• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Eva Meijer

Ptačí domek

„Moc povedené. Odteď se budu na ptáky dívat jinak. :)“
— Kenan

---

Ptačí domek

„Dlouho mi trvalo ,než jsem se do knihy začetl, nějak jsem nemohl najít tu správnou náladu. Kniha mě začala pořádněji bavit ,až v druhé polovině ,to už jsem si knihu užil. Také mám rád přírodu, a rád se dívám na balkon, jak se slétávají ptáčci na krmítko.“... celý text
— jiri77

---

Ptačí domek

„Každý, kdo zasvětí svůj život zvířatům, přírodě, má můj obdiv. Moc pěkně napsaná knížka. Len byla na svou dobu skutečnou průkopnicí nejen v pozorování ptactva v přirozeném prostředí, ale i v soukromém životě. Byla to skutečně čistá duše, která pro svá pozorování obětovala vše. I válka jí minula jaksi mimoděk, těžkosti lidí jí dvakrát nezajímaly, hlavně, aby nikdo nerušil její symbiózu s ptáčky. Ovšem napadají mně právě i otázky toho přirozeného prostředí. Protože domek, i když ptačí, a vazba na člověka mi moc přirozená nepřipadá. A bohužel peníze zničily i její přání, aby domek sloužil dále i po jejím odchodu, tomu říkám zrada od přírodovědného ústavu. Jak je vidět, peníze byly, jsou a budou pro někoho vždy na prvním místě.“... celý text
— Clara_C

---

---

Ptačí domek

„Zčásti biografie, zčásti fikce. Tento román pojednává o hudebnici Len Howardové. Tato inspirativní žena se rozhodla, i přes nesouhlas a nepochopení, odejít od své rodiny, aby se věnovala hře na housle v orchestru. Již od dětství se amatérsky zabývala ornitologií i se svým otcem. V Londýně byla obklopena umělci, přesto si vybrala jinou životní cestu. Odstěhovala se na venkov, aby se mohla věnovat amatérskému výzkumu malých opeřených tvorů. V příběhu se tak dozvídáme o zajímavostech ze života, převážně, sýkorek. Len se dokonce podaří vydat dvě knihy a několik článků v časopisech. Žije na první pohled samotářský život, je však obklopena svými nejlepšími kamarády. Její konec je ale bohužel smutný (jak se dozvídame na samém konci knihy). Ráda bych se o této ženě, která se nebála porušit společenské ,,zásady" (např. se odmítla vdát), dozvěděla mnohem více.“... celý text
— azur

---

Ptačí domek

„Popis knihy mě hned zaujal. Mám ráda přírodu a všechno v ní. Na zahradě mám dvě ptačí krmítka a ráda pozoruji ptáky, ale vím o nich málo. Tato kniha moje vědomosti vylepšila jen trochu, ale to nebyl její účel. S Len Howard jsem našla společné to, že jsem "utekla" z města do přírody, každý den jsem v lese a do města nejedu, pokud nemusím. A to jsem byla zarytá měšťanda, která nehodlala opustit město a snila o životě v Londýně! Dneska bych se do města nevrátila, pokud by mě k tomu okolnosti nedonutili. Způsob života Len byl až asketický, plně oddaný jejímu výzkumu. Asi bych nedokázala být tak moc jako ona odloučená od lidí a od rodiny, kterou, pokud se tato část příběhu zakládá na pravdě, nechala Len v minulosti. Taky bych si neuměla představit, že bych žila bez výdobytků moderní doby, jako Len, která neměla ani vysavač, aby nerušila a nelekala ptáky. Umím si ale představit život v souznění s přírodou, jeden takový rok jsem zažila a kdybych nemusela řešit existencionální problémy, které má většina z nás, tak bych tak mohla žít asi napořád, v souladu a blízko přírodě. Pokud ale čekáte, že po přečtení dostanete pocit, že si musíte sbalit kufry a přestěhovat se na venkov, tak to asi ne, ledaže byste už dneska byli hodně "nalomení" k tomu to udělat.“... celý text
— TinkaH