Psohlavci
Alois Jirásek
Psohlavci byli a jsou jedním z nejčtenějších Jiráskových děl. Je to román o boji Chodů za svá práva a za svou svobodu. Hlavní postavou je chodský sedlák Jan Sladký – Kozina. Jeho předkové vždy střežili česko – německé hranice a žili v míru a spokojenosti, dokud nepřišla bitva na Bílé hoře a třicetiletá válka. Nový správce Laminger totiž nechtěl uznat práva a výsady Chodů, který měli potvrzeny od českých králů takzvanými majestáty. To se Chodům samozřejmě nelíbí, nejdříve si stěžují ve Vídni u císaře, poté se odvolají k apelačnímu soudu v Praze, ale všechno je marné. Jejich majestáty prý už dávno neplatí. Chodové se vzbouří, ale jejich povstání je potlačeno. Všichni Chodové nakonec přísahají oddanost a poslušnost Lamingerovi, odmítne pouze Kozina a jeho starý strýc. Oba stráví několik let ve vězení, Kozinův strýc ovšem nepřežije. Kozina je pro výstrahu popraven, ale ještě než zemře, pozve Lamingera do roka a do dne na boží soud. Po roce skutečně Laminger umírá. Román je psán částečně i starým chodským nářečím a vyskytují se v něm často lidové výrazy. Alois Jirásek psal Psohlavce na konci devatenáctého století – tedy v době, která byla pro český lid obzvláště těžká a krutá. Ve své době toto dílo vzbudilo neobyčejný rozruch a silně pozvedlo vlastenecké cítění a hrdost českého lidu. V současné době bohužel tyto hodnoty upadají v zapomnění nebo bývají zaměňovány za nacionalismus, případně národnostní nesnášenlivost, což zanechává hluboké a nesmazatelné stopy na svědomí českého národa. Pravděpodobně jedno z nejvýznamnějších děl Aloise Jiráska popisující lidský boj proti bezpráví a nespravedlnosti. zdroj:http://pohodaveskole.net... celý text
Přidat komentář
Dlouho jsem se klasikovi české historické literatury úspěšně vyhýbal, až mě pracovní povinnosti donutili přečíst si tuto knihu. Myslím, že budu v usilovném vyhýbání se pokračovat i dál. Je vcelku jedno, že Jirásek překrucuje dějiny tak, aby mu vyhovovaly, to dělá a dělala řada autorů, no spíš všichni, ale vadí mi ta únavná popisnost. Tam, kde jiný spisovatel napíše „Les šuměl.“ popíše Jirásek dvě stránky. Možná jsem zhýčkaný dnešní, akční až klipovitou literaturou, ale tohle se místy opravdu nedalo číst. Některé kapitoly měly asi podtrhnout vážnost situace a seznámit nás s charaktery osob, ale nefunguje to, jsou spíš zbytečné. Co se charakterů týče, tak ty mi nesedí vůbec, jsou děsně čítankové, Chodové jsou bez výjimky ztepilý, a navíc se charaktery vůbec nevyvíjí. Abych jenom nehaněl, číst se to dá, ale že bych po této knize sáhl s nadšením znovu, to říct nemůžu.
Tato knížka mě oslovila víc, než F. L. Věk, ale zase za mě žádné "wow" se také nekoná. Zaujala mě znalost autora o celém povstání a to jak uměl napnout děj až do poslední chvíle. Někdy nastal problém se zdlouhavým popisem, který je pro Jiráska typický. Knížku oceňuji především její krásnou starou češtinou, ta se samozřejmě obtížněji čte, ale je to opravdu krásné. No a chodské nářečí se čte ještě obtížněji, ale má to své kouzlo. Knížku určitě číst znovu nebudu, ale jejího přečtení nelituji.
Jojo, pan Jirásek byl pěkný pohádkář! Za "Psohlavce" by jej bodří Chodové asi pěkně prohnali čakanama...byl to původně hanlivý název. Ale knížka se čte hezky, když ji člověk nebere až tak doslova.
Po pravdě řečeno, jedná se opravdu jen o Román. Prvotním znakem Chodu jsou boty nikoliv hlava psa. Je však pravdou, že Lamminger zemřel po roce a dnu, jak vykřikl Jan Sladký-Kozina. To však může být náhoda, ale i nemusí. Jako člověka pocházející z oblasti Chodska, jsem hrdým že nás, Jirásek popisuje jak hrdiny. Kterými si však myslím nejsme. Většina Chodů jsme pěkný poseroutkové. Proto tvrdím román užasný, ale nic víc. :D
Zapomněla jsem dodat, že kupodivu Jiráskovy básničky jsou dobré. Třeba tendenční U rakve dělníkovi mě dojala. Vážně
Na Jiráska to není nejhorší. Dokud jsou to maximálně dvě knížky, tak to jde, ale louskejte po večerech F.L. Věka. Ty popisy jsou přímo vražedné
Skvělý zážitek je zejména doslov z pera jednoho z našich "národních velikánů" Zdenka Nejedlého. Psohlavce jsem četl před desetiletími, doslov teprve nyní, dokázal jsem jej vychutnat až ve zralém věku. Psohlavce a Jiráska vůbec v dětském.
Autorovy další knížky
1970 | Staré pověsti české |
1951 | Psohlavci |
1965 | F. L. Věk I. |
2000 | Temno |
1955 | Z Čech až na konec světa |
Kdo by nebyl na straně Chodů ...