvím dvou originálních vypravěčů, papouška Žaka a golema Josilleho, se postupně propadneme do fascinujících dějin pražského Židovského Města. A spolu s Adamem Drechslerem se můžeme ptát, kdo je vlastně vypravěčem onoho románového i jeho vlastního příběhu.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Poslední útěk Adama Drechslera. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Mix příběhů, které zdánlivě spolu nesouvisí. Mně pak hodně oslovila emigrace z Československa, pryč od komunistů.
Papoušek Žako představuje tvora, který disponuje hlubším chápáním vztahů – člověk jej díky řeči a rozumu, tedy kategorizaci a strukturovanému myšlení ztratil (prý k němu má možná ještě přístup dítě, než si jej řeč podmaní). Jak se tahle vlastnost u papouška projevuje reálně? Vůbec nijak – Žako má plný zobák lidské řeči, je nadmíru chytrý (protože jej autor takového chtěl mít), ale zcela v lidských mezích – jeho vnímání je prakticky nerozeznatelné od člověka. Dokonce, navzdory jeho proklamované zvířecí jinakosti, jej nic jiného než lidský svět ani nezajímá. Je to podivné, ale takhle v Peheho románu funguje prakticky vše – bezpečné a omezující kategorie bez fantazie pohlcují vše. Včetně toho, čemu má být vlastní neuchopitelnost a překračování (kéž by...). V knize se tak prakticky nic neděje – až na několik málo poutavějších scén vše plyne nudně, nepřekvapivě a těžkopádně, a to přes několik stupňů fikčních rovin (tradiční schéma vyprávění ve vyprávění). Problém ovšem rozhodně není v námětu. Autor má vůbec podivuhodnou schopnost převzít množství zajímavých témat, myšlenek a postupů a banalizovat je, vyprázdnit, zbavit potence. Místo toho text napustil myšlenkovými floskulemi, otřepanými variacemi tradičních střetů a boomrovským patosem.
Související novinky (1)
Knižní novinky (19. týden)
09.05.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Poslední útěk Adama Drechslera v seznamech
v Přečtených | 16x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 30x |
v Chystám se číst | 16x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
česká literatura komunismus psychologické romány vystěhovalci, emigranti totalitní režimy intelektuálové české romány
Autorovy další knížky
2018 | Proč?: Proč je Zeman prezidentem. Proč jsme tam, kde jsme |
2012 | Intelektuál ve veřejném prostoru |
2016 | Tři tváře anděla |
2021 | Babišistán |
2012 | Krize, nebo konec kapitalismu? |
Knihu jsem si vybrala,protože se mi moc líbil autorův román Tři tváře anděla. Bohužel jsem se zklamala. V knize je někoĺik dějových linek a to román tříší ,a ta která by mě zajímala nejvíc je jen načrtnutá. Kdyby autor dotáhl do konce co je zde jen naznačeno a to,že chtěl popsat život v jednom bytě v Pařížské ulici na příbězích jejich obyvatel napříč minulým stoletím,tak by to bylo jistě velmi zajímavé. Bohužel se ztratil v nesmyslných popisech myšlenek papouška Žaka,smyšleného goléma a nakonec ve zkuhrání emigranta,který se po sedmi letech od opuštění republiky, divý jak je to tady šedivé,jakoby by byl v cizině roků padesát. A jeho fňukání nad tím,jak přišel vlastní vinou o ženu,kterou miloval a proto nám musí sdělit,že i když byl borec a o další sexualní zážitky neměl nouzi,nikdy už nebyl šťastný. No a konec jsem vůbec nepochopila. Buď se hlavní postava zbláznila nebo snad usla a zdálo se jí ,že se sešla s postavama, které sama vymyslela,těžko říct