Průvodce povětřím a tmou
Ludvík Němec
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/129058/bmid_pruvodce-povetrim-a-tmou-Jjp-129058.jpg
4
38
38
28 lekcí z česko-české konverzace pro naprosté začátečníky. S pozoruhodnou upřímností vypovídá autor o lidském charakteru, vztazích mezi lidmi, o počínání člověka v mezních situacích. Příběh je situován do prostředí brněnského hradu Špilberku a průvodců po jeho kasemantech. Román je stylizován jako svérázný "průvodce" mladého člověka životními situacemi.... celý text
Přidat komentář
„Kdo do nebe hledí a po zemi chodí, snadno se uhodí...“ /knižní moudro/
KONTROLNÍ OTÁZKA
„Byli jste někdy v Brně na Špilberku?“
V téhle knize máte jedinečnou šanci poznat ho trochu jinak … a ti, co už tam byli (jako třeba já), si tuhle speciální průvodcovskou výpravu užijete možná ještě víc :-).
Co vás čeká? Uzavřený mikrosvět Špilberku, s jeho historií, kasematy, turisty a samozřejmě průvodci, kteří, všichni dohromady, tvoří … „dokonalej obraz světa“
(Pozn. č. 1. kvality života v letech 90-tých!)
… a z něj byl vytvořen opravdu zcela mimořádný průvodce, samozřejmě řádně vysvětlující vše, co byste měli vědět, s čím byste se mohli setkat a co můžete od návštěvy Špilberku očekávat, a to vč. poznámek, vysvětlivek, studijních materiálů, kontrolních otázek a cvičení, kde si probíraný jev můžete řádně osvojit … vše řádně upraveno do lekcí se zvyšující se obtížností vč. opakování, protože jak víme, je to matka moudrosti.
Tak tedy, začínáme …
VÍTE, ŽE …
… brněnský Špilberk, pověstný žalář národů, navštívilo ročně – než byl uzavřen pro adaptaci – přes 200 000 návštěvníků z celého světa?
… jeden z nich napsal do pamětní knihy v bývalé kapli: „Nebylo by rozumnější pěstovat tady žampióny?“
KONTROLNÍ OTÁZKA
„Myslíte si také, že lidé uvěří spíš výmyslu, než pravdě?“
Ať už to je, jak chce, při čtení myslete na to, že „se člověk prostě někdy musí zasmát, místo, aby brečel.“
„To máte od starýho Gabriela?“ zeptala se Kateřina.
„Ne“, pravím procítěně, „z vlastní zkušenosti.“
/další z mouder tohoto mimořádně zajímavého průvodce/
Někdy mě „honí mlsná“, a to nejenom na sladkosti, ale taky na knížky, znamená to, že mám najednou z ničeho nic „chuť“ … na nějakou laskominu, jednohubku, lahůdku, prostě „na něco“ a neptejte se mě na co, já to taky nevím, a tak hledám a hledám, až „to něco“ naleznu, až mi to „cvrnkne o nos“. Tak přesně při takové příležitosti jsem nalezla tohoto průvodce, neočekávajíc nic a přitom něco, cokoliv … navíc, jak jsem si tak hledala, zjistila jsem, že se hodí do čtenářské výzvy (kniha, jejíž název má 21 písmen), takže … dvojitá trefa :-) … nedejte pak 5*, zvlášť když jsem se dobře pobavila, a věřte nevěřte, i poučila /možná víc o mezilidských vztazích, než o historii Špilberku/.
/lekce 8/
NÁVŠTĚVNÍK „A jak dlouho tu ti lidé vydrželi?“
JAN „V dolní části kasemat umírali po pár týdnech, v horní vydržel například Babinský patnáct let.“
NÁVŠTĚVNÍK „A jak dlouho myslíte, že tu vydržíte vy …?
VÍTE, ŽE …
… velká část tohoto příběhu je zcela smyšlená … především postava starého Gabriela opravdu nemá nic společného s kterýmkoliv průvodcem na národní kulturní památce Špilberk,
… zřejmě nejméně pravděpodobná část tohoto vyprávění … se zakládá na pravdě.
Kniha je psána trochu jinak, ale mně to nevadilo a povídání ze socialismu bylo celkem zajímavé.
Nenáročné vyprávění o jednom roce průvodcování 18letého Jana na brněnském Špilberku za socialismu, i jak na vlastní kůži zakusil, že svého života se člověk musí účastnit nikoli jako divák, ale jako hybatel.
Pokud vás hned nechytne ta forma lekcí (jako mě), zkuste chvíli vydržet. Možná pak zjistíte, že umožňuje něco, co prostý text ne - třeba namířit na vás prst kontrolní otázkou (a co vy?) nebo doplňovačkou přizvat vaši fantazii - takže z úplně obyčejných situací dokáže vytěžit až překvapivě hodně. A vy si třeba uvědomíte, že tohle trochu přidrzlé burcování je vám vlastně docela příjemné.
---
"Život je jako trubka. Musíš do něj napřed pořádně foukat, abys něco uslyšel."
Jak jsem viděla ve Výzvě téma o Brně, hned mě napadla tahle knížka, taky jedna z mých oblíbených z dob dávno minulých. Pamatuju si, že na mě v mých 18., kdy vyšla, působila jako zjevení. :) Je pořád moc dobrá, a je dobře si připomenout, co v nás kvasilo na sklonku dob, o nichž se dnes učí moje děti ve škole v dějepise.
Kontrolní otázka (pro starší ročníky, 1972 a starší): Dávali jste bolševikovi v roce 1988 rok, maximálně dva? ;-)
,,...............představovat si něco je občas stejně potřebné jako něco zažít.."
Příběh z prostředí špilberských průvodců o mezilidských vztazích z osmdesátých let minulého století. Trochu jiné reálie, ale podobné hrdiny s rozmanitými charaktery a osudy potkáte i dnes. Knížka zaujme originální formou , potěší autentickou atmosférou kolem hradu. Zvlášť pokud Špilberk znáte,nebo jste tam alespoň byli.
Podivným způsobem psaná, podivným způsobem vtáhne do děje a už nepustí a tím, že jsem z okolí Brna a na Špilberku a kasematech jsem byla, tak o to zajímavější čtení a atmosféra. Postavy velice dobře zpracované, že se stanou člověku blízké.
Malý nenápadný skvost a pro mě o to větší překvapení, že jsem o knize nic předem nevěděla. Civilní hrdina v (relativně) civilních kulisách, žádné nerealistické zvraty ani velká historie - ač by si o to prostředí a doba říkaly. Zato několik malých lidských příběhů, smutných, směšných a dojemných zároveň, které nejsou jednoduché ani jednoznačné a přemýšlím o nich od přečtení stále. A že to chce pečlivé čtení, aby se dalo postihnout všechno, co autor jen naznačí, ani nevysloví.
Forma "učebních lekcí" je dominantní, ale výborně funkční, nalomila mě natolik, že jsem někdy kolem půlnoci získala pocit, že se mi autor posmívá, a začala poctivě plnit uložená cvičení. V konverzaci se nejspíš nezlepším, ale čistit v jednu v noci spáry v koupelně a přemýšlet přitom, kolik lidí jsem kdy drobně zradila, to je zážitek, který mi knihy obvykle nezprostředkují.
Už dlouho mě takhle kniha nějakého českého autora nevtáhla do děje. Ač útlá, Němcova "příručka" se četla jedním dechem. Dokonce u mě vyvolala silné emoce a spřátelila mě s postavami, což už se žádné beletrii dlouho nepovedlo. Příjemně strávené chvíle. Knihu mohu doporučit všem, kteří si chtějí přečíst něco vzrušujícího, ne příliš dlouhého, nejenom si zkrátit např. jízdu vlakem (jak tomu bylo v prvotní chvíli u mě) ale strávit pár hodin příjemnou, inspirující četbou, s příchutí tajemství, napětí a atmosféry let osmdesátých. Rozhodně si od autora v brzké době přečtu ještě něco, ač čeští autoři nebývají zrovna mým šálkem kávy:)
Je napísaná takým zvláštnym spôsobom, napriek tomu v nej mám veľa podčiarknutého.
Tohle je tak divná knížka, že mě úplně fascinovala. Přečteno na vojně a pak jsem se ještě několikrát k tomu vrátil.
Jednoduchý příběh o pomaturitních strastech je psán zajímavou formou.
Kontrolní otázka: Kde se odehrává děj?
Autorovy další knížky
| 1988 |  Průvodce povětřím a tmou |
| 2013 |  Láska na cizím hrobě |
| 2018 | Žena v závorce |
| 2015 | Odpustky pro příští noc |
| 1982 | Hra na slepo |
Ta čvrtá hvězda je z větší části z nostalgie a kvůli milovanému Brnu.
Místy mi to silně připomínalo styl mého někdejšího oblíbence Josefa Fraise. Jenže v těch osmdesátkách jsem byl věkově blíž k jeho hrdinům. To samé by se dalo říct i o tomto Průvodci. Styl i forma zajímavé, jenže jako kdyby k sobě nejdou a vzájemně se ruší. Celkově mi přijde trochu nedotažené.