Pučálkovic Amina

Jindřich Plachta dělá už dávno humor dvojí, jeden v divadle, druhý v tisku. Ale Pučálkovic Amina je první dílo, které svým rozsahem svědčí, že se tento rozený humorista hodlá trvale usadit v naší literární tvorbě. Žirafa, nazvaná Pučálkovic Aminou, je tak trochu jeho vlastní zkarikovanou podobiznou nejen v tenké vytáhlosti svého těla, nýbrž ještě více v tichém rodinném dobráctví, jež při všech svých, na pohled hrozivých kouscích neublíží ani kuřeti. Příběh vypravuje Plachta zcela pohádkový, jako by jej byl vymyslil podle dětských báchorek, na př. podle těch, v nichž se chudým rodičům na kolébce špalíček změní v živého baculatého cvalíka a vyrůstá dále v hltavého, nenasytného jedlíka. Netrvá dlouho a jedlík polyká všecko, co mu přijde do cesty, i celé vozy s nákladem a čeledí, zrovna jako žirafa Amina odnese ve svém krku celý trojposchodový dům někam do jirenských lesů. Ale ovšem, žirafa není v románkové humoresce Plachtově hlavní hrdinou, je toliko doplňkem poštovního tajemníka Pučálky a jeho rodiny, aby ukázala, že žijeme pořád ještě v době bezmezné naivnosti, která nedovede rozeznat, co má před sebou, ani předvídat, jaké to bude mít konce. Všichni se smějí a budou smát nevědomým Pučálkovým, že mohou nalezené žirafí mládě pokládat za bernardýna.... celý text