První lásky

08.02.2018

Povídky se mi četly celkem dobře. Povídka Dopisy z Tuby, kterou napsal Boris Pasternak, byla náročnější na čtení, ale to byla asi jediná povídka, která byla pro mě složitěji napsaná.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

MAXIM GORKIJ - O PRVNÍ LÁSCE:

Život je v podstatě prostý a hrubý; nač si ho komplikovat hledáním nějakého zvláštního smyslu? Je jenom třeba naučit se zmírňovat jeho hrubost. Víc stejně nedokážeš.

Zamilovaný Rus je vždycky trochu upovídaná a těžkopádný a dost často s těmi svými krásnými řečmi trochu protivný.

MAXIM GORKIJ - ŠTĚSTÍ:

To je právě naše smůla, že pořád chceme žít podle knih. Život je velkorysejší, moudřejší než knihy, milý pane. Život je docela jiný. Tak je to...

MAXIM GORKIJ - JEDNOU NA PODZIM:

A to proto, že agónie umírajícího je vždycky daleko přirozenější a působivější než nejpřesnější a nejpůsobivější popisy umírání.

BORIS PASTERNAK - DOPISY Z TULY:

V životě se rozmohly takové manýry, pro které ze země zmizela místa, kde by si člověk mohl ohřát duši ohněm studu; stud všude navlhl a nehoří. Lež a zmatená nezřízenost. Tak už třicet let žijí a máčejí stud všichni výjimeční, staří i mladí, a už se to přeneslo na svět, na neznámé. Prvně, poprvé od dalekých dětských let planu (přeškrtnuto vše).

ANDREJ PLATONOV - ŘEKA POTUDAŇ:

A. Nikitovi bylo jasné, že život je velký a možná i nad jeho síly, že není celý soustředěn v jeho bijícím srdci - že je ještě zajímavější, silnější a dražší v druhém člověku, který je mu nedostupný.

Ne každý zármutek lze utěšit; je zármutek, který skončí pouze vysílením srdce, v dlouhém zapomenutí nebo tím, že se rozptýlí v drobných každodenních starostech.

JURIJ NAGIBIN - V DUBOVÉM LESE:

V životě se přece stává tak často, že člověka dělí jediný krok od štěstí, a on, třebaže urazil dlouhou a namáhavou cestu, nenajde v sobě pojednou odvahu, odhodlání a sebedůvěru k tomu, aby tento krok učinil, a pustí z rukou svůj osud.

ANATOLIJ KONGRO - NE, TAKOVÍ JSME NEBYLI:

Zajímavé by bylo zvážit člověka ve chvíli, kdy je plný nadšení. Určitě by vážil o nějakých dvacet kilo míň. Proto taky má ten pocit, že někam letí, že se vznáší - pocit, kterého si všichni proslavení básníci už dávno všimli. V takovém stavu jsme kráčel nočním městem domů.

VIKTOR KONĚCKIJ - KDYŽ KAMARÁD ZAVOLÁ...

Víš, nač myslím, Dimo? Proč asi člověk žije na světě? Žije pro radost, rozumíš? Ale veškerá podstata života je v tom, kolik lidskosti člověk dostává za jednu časovou jednotku. A kolik jí dává druhým...

Člověk ale musí o svém osudu rozhodnout sám. Lidem se nedá pomáhat ve věcech, v nichž se musejí rozhodnout sami...