Psí knížka
Tereza Říčanová
Kdo má psa, fenku, psíčka, rafana nebo hafánka je moc rád, psi jsou totiž velmi přátelští! Podívejte se jakého psa měla naše maminka, jak vypadala naše stará Baryna a jaké psy máme dnes. Cicina je malá, chytrá a strašně rychlá. Umí cenit zuby a bydlí na půdě. Dorina je velká a huňatá, nikdy jí není zima a štěká hlubokým hlasem. Tereza Říčanová opět bez sentimentu a tentokrát skrze psy, vypráví slovem i obrazem o domově a každodenních maličkostech, ale taky o zrození, smrti a věrnosti, jak jinak. Tereza Říčanová je ztělesněním autorského pohledu na dětskou literaturu. Tato malířka, spisovatelka a performerka je jako vichřice: razantní malby, které jistě ovlivnil jak expresionismus, tak tvorba naivistů, lapidární a přitom nezaměnitelně krásné texty inspirované dětskou myslí, to vše tvoří dohromady knihy, které otevírají dětem zcela jedinečný pohled na lidský život. Ten je v jejím podání vždy svázán se základními otázkami lidského bytí: ať už vypráví o slavení svátků nebo o kozách... všednost venkovských dnů je existence sama: zpěv písní, biblické příběhy, zvířecí i lidský koloběh. A tak je to i v Psí knížce, volném pokračování autorčiny série ze života na statku.... celý text
Přidat komentář
Děti mají tuto knížku moc rády. Vracíme se k ní. Je taková malá, milá a vtipná. A nemyslím si, že by děti nějak negativně ovlivnila stran péče o psa nebo kouření. Vidí, že náš pes má patřičnou péči a s manželem jsme nekuřáci...
Dříve to ale bývalo jiné - domácí mazlíčci - psi a kočky - baštili různé zbytky, k veterináři se nechodilo, mazlíčci se neodčervovali. Dospělí běžně kouřili v bytě, kde byly děti... doba byla jiná. Psí knížka právě tohle ukazuje - jak se společnost mění a posouvá (stran péče o domácí mazlíčky a kouření, podle mě, dobrým směrem :-) )
Já nevím, tentokrát jsem trochu na rozpacích. Mám paní Říčanovou ráda, její kniha Kráva Říčanová či Vánoční knížka se mi moc líbily, ale tady jsem asi trochu zklamaná.
Na jednu stranu se mi to líbí - je to jednoduché, děti to snadno pochopí, zkrátka prosté vyprávění ze života, tak jak to většinou chodí, jaký je život s pejsky.
Na stranu druhou v tom v dnešní době postrádám trochu té osvěty. Zablešený ples, který leze dětem do postele, množení psů, jejich prodej na internetu - jako kdyby to dnes vůbec nebylo ožehavé téma (ať již na to má názor kdokoliv a jakýkoliv) ..... no.
Během čtení nám vyvstávalo spoustu otázek, které jsem já dopovídala, a myslím, že kdyby byly obsaženy v příběhu dávalo by to větší pointu.
U nás taky moc neoslnila. Realismus v knize mi nevadil. Nopak, spíše na mě příběh působil tak, že o svého psa není potřeba se starat (co třeba zajít k veterináři pro přípravek, když má blechy? atd.). I ilustrace mne příliš nenadchly, i když jejich jednoduchost ocenila dcera.
Musím říct, že kniha mě příliš neoslnila. Ani text, ani ilustrace. I přesto, že jsem se snažila vžít do role dítěte.
"My jsme vždycky měli psa." A zatímco Tereza Říčanová psala o Elině, Arině, Baryně, Dorině, Cicině a dalších... já při čtení téhle bezva malé knížky vzpomínala na Baryka, Renu, Dinu, Alíka, Borka, Kara a Pedra... a že to bylo hezké vzpomínání. Tvorbu TŘ mám opravdu ráda a její zvláštní ilustrace se mi jako dospělákovi moc líbí. Už se těším, až si přečtu její další "knížku". :-)
Při kampani Kouření zabíjí se v knížce objevuje skryta reklama na kouření v podobě babičky. A na tuto knížku dětem laskavě přispělo i Ministerstvo kultury.
Recenze mojí dcery v době, kdy jí bylo 6 let, by autorku určitě moc potěšila: "Nejhezčí knížka, kterou jsem kdy četla!"
Tak jako i u většiny ostatních knížek T. Říčanové, i Psí knížka je založena na vyprávění ze skutečného života - zde o psech, které kdy měli v rodině, jací byli, co uměli, jak se chovali...
Vyprávění má jednoduchý obsah, kterému porozumí i malé děti, příjemně členěno hlavně vizuálně, doprovodné ilustrace opět excelentní, vtipné a blízké dětskému výtvarnému projevu...
Určitě je vhodná jak ke společnému procházení s dětmi, které ještě neumějí číst, tak i pro začínající čtenáře...
Doporučuji ji klidně už od dvou - tří let i samostatně čtoucím školákům (velmi vhodná jako jedna z prvních k úplně samostatnému čtení).
Děkuji, že jsem mohl strávit nerušeně 15 minut v knihkupectví, kde jsem přečetl Vánoční knížku a Psí knížku.
Kdybych kupoval jako zajíce v pytli (tak jak autorka popisuje, že prodávali v příběhu štěňata), asi bych byl hodně zklamaný (což je teda eufemismus :-) ).
V porovnání s Kolalou petřínskou (https://www.databazeknih.cz/knihy/kolala-petrinska-232350) je cena v edici Mikroliška cca 3x nižší než v Baobabu, příběhem je mikroliščí podání asi tak 10 nápaditější a ilustracemi mnohonásobně pozitivnější.
Ilustrace Terezy Říčanové zaujmou, ale navozují spíš strach.
Proč byla v seznamu nejhezčích dětských knížek roku, to fakt nevím. Obrázky mi přišly až depresivní a ten text ... no možná, kdyby to vyprávělo nějaké dítě, budiž. Jako dílko, které by mi přineslo malé dílko, bych to brala a i pochválila, ale pro ostatní děti to moc není.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2011 | Vánoční knížka |
2011 | Kozí knížka |
2010 | Noemova archa |
2014 | Psí knížka |
2021 | Kráva Říčanová |
No, čekala jsem víc. Obálka mě zaujala, proto jsem si knihu v knihovně vybrala, od autorky jsme četli už Vánoční knížku, která byla celkem fajn.
Me osobně velmi vadily pasáže týkající se přímo chovu a péče o psa (o veterinární nemluvě), která byla tristní. Chápu, že je to ,,jen,, dětská knížka, ale nějaká osvěta tam být zmíněná mohla. Je mi jasné, že v dřívějších dobách byla péče o psy minimální, krmily se zbytky, co nesnedli páníčci, krmily se kosti, žádné oblesovani, odcervovani, kastrace...
Možná byla takto kniha pojata schválně, ale tím pádem mi tam chybělo poučení, nebo zmínka, ze v dnešní době se to už dělá jinak a péče o domácí mazlíčky je už (naštěstí) někde jinde...