První láska, poslední pomazání
Ian McEwan
Soubor povídek První láska, poslední pomazání je vůbec první autorovou publikovanou knihou. Dílo, za něž McEwan roku 1976 obdržel cenu Somerseta Maughama, se lyrickým způsobem vypořádává s řadou tabuizovaných témat, jakými jsou kupříkladu sexuální zneužívání či incest, a ukazuje svět v jeho často kruté a tragické podobě. McEwanovi hrdinové jsou lidé nacházející se na okraji lidské společnosti. Autorova prvotina tak připomíná jakéhosi průvodce, který nás provede oblastí přináležející odvrácené straně lidské existence.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2017 , OdeonOriginální název:
First Love, Last Rites, 1975
více info...
Přidat komentář
" Kdyz sbirka Prvni laska, posledni pomazani vysla v prvnim vazanem vydani, zaznamenala uspech u kritiku, ktery se rozhodne nepromitl do uspechu komercniho. Ale i ty nejpozitivnejsi recenze se pohorsovaly. Jake monstrum to mezi nas vstoupilo? Vlastne bylo obcas tezke odlisit kladne recenze od tech zapornych, protoze v obou se s chuti vypocitavaly obscennosti a bizarni perverze. Bylo pro me tezke uz tehdy a bylo by jeste tezsi nyni presvedcovat ctenare, ze me umysly byly veskrze moralni."
Ian McEwan, 2015, Predmluva
Zajimava povidkova kniha, misty obscenni a bizarni, zaroven ale zabavna a velmi ctiva.
Dříve bylo všechno trochu jinak. Bývaly doby, kdy ve Hře o trúny neumřela ještě ani jedna postava, poslední vydání Harryho Pottera jste sehnali jen v tuzexu za bony, šedých odstínú bylo jen čtrnáct a červená knihovna byla jen tmavě rúžová. Proto jsem docela snadno podlehl představě, že bývaly i doby kdy Ian McEwan uměl psát. Zabrousil jsem k jeho ranné tvorbě a skutečně je to jiné, sice stylem je to pořád ten nahovno McEwan, ale díky množství bizarností a obscénností, které se v povídkách vyskytují, to není tolik poznat a dokonce se mi to i ve výjimečných chvílích líbilo.
Místy dost extrémní, ale zároveň zábavné a velmi čtivé. Takový pohled do duší různé narušených lidí.
Z každé povídky ve mně zsůtal minimálně jeden detail, McEwan je schopný je řadit do působivých obrazů (malá holka roztahující nohy, samozřejmost, s níž se léto pohřbívá do vodní hlubiny, jak bezpečně se cítí člověk zavřený v troubě, jak se rozostřuje pohled do zrcadla chapce převlečeného do dívčích šatů, milování na stole u okna, černý dým zakrývající hořící kočku)... Divadelníci ocení soulož na zkoušce (čím se liší od ostatních okolo provozovaných činností?) i způsob, jakým představitelka Goneril odchází ze scény, i význam převlékání kostýmů v civilním životě... A všechno je to o nevinnosti a bezprostřednosti - a stálém posouvání jejich mezí - až za hranici znásilnění, šikany nebo vraždy. Oproti Betonové zahradě je tato kniha docela sranda (osobně jsem se prosmála Prostorovou geometrií a Pédéeskem, dokonce i většinou Doma je doma či Rozhovorem s mužem ze skříně i Převleků) - ale to platí jen do okamžiku, než narazíte na své osobní limity snesitelného (a že na ně narazíte, na to vemte jed) - nebo než někdo umře. V knize, samozřejmě. :-)
Překvapilo mě, jak na mě povídky zapůsobily. Doma je doma byla skvělá. Těch pocitů, které se ve mě vystřídaly! Když mě závěrečné shrnutí prvního sexu 14ti letého kluka rozesmálo, zastyděla jsem se sama před sebou. Taková smršť emocí! Od ,,sakra, to myslíš vážně ty malej nadrženej zmetku?" po smích a obdiv nad tím, jak je ten 14ti letý kluk vlastně ,,uvědomělý''. A První láska, poslední pomazání, to bylo taky něco. Bylo to jako horor v růžovém balícím papíře. Četla jsem ji dvakrát po sobě. Motýli, u té jsem už od počátku tušila o co půjde a taky jsem tušila, že vrahem nebude zahradník. A přesto, že jsem to všechno tušila, jsem byla napjatá jak struna. U jedné věty mě doslova přepadla hrůza. Tak takové mohou být příběhy ztracených dětí z televizních zpráv? Nuže, jestli Vás ty povídky nešokovaly, mě teda ano... Věřím, že lidský život takový může být. Věřím, že lidský život takový mnohdy je.
Výborná povídková kniha a ještě lepší Mcewan. Pro mě měla hodnotu každá z povídek a jeho typický rukopis bych poznala mezi stovkami jiných to především. Nejvíc však zasáhl Rozhovor s mužem ze skříně. Knihu jsem četla cca před deseti lety a znovu až nyní, kdy jsem došla k závěru že tenhle spisovatel je má osudová záležitost. Syrovost, emoční rozervanost i chlad to všechno je pro mě jeho tvorba.
Věru zvláštní kniha, všechny jednotlivé povídky měly něco do sebe a z každé jsem si něco nového, pro mne důležitého odnesla. Převleky, Motýli, Rozhovor s mužem ze skříně, Doma je doma a Prostorová geometrie - pro mě nejzásadnější části.
"Doma je doma", "Motýli", "Rozhovor s mužem ze skříně" a "Poslední den léta" - tyto povídky jsou podle mě tak dobře vymyšlené a sepsané, že mi běžel mráz po zádech!
Pokud jde o povídku "Prostorová geometrie" - tušila jsem, jak to dopadne, a proto jsem přeskočila pár stránek, které mě upřímně nudily, a svou předtuchu potvrdila. I přesto mě to překvapilo, protože si neumím představit, že by toto v reálném světě bylo možné. Kolik lidí by už bylo bývalo zmizelo?!
Za nejslabší v celé knize považuji "Pédéesko". Nezapůsobilo to na mě.
Pokud jde o "První láska, poslední pomazání" a "Převleky" - stavím se k těmto dvěma povídkám neutrálně. Přišly mi svým způsobem zvláštní a zajímavé, ale na druhou stranu mi nic moc neříkaly.
Ve finále ale musím podotknout, že tato kniha stojí za přečtení!! :-)
některý povídky se mi četly docela špatně, takže jsem je přeskakovala, ale za nejlepší (pro mě) považuju "Doma je doma", kde čtrnáctiletého kluka trápí, že je ještě panic, a chce se vyrovnat vrstevníkům, takže se vyspí se svojí desetiletou sestrou. McEwan to popije samozřejmě jakoby nic, ale téma typicky jeho. Oceňuju a líbí se mi výběr témat.
Štítky knihy
sexuální úchylky prvotina povídky zfilmováno anglická literatura zneužívání černý humor incest ironie
Část díla
- Doma je doma 1975
- Motýli 1975
- Pédéesko 1975
- Poslední den léta 1975
- Převleky 1975
Autorovy další knížky
2008 | Pokání |
2007 | Na Chesilské pláži |
2015 | Myslete na děti! |
2020 | Betonová zahrada |
2021 | Stroje jako já |
Skvěle psané, velmi originální a na 70. léta jistě i velmi odvážné povídky, McEwan ukazuje, že i tento žánr ovládá skvěle, řekla bych, že sevřený prostor povídky mu velice vyhovuje. Nejvíce mne zaujal Poslední den léta a Převleky.