Ptáčátko
Darcy van Poelgeest
V nekonečné válce mezi Americkým impériem a skomírajícím odbojem je Ptáčátko poslední nadějí povstalců. Diktátorský režim zničil její vesnici, zajal její matku a zanechal po sobě zpustošenou zemi, a tak se mladá hrdinka vydává na zoufalou pouť dystopickou kanadskou krajinou, aby osvobodila legendárního Sekeru a znovu zažehnala plamen vzdoru – aby osvobodila svou zemi a svůj lid a našla pravdu o sobě samé ve světě, který pohltily plameny. Za oceňovaným výpravným komiksem Ptáčátko, Bitva za Naději starších stojí úspěšný autorský tým tvořený scénáristou Darcym Van Poelgeest a výtvarníkem Ianem Bertramem.... celý text
Přidat komentář
Alejandro Jodorowsky a Moebius se potkávají v kanadském komiksu aneb Apokalypsa podle Van Poelgeesta. Ptáčátko je zvláštní příběh a trochu doplácí na skutečnost, že jde o tvůrčí debut. Ne, že by byl špatně vyprávěn, pouze moc spoléhá na čtenářovu benevolenci vůči pravidlům žánru. Zpočátku se člověk ještě orientuje, náznaky a poznámky jej navigují správným směrem, aby si dal dohromady vše podstatné. Jakmile však autoři přeřadí na vyšší rychlostní stupeň, místo aby vysvětlili souvislosti a dali jim logický rámec, spanile uhánějí polem nepolem se svým velotraktorem. Podívaná je to fascinující a některé nápady stojí rozhodně za povšimnutí, ale potřeba dát příběhu přesah z něj v závěru dělá těžko srozumitelný epos, u kterého si nejste úplně jisti příčinami ani následky.
Abych to zjednodušil, líbily se mi dílčí scény, umocněné kresbou Iana Bertrama, ale jako celek nemohu hodnotit jinak, než jako lepší průměr, protože scénář kolísá v tom nejzákladnějším – chybí mu srozumitelný dějový oblouk.
Podivný sci-fi postapo svět plný bizarních monster a mutantů, ve kterém vládne Severní Americe totalitní křesťanská církev. Za pomoci vraždících strojů a jiných biomechanických hnusáren bojuje proti svobodomyslnému odboji. Je to osudový příběh o novém spasiteli, stojícímu proti falešné zvrácené církvi. Je to kruté, drsné a nezřídka to šokuje mírou brutality. Totální masakr! Výživné žrádlo pro všechny, co církev zrovna nemusí. Moc by mě zajímalo, jak se ta kniha představitelům církve líbí. Ano, můžou říkat, že to je fantazie, že to není o nich, ale svoji práci to, myslím, odvede.
Příběh je vyprávěn kontinuálně, ale má retrospektivní části, které postupně odhalují minulost hlavních postav a jejich nečekané vzájemné vztahy. Celou knihu provází vnitřní monolog, nebo myšlenky, hlavní hrdinky, které ale spíše vytváří osudovost a náladu, než že by byly důležité pro děj. Zápletka má příjemnou míru komplikovanosti, ale úplný závěr je příliš filozofický a nejasný.
Celé je to vyvedeno kresbou, která mi ponejvíce připomínala Nikkarina z dob jeho "stotřicítky". Společně s kostrbatými, ručně kreslenými okraji panelů, a se zvoleným odstínem barev to má hodně alternativní feeling.
Tak já nevím. Prvek očekávání byl v mém případě zcela přemožen prvkem zklamání. Komiks mě velmi zaujal svojí výtvarnou stylizací která mi připomněla nedávnou Wonder woman: Mrtvá země ale viděl jsem v tom i řadu prvků z Miyazakiho animáků - zejména Mononoke atd. A jelikož jsem zvyklý na komiksové šílenosti od Jodorowského které obdivuji, nečekal jsem, že nakonec budu tolik zklamaný a zmatený z opravdu podivného příběhu a fungování toho světa, který mi místy vůbec nedával smysl. Asi dvakrát se někdo z postav dokonce podiví nad tím samým co já a je mu odpovězeno stylem "to je dlouhý příběh" nebo "to ti povím jindy" . No nepoví. Nemám nic proti příběhům které nechávají si čtenáře věci domýšlet ale tady mě to spíš rušilo, protože těch otázek bylo na můj vkus až příliš a nebo jsem už zkrátka až moc zkažený a zbytečně do věcí šťourám. Rozhodně se nedá říct, že by Ptáčátko nemělo své silné momenty a nedovedlo místy překvapit(byť jsou to taková ta profláklá překvapení typu "ve skutečnosti jsem tvůj...doplňte si rodinnou příbuznost"). Vizuálně je to místy také působivé i když to asi zdaleka nesedne každému a kniha jako taková je krásný kus nábytku. Jen ta ozubená kolečka logiky, smyslu věcí a světa tohohle komiksu mi ne a ne zapadnout na správné místo.
Ptáčatko je veľmi drsný komiks, ktorý rozhodne nie je pre každého, ale napísaný je dostatočne kvalitne a pútavo. Zo začiatku skáče možno v deji až príliš z jedného miesta na druhé, ale zvykol som si rýchlo a veľmi dobre som sa bavil. Na mňa to celé pôsobilo ako poriadne brutálna verzia Star Wars. Vôbec sa nečudujem, že to vyhralo ocenenie Willa Eisnera, za mňa jeden z komiksov roku.
Na komiks jsem narazila náhodou v knihovně. Nalákala mě zajímavá obálka a po letmém prolistování i kresba. Bohužel mě vůbec nechytl příběh. Samé souboje a ještě k tomu náboženská sekta. To zrovna nevyhledávám. Takže jediné plus je už zmiňovaná kresba a podivné postavy. To se mi líbilo moc.