Pučálkovic Amina
Jindřich Plachta
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418204/bmid_pucalkovic-amina-d5K-418204.jpg
4
268
268
Jindřich Plachta dělá už dávno humor dvojí, jeden v divadle, druhý v tisku. Ale Pučálkovic Amina je první dílo, které svým rozsahem svědčí, že se tento rozený humorista hodlá trvale usadit v naší literární tvorbě. Žirafa, nazvaná Pučálkovic Aminou, je tak trochu jeho vlastní zkarikovanou podobiznou nejen v tenké vytáhlosti svého těla, nýbrž ještě více v tichém rodinném dobráctví, jež při všech svých, na pohled hrozivých kouscích neublíží ani kuřeti. Příběh vypravuje Plachta zcela pohádkový, jako by jej byl vymyslil podle dětských báchorek, na př. podle těch, v nichž se chudým rodičům na kolébce špalíček změní v živého baculatého cvalíka a vyrůstá dále v hltavého, nenasytného jedlíka. Netrvá dlouho a jedlík polyká všecko, co mu přijde do cesty, i celé vozy s nákladem a čeledí, zrovna jako žirafa Amina odnese ve svém krku celý trojposchodový dům někam do jirenských lesů. Ale ovšem, žirafa není v románkové humoresce Plachtově hlavní hrdinou, je toliko doplňkem poštovního tajemníka Pučálky a jeho rodiny, aby ukázala, že žijeme pořád ještě v době bezmezné naivnosti, která nedovede rozeznat, co má před sebou, ani předvídat, jaké to bude mít konce. Všichni se smějí a budou smát nevědomým Pučálkovým, že mohou nalezené žirafí mládě pokládat za bernardýna.... celý text
Přidat komentář
Možná jsem měl špatná očekávání, dostal jsem méně pohádkovosti, než jsem čekal, a daleko více komunální satiry. :)
Jako děcko jsem si ji půjčila v knihovně. Bylo to roztomilé čtení. Tak nějak mi způsob vyprávění i obsah knížky pasoval k dojmu, který jsem z osoby pana herce Plachty měla z filmů pro pamětníky, na které jsem se každou neděli těšila a které jsem milovala.
"Po meči a po přeslici čítala rodina poštovního tajemníka Pučálky pět členů..."
Stačilo si přečíst první větu a už se mi zvedaly koutky úst k úsměvu z tušení, že tohle bude trochu jiné počtení, než na jaké jsme zvyklí. A bylo tomu tak.
Jindřich Plachta byl nejen skvělý herec ale také spisovatel. Jeho kniha mě hodně zaujala a jsem ráda, že se i dnes dá v knihkupectvích sehnat. Tím spíš, když v dnešní době frčí spíš "depresivní" literatura, je takovéto dílko o to větším pokladem (jakožto knihkupkyně můžu potvrdit, že vybrat z dnešní nabídky nějakou pozitivní knihu, kde se i zasmějete nad inteligentním humorem, bývá hodně velký oříšek. Jako další tip bych doporučila Paměti mouchy Gabriely - také stará klasika od českého autora Franka Weniga, která znovu vyšla v roce 2020.)
Pučálkovic Amina je určitě známá mnoha lidem a věřím, že se k ní rádi vracejí. Situace, které pan Plachta v knize popisuje, jsou trefné, vtipné a některé i nezapomenutelné. Těším se, až si Aminu znovu přečtu. Nepochybuju o tom, že se u ní budu smát stejně jako když jsem ji četla poprvé.
Žirafy mám moc ráda, takže jsem si oblíbila i Aminu :-). Tato knížka, dnes už snad možno říci i klasika české literatury pro děti, je roztomilá (i když některé pasáže se mi moc nelíbily, např. vojenské manévry při chytání Aminy) a dnešním dětem by odkazy na některé dobové reálie možná už nebyly srozumitelné.
Na půvabu knížce dodávají vtipné ilustrace Ondřeje Sekory.
Mám rád Pučálkovic Aminu, stejně jako mám rád Jindřicha Plachtu, zábavného chlapíka, který ve čtyřiceti vypadal jako ctihodný kmet.
Před lety v liberecké ZOO, na ochoze pět metrů nad podlahou výběhu, koukali jsme si z očí do očí s místním žirafákem. Aminu prý neznal a s pejskem bychom si ho určitě nespletli!
"Pučálkovic Amina" mě až do teď, než jsem si přečetla pěkné komentáře mých oblíbených knižních čtenářů minula a tak jsem to musela napravit a začala jsem tuto krásnou knížku číst rovnou i svým ratolestem. Nejdříve jsem si při prvních stránkách říkala, že to asi nebyl příliš dobrý nápad, že to je spíš knížka určená starším dětem, mládeži, ale nejen mně, ale i mým dětem se příběh moc líbil a každý večer jsme čekali jak se bude odvíjet dál.
Příběh poštovního tajemníka, jeho manželky Andulky, jejich dětí a Aminy, je milé, humorné vyprávění z dávných časů, které pobavilo nejen mě, ale i dnešní generaci dětí.
Amina rozhodně není obyčejný pes!
A Pučálkovi rozhodně nejsou úplně obyčejná rodina,
teda spíš byli, od té doby, co maji Aminu, se stala tahle rodina zcela neobyčejnou --- no řekněte mi o někom, kdo by si vybral za domácího mazlíčka žirafu?
Jenže Amina to s nimi umí --- všechny si obtočila kolem kopýtka, vlastně dlouhatánského krku.:".
Na to, že s Aminou pejskem není něco v piradku přijdou Pučálkovi poměrně brzo, zvlášť když jí na hlavě rostou divné hrbolky, krk se prodlužuje a nežere maso a nejradši má mrkvičku:-).
První, kdo to vyslovil, byla babička: "vždyť to povídám, že to není pes." --- chvíli poté, co rozkousala vánoční stromeček.
A pak přišel máj a bylo to venku --- AMINA - ŽIRAFA - STOP ---
A co teď s Aminou?
A co tomu řekne pan domácí?
"Růst už rozhodně nesmíš, to by ses sem nevešla!"
To víte, že se to vyřešilo, Amina se prostě stala raritou --- "večer se dívali pan a paní Pučálkovi z okna a přes ně natahovala krk Amina" ---
Zkrátka Pučálkovic rodina je legračně milá, oblibíte si všechny její členy a Amina, ta je stránku od stránky milejší ---
"Smíchu nebylo konce a sám pan tajemník Pučálka se zdvořile pochechtával".
Moc hezky napsané. S vtipem a lehkosti. S velkou dávkou laskavého humoru, úplný balzám na duši.
Knihu jsem četl v pěti letech. Kdysi jsem ji vlastnil, ale kdo ví, kde je dnes. Jsem rád, že ji budu mít v čtečce a určitě si ji někdy opět přečtu. Je to laskavá kniha
(SPOILER) Pana Plachtu jako herce mám moc ráda. Kniha mě úplně neoslovila. Především nereálný závěr mi hodně vadil.
Díky této aknize jsem se vrátila do dětství krásných pohádek. Úsměvná zábavná pohádka s pěkným motivem, jak si děti s tatínkem přinesou domů nalezené štěně a ono to "doroste" do žirafy.
Knihu jsem dostala jako malá holka a často jsem si jí četla. Dokonce ji i česká televize natočila jako pohádku s hercem Jiřím Pleskotem a Danou Medřickou z r.1967. Byla i natočená jako audio. Myslím, že tento příběh je pořád aktuální a pro děti zábavný.
Příběh se mě moc líbil, knížku mě půjčila nejlepší kamarádka, řekla mi že je to moc pěkná knížka a měla pravdu.
Jako dítě jsem si přála pejska, pak Aminu a měla jsem rybičky . Nevím co by na tento příběh řekly dnešní děti, ale pro mě to jako vzpomínka na dětství fungovalo.
Jako vzpomínka na dětství to funguje někde uprostřed. Vysoko jsou pro mne zážitky typu knihy Karla Maye nízko knihy jako Malý Bobeš. A někde uprostřed je rozverný příběh o nalezeném cosi, co se pak stane žirafou. Takže je to trochu čapkovské, trochu poláčkovské, trochu haškovské, ale chybí tomu ten jazyk, jak by to výše zmiňovaní napsali a nebo takový Emanuel Frynta. A pak ten naučně politický kontext je skutečně škoda. A to teď mluvím nejen jako bývalé dítě, ale i jako současný dospělý, zbytečně to knížku deklasuje hlavně tím, že je to najednou politická, ale ještě k tomu komunální satira, která tehdy byla běžná a možná to tak Plachta i myslel, ale tím to tu knížku bohužel zasazuje do její doby a nedovolí jí to, aby přežila v té rozvernosti a čerstvosti, jako se to dařilo ostatním.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1989 |  O lidech nešikovných |
| 1980 |  Na slovíčko s Jindřichem Plachtou |
| 1991 | Hamlet IX. hodnostní třídy |
| 2015 | Pučálkovic Amina |
Knížku jsem četla jako malá holka a opakovaně jsem se k ní vracela. Je to vtipně popsaný příběh jedné rodiny, lákavé téma pro dětskou duši a spousta legrace.