Psychiatr
Petr Prouza
V prostředí odlehlé psychiatrické léčebny, která má být během krátké doby zrušena, se odvíjí čtenářsky přitažlivý, sugestivní děj nového románu Petra Prouzy. Neobvyklé, často až bizarní příběhy pacientů a pestré privátní osudy personálu se v napjaté atmosféře konce Ústavu ještě více obnažují ve své pravdivé podstatě, jež zvenčí vypadá absurdně, ale ve skutečnosti odpovídá na otázky, které si většinou klade každý z nás, po záhadném smyslu života a jeho nekonečných výchylkách. Vilém Rokyta se ohlíží za svou minulostí, která zrcadlí rozporuplné zvraty a společenské proměny v uplynulých šedesáti letech jeho života.... celý text
Přidat komentář
Tak jako šedesátník, který řeší odchod do penze, si asi příliš nepočte v knize o třicátnicích řešících mateřství v kombinaci s kariérou, tak ani já jsem si příliš nepočetla v knize pana Prouzy Psychiatr. Téma životní změny na stará kolena se mnou nerezonovalo a styl psaní nebyl natolik silný, aby měl přesah do mé věkové a společenské bubliny. (Jsou i tací, kterým se to podařilo, například M. Kundera, jehož některé knížky jsou tematicky podobné zrovna Psychiatrovi; nemocniční prostředí, mužští hrdinové v pozdním zralém až předdůchodovém věku, zástupy bezejmenných milenek, ze kterých vyvstává elegantní starší kolegyně…). Ani zajímavé prostředí psychiatrické léčebny to nezachránilo. Pacienti tak nějak splývali a fungovali spíš jako kompars k zádumčivým vnitřním monologům hlavního herce na scéně.
Náhodný výběr v knihovně bez velkých očekávání. O to víc jsem byla překvapena když jsem se ponořila do vyprávění, které bylo podáno zajímavě a čtivým stylem.
Kniha mě příliš nenadchla. V podstatě popis administrativy končícího ústavu, příprava na důchod vysloužilého doktora. Žádné zvraty, žádná velká překvapení. Ani přes zřejmou snahu autora, zpestřit vyprávění bizarnostmi pacientů, nedokázala vtáhnout, nedokázala zaujmout ,nedokázala upnout pozornost na byt' jedinou postavu v knize. Hlavní hrdina byl nudný stejně jako všichni okolo. Odpočinkové čtení na usnutí.
Obal prodává. To přesně tato kniha dokazuje. Málo hodnocení, žádné komentáře... A přitom celkem zajímavá a čtivá kniha. Ovšem obal ji z pultů obchodů a regálů knihoven k čtenářům nepřiblíží. Kniha je napsána poutavě a přestože autor popíše krátce příběh řady pacientů, tak není kniha zahlcená. Jen ten konec, ale to už nebudu prozrazovat v případě, že se v komentářích inspirujete. Každopádně juknu i na další knihy.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Babička |
| 2004 |  Život střídá smrt |
| 1988 | Hotel Karneval |
| 2014 | Psychiatr |
| 2015 | Dřevěné ženy |
Od tohoto autora jsem přečetla několik knih a tak jsem byla zvědavá i na tento jeho nový román. Prostředí psychiatrické léčebny, kde se děj odehrává, bylo popsáno s nadhledem i humorem, ale literárně to bylo trochu slabší, proto jsem nějakou hvězdičku ubrala. Jinak mohu doporučit jako oddechovou četbu i jako zajímavou sondu do chování lidí, kteří často hledají v léčebně úkryt před nepřátelským světem. Dnešní doba může být pro mnoho lidí náročná, a tak se stává, že se tady někteří zabydlí na celá léta a najdou tu nový domov.