Věž srdcí
Lee Yeong-do
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531123/bmid_vez-srdci-65ba06b444fd4.jpg
4
10
10
Pták, který pije slzy série
1. díl
První díl kultovní bestsellerové série Pták, který pije slzy, propojující fantasy s prvky korejské mytologie. Mladí nágové se chystají k obřadu vynětí, při kterém jim bude v den dosažení dospělosti vyjmuto srdce z těla. Stávají se tak nesmrtelnými. V Hatengráži, nejvelkolepějším z nágských měst uprostřed husté džungle, však žije chlapec, ve kterém Věž srdcí, kde se obřad koná, vyvolává strach a pochybnosti. V den obřadu započne nebezpečná cesta nágského chlapce džunglí k její severní hranici a ještě dál, na severní území bezvěrců, kde zima proniká až do morku kostí. Nágové žijí od konce velké války odděleně od ostatních ras, na nejjižnějším a nejteplejším území. Na severu je pro ně příliš chladno, a čím víc se severní hranici přibližují, tím se jejich organismus zpomaluje. Chlapec ale na svou pouť není sám. Na cestě ho doprovází Keigon Draka, zkušený bojovník a jediný člověk, který se vyzná v Kiborenu a rozumí nágům, rozpustilý tokkebi Pihjong Surabul, ovládající ohnivé čáry, a generál Tynahan, mocný rekonský válečník. Tito společníci mají za úkol dopravit nágu do bezpečí chrámu Hainša, kde pro něho mniši mají důležité poslání.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2024 , HostOriginální název:
눈물을 마시는 새, 2003
více info...
Přidat komentář
Věž srdcí...knihu jsem přečetl před necelým týdnem. Pořád ve mě rezonuje..fakt mě to dostalo. Úžasný příběh, parádně vymyšlený svět. Skvěle napsané postavy které krasně zapadají do světa v němž žijí. Co mě hodně dostalo je to jak je to exotické ale zároveň pro mě hodně blízké. Moc se těším jak bude příběh pokračovat. Věž srdcí je velmi vyjímečná fantasy...
(SPOILER)
Musím konstatovat, že tato kniha nenaplnila má očekávání. Ačkoliv obsahuje zajímavé prvky, celkově působí roztříštěně a často zdlouhavě.
Jedním z hlavních problémů je rozsah. Příběh je rozvláčný a mnohé pasáže působí jako zbytečná výplň. Kdyby byla kniha o polovinu kratší, mohla by být mnohem dynamičtější a čtenáře více vtáhnout.
Další slabinou jsou dialogy. Postavy postrádají jedinečný hlas, což vede k tomu, že je často těžké rozeznat, kdo zrovna mluví. Intonace a způsob vyjadřování jsou u všech postav téměř totožné, což oslabuje jejich charakterizaci a činí interakce méně uvěřitelnými.
Srovnání s Pánem prstenů, které jsem viděl na Goodreads i zde, mi přijde nepochopitelné. Zatímco Tolkien vytváří epický příběh s hlubokou symbolikou a poutavými postavami, Věž srdci je spíše temným experimentem s fantasy žánrem, který nedosahuje podobné hloubky.
(Zbavme se již přirovnání něco jako Pan prstenů...něco jako Hry o trůn...)
Na druhou stranu musím vyzdvihnout jednu část knihy – scénu v pyramidě s vodopádem. Tato pasáž má nepopiratelnou atmosféru, která mi připomněla vizuální a emoční náboj her ze série Souls her (Elden Ring). Byla to chvíle, kdy kniha skutečně ožila a ukázala, jakého potenciálu by mohla dosáhnout.
Celkově je Věž srdci zklamáním.
Chtěla jsem se hned po dočtení vrhnout na druhý díl v angličtině, protože se mi nechtělo čekat na český překlad. A... ono to není přeložené do angličtiny...? Běda, nezbývá mi než obrnit se trpělivostí!
Tohle je nádherně divná fantasy, která se dá snadno přirovnat k Pánovi prstenů: kdyby byl Pán prstenů prošpikovaný korejskou mytologií a Frodo byl místo hobita studenokrevným šupinatým nágem, hned byste viděli tu podobnost.
Místo v Kraji příběh začíná v Kiborenu, tropické džungli plné nágských měst, kde si nágové nechávají vyjmout srdce, aby byli nezranitelní, a telepaticky spolu kují pikle. A Rjun Pei se na vyříznutí srdce, které ho čeká, těší asi jako na návštěvu u zubaře.
Kniha vypráví o dobrodružství společenstva, které se snaží dostat jednoho nágu na sever do chrámu, protože jim mniši řekli, že je to strašně důležité. Jelikož pro nágy je na sever od džungle moc zima, není to jednoduchý quest.
Ve společenstvu máme typické složení dračákové kampaně: rekona, obřího ptačího muže (nevím, jak přesně je vysoký, ale nosí s sebou sedmimetrové kopí), tokkebiho, který umí čarovat s ohněm a vytvářet iluze a je to docela šprýmař; a člověka.
Ten je z nich nejdivnější.
Je to Kaigon Draka, laskavý a moudrý pán; kdyby se potkal s Aragornem, určitě by se z nich stali nejlepší kamarádi... dokud se poblíž neobjeví nějaký nága a Kaigon se na chvilku nezmění v Johna Wicka... (Moje pracovní teorie je, že nágové Kaigonovi zabili psa. Možná spíš draka a k tomu ještě černého lva.)
Doprovodit nágu na sever a chránit ho (a nezabít ho) pro něj musí představovat neskutečně náročný úkol. Ale Kaigon ani nemrkne.
Kniha obsahuje: božsky bizarní svět, pár absurdně akčních scén, které bych hrozně ráda viděla zfilmované, velice specifický humor. Právě jsem ji dočetla a už mám pocit, že je to klasika. Doporučuji.
Věž srdcí
V jádru klasický fantasy příběh v čele se čtveřicí rozdílných hrdinů. Ale neokoukaná korejská mytologie tomu dává nový nádech, současně jsou tu moc hezky domyšlené některé vlivy specifik mytologických ras, typu "jak budete v džungli utíkat před hadími lidmi, kteří skoro neslyší, ale zas vidí tělesné teplo?".
Tu podobnost s Pánem prstenů, kterou někteří uvádějí, vidím právě v odkazování se na mýty, nečekejte četu přátelských hrdinů - zato jízdu cizím promyšleným fantasy světem se špetkou svérázného humoru... Viz citát z knihy:
"
Řetězy vydaly ohlušující rachot a zaplály divokým plamenem. Tynahan se spokojeně usmál.
„Tynahane,“ oslovil ho Keigon.
„Co, Keigone?“
„Prosím, snažte se nepřekročit meze zdravého rozumu.“
Tynahan se ušklíbl. Pihjong podle jeho úšklebku odhadoval, že Tynahan Keigonova slova respektuje, ale rozhodl se vyložit si je ve velmi širokém slova smyslu.
"