Přidat komentář
31.10.2017
"(...) jsme v domě pohledu a nic není zapotřebí než vidět,
znovu zabydlit dům oka,
obydlit očima svět, být věrný
znaku,
TVOŘIT, ABYCHOM VIDĚLI."
Nebo také:
"Milovat možná je naučit se
jít tímto světem.
Naučit se být klidný
jak lípa a dub z báje.
Naučit se dívat."
2
Autorovy další knížky
| 1966 |  Na břehu světa |
| 1992 | Luk a lyra |
| 2015 | Sor Juana Inés de la Cruz aneb nástrahy víry |
| 1991 | Pták vteřiny |
| 1972 | Kde sa končí láska |
Je to třetí kniha od někoho s úzkým vztahem k původním obyvatelům Amerických kontinentů a potřetí je to něco, co jde zcela mimo mě. Výbor nezatracuji obsahově, ale forma mi nevyhovuje. Při tomto zpracování by mi klidně mohl být předložen originál a odnášela bych si z toho zhruba stejně. Nebo tam mohly být obrázky. Tomu bych možná rozuměla lépe. Kdykoliv mě zaujal obsah, byl záhy utopen přílivem slov. César Vallejo a Octavio Paz spolu mají společné to, že je vůbec nedokážu srovnávat, protože si ani od jednoho nic nepamatuji. Způsob, jakým tito básníci psali, je pro mě příliš moderní a cizí. Ani evropské 20. století už není v poezii úplně můj šálek kávy, natož to zaoceánské.