Ptačí domek
Eva Meijer
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463543/bmid_ptaci-domek-ckV-463543.jpg
4
242
242
Žena žijící sama v malém domku na anglickém venkově se může zdát osamělá, ve skutečnosti se však nachází v té nejlepší společnosti. Len Howardová strávila polovinu života v domku na anglickém venkově. Napsala tam dva bestsellery o červenkách, vrabcích a dalších ptácích z okolí. Dnes tam její podivuhodný životní příběh připomíná už jen cedulka „Bird Cottage“. Okno ptačího domku bylo vždy otevřené, aby mohli vrabci a sýkorky přilétat, kdy se jim zachce, a přistávat na psacím stroji, jakmile k němu Len usedla. Ačkoli nebyla původní profesí bioložka, v padesátých letech minulého století se stala průkopnicí ve zkoumání ptáků: studovala je na základě důvěry a svobody, pozorovala jejich povahu a zvyky. Co přimělo Len k tomu, že radikálně změnila svůj život a vykročila mimo vyšlapané cesty? Co vypovídají příběhy sýkorek o světě lidí? A je vůbec možné vymanit se z očekávání druhých? Ptačí domek vypráví o hudbě a ptačím zpěvu, ale i o tom, co to znamená někam patřit.... celý text
Přidat komentář
Čekala jsem více povídání o ptácích, ne o jejím životě. Knížka mě trochu zklamala, ale pasáže o ptácích byly zajímavé.
(SPOILER)
Knížka, která zaujala hromadu čtenářů svou poetičností a přiblížením života Len Howard, která se mohla stát velmi slavnou houslistkou, ale rozhodla se raději pro život na anglické venkovské samotě a zasvětila svůj život pozorování chování a přemýšlení ptáků. Vydala dvě velmi úspěšné knihy, byť neměla žádné bližší vzdělání v tomto oboru.
Chápu ten boom okolo téhle knihy, protože její pomalu plynoucí děj plný krásných pasáží popisující život Len protkaný příběhem sýkorky Hvězdy, která s ní žila přes 9 let je krásný, ale za mě té knize bohužel něco chybí. Nějaká větší jiskra, náboj, něco.. možná je to tím, že Len se na tuhle cestu vydala dobrovolně a ano, byla přínosem společnosti, ale její život nebyl nijak extra převratný. Možná je to to, proč mě tahle kniha tolik nenadchla. je hezká, za přečtení rozhodně stojí, ale vracet se k ní nejspíše nikdy nebudu.
Moje hodnocení: 7/10
Knihu jsem celou dobu vnímala spíše než jako životopis, jako román na motivy skutečných událostí, což ale ničemu neubírá a naopak přidává ještě punc uměleckého ducha, který knihou rovněž nenápadně prostupuje. Z příběhu dýchá jedinečná atmosféra, prolínání s kapitolami o Hvězdě je skvěle provázané s tím, co se děje na "scéně" životního příběhu hlavní postavy, krásně sestavené metafory podtrhují touhu po samotě, která občas dřímá v každém z nás.
Audiokniha :
Poetický, melancholicky laděný příběh lásky, zklamání, osamění a znovunalézání. Lenina křehká citlivá duše se vyrovnává se šrámy, které jí její nejbližší uštědřují (chlad a odtažitost matky, platonické vzplanutí bez opětování, nenaplněný vztah, plytkost vztahů) po svém – nejprve únikem do světa hudby, následně odchodem do ústraní a pokusem o znovunalezení harmonie i smyslu bytí v soužití s divokými ptáky. Pro většinu nepochopitelné rozhodnutí, které však bylo doprovázeno neobvyklým přínosem ornitologům díky Lenině výjimečnému daru pozorování a analyzování života sýkorek. Jejich svět byl jejím světem, a proto věřím, že život, který Len nakonec prožila, byl pro ni naplněným.
Úžasná interpretace Dany Černé působí, že lyrickému příběhu nasloucháte jedním dechem jako by to byla detektivka. Moc hezké !
Óda na přírodu, kniha o samotě, o lidech, o ptácích, o životě,…
Lyrická, melancholická, jemná. Někdo říká, že to bylo pohlazení po duši. Na mě působila spíš smutně. Kvůli tomu, jací jsme my lidi, ale i kvůli Len, za kterou mi bylo smutno pro její samotu, i když ona tak byla vlastně šťastná.
Asi nesdílím to všeobecné obrovské nadšení, které kolem této knihy panuje, ale i tak je to kniha, minimálně pro svůj námět, výjimečná a mě se moc líbila. Obzvláště potom v audiu v interpretaci Dany Černé.
Příběh je v podstatě biografie. O Len se toho neví tolik, aby si autorka nemusela domyslet některé scény, ale prý jde v podstatě o poměrně věrný popis toho, jak to doopravdy bylo.
Bohužel je tohle jeden z důvodů mého nižšího hodnocení. Příběh klouzal dost po povrchu. Střídaly se zde kapitoly ze současnosti o pozorování ptactva a ty z minulosti samotné Len. Její dětství a to jak se dostala do ptačího domku. Jenže ono se právě tohle moc nedozvíme. Nezažila nic, co by z ní racionálně udělalo tak extrémní samotářku. V dětství byla velmi ambiciózní, cílevědomá a najednou se, pro mě, z ničeho nic dostala do domku a ptáci pro ní začali představovali smysl jejího bytí.
Do poloviny jsem z knihy byla docela nadšená, pak už mi to ale přišlo stále dokola. Hlavní problém bylo, že jsem se vůbec nedokázala vcítit do Len a pochopit její poslání. Pokud to dokážete tak budete knihou nejspíš uneseni.
IG: @hanybooks
Veľmi krásna knižka plná nevšedných obrazov, ktorá zanechá na duši príjemné pocity. Najviac sa mi páčili "scénky" s trénovaním a správaním sa vtáčikov, tie boli pôsobivé a osviežujúce.
3,5*, posloucháno jako audiokniha
Kniha PTAČÍ DOMEK byla zařazena mezi ty, které prý posluchači vyrazí dech, četla jsem na ni skvělé recenze. Možná proto jsem čekala víc. Má očekávání byla zkrátka větší, ale neznamená to, že jsem dostala málo. Jsem rada, že jsem si knihu přečetla a ještě radši jsem, ze byla vůbec napsána. Hlavní hrdinka Len Howardová opravdu žila a já sympatizuji s jejím životem, který zasvětila studii ptáků, mám (obzvlášť vzhledem k tomu jak to s ptačím domkem nakonec dopadlo) opravdu radost, že skrze knihu její příběh opět ožil. Bylo to milé čtení, bavily mě popisy chování ptáků i sledování Leniny životní poutě. Skoda jen, ze jsem si zhruba ve třetině knihy precetla anotaci na audiolibrixu (zde je trochu jiná); v podstatě mi vyzradila děj až do konce.
(SPOILER)
Knihu jsem ke své škodě četla na etapy. Myslela jsem, že poměrně krátké kapitoly se budou dobře číst před spaním, ale zrovna přišlo období, kdy jsem únavou nebyla schopná přečíst byť jen jednu stránku. Tak jsem si knížku vzala do vlaku a zjistila, že už jsem mezitím zapomněla většinu postav. Musela jsem zalistovat o pár stránek zpět.
Zpočátku se zdálo, že dojem z knihy tím zůstane definitivně zkažen, ale ve chvíli, kdy se Len odstěhovala do svého Ptačího domku najednou to, co bylo na začátku, z velké části přestalo být důležité. Len byla pro ptáky – jejich výzkum a život s nimi – tak zapálená, že byla ochotna kvůli nim takřka zmrznout (otevřená okna, aby k ní kdykoli mohli), nechala si zničit zařízení domku a vyháněla většinu návštěv. Podivínka? Vlastně ano, ale takovým způsobem, který dává smysl. Chtěla jenom žít svůj život s ptáky a poznat je tak dobře, jako by byli její vlastní rodina... a oni byli.
Můj výsledný dojem z knihy je ten, že zůstane v mojí knihovně – a to hovoří za vše, jelikož knihy už musím dávat i na zem :-).
Mám ráda divoké ptáky a sýkorky obzvlášť, takže je jasné, že můj názor je tím hodně ovlivněný. Knížka je to krásná, ale místy dost smutná. Lenin život byl zvláštní a pro mě ne úplně pochopitelný, zvlášť její vazby s lidmi. Takového chladu v jejím okolí. Ale život se sýkorami koňadrami, tam bylo všeho dost.
Kniha mi byla doporučena jako křehký poetický příběh .... a jako takovou jsem ji přijala ....
Každý z nás má od života jiné očekávání - a touha plnit si sny člověka obohatí ....
A v této " biografii" si Len Howard hledá svoji cestu životem .... ať již cestou hudby, či pozorování mávání ptačích křídel ....
" Hraní je jako létání : výška, rychlost, lehkost, důvěra v myšlenku, že kouzlo je trvanlivé, spolehlivé, dokud to trvá ...."
Vyprávění pozvolné, bez dramatických chvil - a já Len necítila jako osamělou ....
Ona jen žila svůj život ....
Jen ten konec byl trochu smutný - ale vzpomínka na ptačí ženu tu zůstala ....
Když jsem knihu četla, tak jsem byla uchvácená. V tu chvíli to pro mě bylo něco, co jen tak běžně nečtu a nesetkávám se s tím.
Příběh hezky plynul, a dobře se mi jím prokousávalo. Taková příjemná jednohubka.
Ptáky se nějak extra nezabývám, ale tady byly tak hezky zakomponovaní do děje, že se mi líbilo o tom číst, a sledovat jejich osud. A stejně tak příběh hlavní postavy.
Komplexně mě to nutilo se zamyšlet, jak je život pomíjivý, jak ve výsledku rychle odsýpá, a to jak díky popisu života ptactva a soužití s nimi, tak díky popisu průřezu celého života hlavní hrdinky. Stejně tak, jako když sledujete dokument o nějaké významné osobě, ve kterém ukazují její celý život.
Občas mi přišlo otravný její distanc, ale nějak jsem to kousla a snažila se pochopit, proč to tak vlastně je.
Byl to pro mě literární zážitek, vystoupení z komfortní zóny, které stálo za to, ale pořád mi chyběla nějaká ta špetka něčeho, díky čemu by mi příběh vyrazil dech úplně.
Milé, velmi pozvolné čtení. Uznávám, že někomu může přijít i nezáživné. Zajímavosti ze života ptáků byly fajn, ovšem hlavní postava to drobátko přeháněla. Postupně se z ní stávala čím dál tím větší podivínka. Jak tak uvažuju, tak letos už je to snad třetí kniha, kterou jsem přečetla kde je pozorování ptáků jedním z podstatných témat knihy.
Asi jsem od knihy čekala něco jiného…
O dost víc mě bavily kapitoly s názvem Hvězda…
Zbytek mě až tak moc nebavil…
Četla jsem knihu ve společném čtení ale bohužel mě vůbec nebavila :(. Líbila se mi jen ta část z přítomnosti a života ptáků. Bohužel 3/4 jsou o vcelku nezáživném životě trochu podivínské dívky- od dětství po stáří. Její náklonnost k samotě mi nevadila, ale styl vyprávění není pro mě. Mám ráda melancholii, ale pozitivní a zasněnou. Musím přiznat, že posledních pár stran už jsem se ani neobtěžovala dočíst
Tato kniha je románovou biografií Len Howardové. Původně úspěšná houslistka, která se rozhodla pro život na venkově a téměř bez lidí. Svůj život zasvětila zkoumání ptáků, se kterými žila v neskutečné harmonii. Sepsala mnoho článků i dvě úspěšné knihy. Co ji vedlo k takovému životu a jak dokázala zpracovat ptačí výzkum se dozvíme v knize, která je napsána poutavě a citlivě.
Hned v úvodu knihy, kdy čtete o tak běžné věci, jako je stříhání živého plotu, jsem byla napnutá, plná emocí a ani jsem nedutala. Nikdy bych nevěřila, že by se mi mohla líbit kniha o ptácích. Ale to, že poznáváme Len od jejího dětství, její život, kariéru a lásky, tak mě to celé strhlo, Len jsem si zamilovala a prožívala vše společně s ní.
Kniha je napsána tak krásným jazykem, že jsem si čtení neskutečně užívala. Tolik nádherných vět a přirovnání. Původně jsem si chtěla vypsat některé myšlenky, ale pak jsem zjistila, že bych musela vypsat skoro veškerý text. Opravdu co věta, to perla.
Knížka je sice útlá, ale čtení jsem si vychutnávala, žádný spěch, celé jsem to vnímala klidně a měla jsem potřebu to klidně číst a celé si to užívat.
Rozhodně nečekejte žádnou velkou akci, ale poklidný život jedné neobyčejné ženy. Příběh plný emocí a krásného souznění s přírodou.
Krásná obálka. Děj se mně sice zpočátku zdál trochu zmatený/nejspíš tou linií z dětství/, ale pak...to bylo počteníčko. Ne že bych s Len úplně souzněla, ale držela jsem jí palce a obdivovala ji. Dozvěděla jsem se takových věcí o ptácích a přírodě. Kdybych měla jedním slovem popsat můj pocit z téhle knihy, bylo by to něha.
Krásný příběh o soužití. Krásně se četl a opravdu jsem se dost věci dozvěděla.
Doporučuji
Ptačí domek
Příběh zapálené amatérské ornitoložky není pro každého, je potřeba stejně naladěného čtenáře, který ptákům fandí. Ale na druhé straně nejde o odborný etologický text, spíš jen životopis jedné excentrické dámy a několika sýkorek, s nimiž se sblížila.