Psychologie souhlasu: Hlubinná studie o bytostném sjednocení

Jakmile lidská bytost vstupuje na fyzickou pláň, okamžitě na ni začíná působit psychomentální pole, které představuje cosi jako současný stav vývoje kolektivního lidského vědomí. Mohli bychom také daleko jednodušeji říci, že na tuto bytost okamžitě začíná doléhat tíha tohoto světa. Není to samozřejmě jenom tíha, ovšem ta nás teď bude zajímat především. Koneckonců tradiční indická filosofie pojímá celou naši vezdejší existenci jako utrpení. A to jistě z velmi dobrých důvodů. Novorozená bytost přichází z jiného světa, jemuž zřejmě nevládne nám zde tak dobře známý lidský egoismus, takže novorozenec přichází - bráno z hlediska duchovní perspektivy - jako projev jednoty. Zdá se však, že tato jednota si dosud není sama sebe vědoma - alespoň ne takovým způsobem, jaký zná a respektuje naše vědomí. Tato bytost - dítě - ještě nezná naše lidská pravidla, způsoby a zvyky, takže na ně zprvu spíše naráží, aniž by jim mohla nějak více rozumět. Časem dítě zjišťuje, že na ně jen nenaráží, nýbrž jsou mu dokonce ještě také vnucována. Samozřejmě pokud to bereme z pohledu dítěte, protože rodič se zase potýká s tím, že dítě zprvu nechápe výhodnost toho nebo onoho způsobu. Přesněji řečeno výhodnost oné dohody, kterou mu rodič nejrůznějšími cestami předkládá. Instinktivní nedůvěra dítěte k těmto dohodám je tím pochopitelnější, čím více tyto naše zvyky podrobujeme kritické analýze. Když dítě například ve své blízkosti ucítí něco toxického - třeba jen disharmonickou auru jiného člověka - dá se do bezpříkladného řevu. Na úrovni instinktu je to jasná zpráva ke zvýšení bdělosti. Rodič však bude dítě učit, aby v zájmu dobrého vychování tuto toxicitu přehlíželo, což ale ve výsledku může ohrozit jeho zdraví i život.... celý text