Psí kůže (Huncleder)

31.03.2024

Zaposlechla jsem se a říkala si, že "to působí jako divadelní hra." Aniž bych věděla... Nevadilo, a tak jsem vnímala děj "trochu jinak."
V příběhu je hodně emocí a náznaků věcí a dějů, které si ale dokážete představit se znepokojivou živostí, nebo spíš "mrtvostí." Hrdinové žijí a umírají a vy tušíte, kam to povede, ale stejně čtete dál, protože vyprávění jako byste nečetli, ale slyšeli od předků. A ti znepokojivě upozorňují na to, že "tu taky byli." Pro mě jde o zajímavou věc zejména protože v době, do které příběh spadá, žil můj nejstarší doložený předek, "co ho máme v kronice." A tak si říkám... jaký byl?

21.09.2023

Zpomalte své kroky, ulehněte do zvlhlé trávy v podzimním zamlženém šeru a užijte si tuto knihu. Nebo se zaposlouchejte do její výborné audioverze.
Úplně jiné, než dnešní uspěchané knihy, plné akčních hrdinů.
Toto je syrově vykreslená atmosférická kniha, poeticky psaná náladovka. Děj je tu spíš jen hrubě načrtnutý, víc jde o pocit, který vyvolává styl psaní.

16.08.2023

Na konci třicetileté války, se Eliáš jako zběh vrací na rodný statek v Čechách. Jenomže místní představitelé jezovitského kláštěra chtějí, aby statek zůstal bez dědice a podle tehdejších zákonů propadl klášteru. Pro některé je víra víc, než život. Ale je to vůbec život? Eliášova sestra Rozárka, je pro statek poslední nadějí. Na této novele jsem nejvíc ocenila dusnou atmosféru strachu, která příběhem prostupuje od prvních stránek. Beznaděj, bezmoc, dokonale napsáno. Audiokniha, kterou mistrně načetl pan Igor Bareš, jenom umocnila mou velkou spokojenost s tímto příběhem.